Nebezpečně nádherná-Teen Wolf [DOKONČENO]

10.

Ráno jsem se probudila sama.
Vlastně každé ráno se probouzím sama ale po včerejším večeru mě to mrzí.
Usnout někomu v náruči jsem zažila naposledy když mi bylo sedm let a to s mámou,potom jí táta zakázal mě ,,rozmazlovat" a já si tu dobu uvědomila že to není dobrý člověk.
Z mého přemýšlení mě vyrušil budík, který každý den budil do školy a až teď jsem si právě uvědomila že jsem vztala dřív než je mým zvykem.

Jako každé ráno jsem se vyškrábala z postele a mířila jsem do koupelny za účelem vykonat raní potřebu jelikož nevím jak dlouho můj močový měchýř vydrží a potom jako každé ráno, raní hygiena.
Na chvíli jsem se zastavila u zrcadla a sledovala svůj odraz.
Na chvíli mé oči zářily zlatě ,sice mé oči jsou zlaté pořád ale tohle je něco no.....nerealistického ,prostě nadpřirozené.
Poslední dobou tohle slovo používám skoro pořád.

Docela mě překvapilo že táta už nebyl doma,většinou má touto dobou půl noc.
Na snídani jsem si udělala míchána vajíčka a ještě jsem si nalila pomerančový džus.
Po dlouhé době jsem se nasnídala normálně a hlavně v klidu ale bohužel jsem musela jít do školy pokud nechci být po škole za pozdní příchod.
Nádobí jsem umyla a sklidila do linky.

Do školy jsem přece jenom přišla pozdě, rychle jsem si od skříňky mířila do učebny biologie.
K mému štěstí ještě Coach nebyl ve třídě ale za to pohled Isaaca mě přinutil zastavit na místě.

,,Bennett!!Na co tady jako čekáte?Nikdo vás na vaše místo neodnese tak si padejte sednout na zadek!!!Hned!!!"Malém mi praskl ušní bubínek kvůli Coachovi.

Trhnutím jsem se okamžitě vzpamatovala a šla si sednout na své místo.
Když nad tím tak přemýšlím tak Coach je nejlepší učitel, který mě kdy učil a to bez pochyby.
Jen se nad tím pousměju a začnu se věnovat výkladu.

,,Tak pane Lahey,pověz te nám co jste si z dnešní hodiny odnesl?!"Zeptal se ho zničehonic Coach.

,,Že hodina ekonomiky je naprostá hovadina.A co vy?"Řekne s klidným tónem a nezapomene k tomu přidat jeden ze svých slavných úšklebků.
Naprosto vytřeštím oči a čekám na odpověď Coache.

,,Já?Že je naprosto zbytečné do toho vašeho věčně spícího mozku něco dostat!!!!!!"Právě mu ruply nervy.
Ještě že zazvonilo asi bych se smíchu propadla a to nechci.
Nikdy bych si tohle nedovolila,tak moc bych se bála následků otce.

Najednou se mi zamotala příšerně hlava a kdyby mě nechytly něčí silné ruce skončila bych rozpláclá na zemi.
Chvíli jsem nevnímala okolí a nemohla jsem se vzpamatovat.
Vyděla jsem rozmazaně ale tak jak to rychle přišlo tak to taky tak rychle odešlo.

,,Jsi v pořádku?? "Až teď jsem poznamenala že mě Stiles podpírá.

,,Jo,je to dobrý." Uklidním ho a čekám že mě pustí ale on svůj stisk nepovolil.

,,Nemám tě vzít na ošetřovnu?"Naléhá.

,,Ne,opravdu to nic není. "Na takovou starost o mě nejsem zvyklá.
Jen přikývne a stisk konečně povolí.

,,Děkuji."

,,Ale to nic."Mávne nad tím rukou a usměje se.

Až teď jsem si všimla že to není vůbec takový kašpar za ,kterého jsem ho měla.
Je to milý a pohledný kluk a taky se mu pod trikem rýsovaly břišní svaly a rozcuchané vlasy ho dělali ještě více roztomilým.
Měli jsme teď společnou hodinu francouzštiny a tak jsme šli spolu do třídy ale neprohodily jsme spolu ani jedno slovo.

Zase.Od kdy chodí Isaac na hodiny francouzského jazyka.
Zrychlil se mi srdeční tep a Isaac si toho asi všimnul vzhledem výrazu jeho obličeje.
Protočila jsem oči a šla si sednout do své lavice ,která se nachází jako vždy v poslední řadě.
Do třídy vešla paní učitelka Jennifer Blake.
Čím dál víc jsem z ní měla blbý pocit,každý nemá učitelé v lásce ale tohle je něco jiného.

Isaac a Stiles se Scottem si toho všimli a pozorovali mě jak propaluji svým pohledem učitelku.
Cítím že není normální člověk a tentokrát svým instinktům věřím.
Beze slova jsem se zvedla a přímo letěla ze třídy pryč.
Nevydržím s ní v jedné místnosti.
Slyším nějaké kroky,které se ke mě pomalu přibližují.
Někdo mi položí ruku na rameno a donutí mě abych se otočila k dotyčnému.
Byl to Isaac.

,,Co se děje? Tam ve třídě si  nervozitou přímo páchla."

,,Ta učitelka... není normální. "

,,Jo,to žádný učitel na této škole. "Řekne pobaveně.

,,Ale tak to nemyslím,není normální člověk." Vysvětlím mu.

,,A nezdá se ti to jen?"

,,Isaacu,svou moc ještě ovládat neumím ale své pocity dokážu rozeznat."Nic neodpověděl a tvářil se jako bych mu právě říkala že jsem viděla Santu Clause.

,,Nevěříš mi."Řeknu docela smutně. Ano mrzelo mě že mi Isaac nevěří ale rozhodně to nechci dávat na jevo.

Otočím  se a chystám se odejít když mě chytne a už po druhé mě donutí se otočit.
Neposedný pramen my dá zpátky za ucho a potom mě pohladí po tváři.

,,Samozřejmě že ti věřím. "Řekne mi blízko u obličeje a já naprosto přestanu dýchat.
Pomalu se ke mě začal zklánět a já začala být čím dál více v rozpacích ale zvonek ,který upozornil konec hodiny a začátek přestávky mě zachránil.
Utekla jsem do druhé budovy školy, dnes už nemám žádnou hodinu společnou s Isaacem.

Ahoj,konečně jste se dočkaly další kapitoly.
Doufám že se vám líbí.
Co říkáte na vztah mezi Isaacem a Isabellou?
Líbí se vám spolu nebo ne?
Každopádně děkuji za každé přečtení a hvězdičku.
Vůbec jsem nečekala že tento příběh se začne číst tak rychle.
Moc děkuji, jste skvělá podpora.
:) <3
Hezké čtení a hezký zbytek víkendu :)