Nebezpečně nádherná-Teen Wolf [DOKONČENO]

1.

Po smrti mé matky se musím s otcem stěhovat.
Není nikdo kdo by si mě vzal a tak jsem v péči svého otce.
To on mou mámu připravil o život a přímo před mýma očima.
Sice ji nechtěl zabít ale stejně ho nesnáším.
V Beacon Hills byl jediný dům, který byl za dobrou cenu a také jediný, který byl volný.

,,Tak už si pohni!Chtěl bych potom ještě něco nakoupit!!"Křičel na mě můj otec z obývacího pokoje.

,,Už jdu!"Křikla jsem na zpět.

Naposledy jsem si prohlédla můj starý pokoj, který byl mým domovem celých sedmnáct let.
Měla jsem na tento dům sice hodně špatné vzpomínky ale stejně mi tu něco bude hodně chybět.
Něco mi říká že mě čeká něco krásného a zároveň něco hrozného.

Jenže nemám na výběr, ještě nejsem plnoléta a tak musím být s tátou.
Cestou jsem přemýšlela jestli si dokážu konečně najít nějaké přátelé ale jak je zvykem tak jsem pro každého divná.
Nikdy jsem nezažila lásku kromě té mateřské a nikdy jsem neměla žádné přátelé.

Docela mě to mrzí ale svým způsobem jsem spokojená.
Ještě mě čeká hodina a půl cesty a já už se začínám docela dost nudit.
Nevím jak se to stalo ale táta mě právě budil že jdeme nakoupit do supermarketu.
Musela jsem usnout což není mým zvykem ale jsem ráda že už jsme tady.
V Beacon Hills.

Asi jsem dost paranoidní ale z tohoto města mám takový zvláštní pocit,až mě to trochu děsí.
Otec mi dovolil nakoupit nákup sama a tak jsem měla možnost koupit něco co mám ráda ale samozřejmě nic drahého.

Táta se vrátil s nějakým alkoholem.
Na štěstí to bylo jen pivo a také měl i nějaké psací potřeby.
Když jsme zaplatili za náš skromný nákup tak jsme jeli směrem k novému domu.

,,Co tam tak sedíš?Pojď si vybalit."Řekl mi táta když parkoval před bílým a docela velkým domem.

,,To je náš dům? "Zeptala jsem se táty ,který se akorát chystal vystoupit.

,,Kdyby nebyl tak tady asi neparkuju ne?"

Na jeho otázku jsem neodpověděla vystoupila jsem s auta a mířila jsem si to ke kufru ze ,kterého jsem si vytáhla mé věci.
Moc jich nebylo,jen jedna taška oblečení a dvě krabice s ostatními věci.
Dům byl hezký i zevnitř.
Byl útulný a docela i prostorný, byl větší než náš bývalí barák.
Menší chodbička ,která vedla jak do obývacího pokoje tak do kuchyně a také ke schodišti, které vedla nahoru kde byla koupelna a ne jen jedna.

Páni, tady jsou doopravdy dvě koupelny.
Pat tu byly i další dveře, které vedli do našich pokojů.
Táta vešel do béžových dveří hned vedle schodiště a zavřel je za sebou.
Na mě zbyli bílé dveře na konci chodby.
Můj pokoj byl docela velký na to že tu budu sama ale byl také útulný.
Nemohla jsem si na nic stěžovat jen na to že místo táty bych tu nejradši byla s mámou.

Po vybavení svých věcí jsem šla do kuchyně pro něco k jídlu a jako překvapení tu byl na stole útržek z novin na ,kterém byl napsán vzkaz od táty.

Šel jsem se podívat do nové práce, nečekej mě..

Jako bych na něho někdy nečekala.
Ani nevím jaká je jeho nová práce.
Můj táta je vyučený lékař ale alkohol ho docela dost změnil a tak poslední tři roky pracoval v lékárně.
Byl docela šikovný chirurg ale co se dá dělat.

Zítra nastupuji na střední školu a moje nervozita narůstá čím dál víc.
Známky jsem měla vždy dobré a to jsem se neučila.
Prostě mi to vždy nějak vlítlo do hlavy.
Můj mozek prostě není obyčejný a to se dá říct i o mém vzhledu.
Mám tmavé hnědé a dlouhé vlasy a dá se říct že jsem docela dost bledá.
Taky mám výrazné řasy,jsou dlouhé a hodně černé. Obočí je také dost výrazné a co se týče mých očí. Ty jsou na mě nejvíce neobyčejné.
Jsou zbarveny až do zlata někdy mám pocit že jsou podlité tmavě modrou barvou.

Jak říkám,nejsem normální.
Po jídle jsem si dala horkou sprchu a začala jsem se připravovat do mé nové školy.
Nevím proč z jedné části se i těším ale ta druhá část by nejradši zůstala doma v posteli přikrytá pěřinou.
Uvidím jak to vše dopadne.