Nebezpečně nádherná-Teen Wolf [DOKONČENO]

30.

,,Tak dobře jsem se dlouho nevyspala."Řekla jsem Lydii a dala jsem si další kousek rohlíku do pusy.

,,Popravdě..... já taky ne."Přiznala.

,,Tak co budeme dělat? Je sobota."Zeptala jsem se.

,,Nevím, máš nějaký návrh?"

,,No......něco bych měla, ale asi to nebude taková zábava spíš hledání odpovědi."

,,Tak to by jsme měly začít, pojď. "

Když jsem Lýdii řekla o co jde, tak jsem vyrazily k nám domů.
Táta má někde u sebe schovanou truhlu s věcmi mámy a tam má deníky, které jsi za svůj život psala.
Možná tam je něco napsané o tom jestli byl můj otec obyčejný člověk nebo ne.

,,A víš jistě že tam ta truhla pořád je?Co když jsi ji vzal sebou?"Optala se mě Lydia při cestě.

,,Jediné co si vzal byli doklady a peníze,protože podle mě nic jiného nepotřebuje.Hlavní věc je že bude mít peníze na alkohol nic jiného k životu nepotřebuje. "Řekla jsem ji.

Lydia se na mě jen posmutněle usmála , ale nic neřekla.
Po cestě jsem už neprohodili ani jedno slovo.
Doma byla poměrně zima a to bylo tím že mě nenapadlo, totiž zapnout topení.
Hned jsem ho zapla.

,,Dáš si něco k pití?"

,,Čaj, prosím. "Usmála se na mě.

,,Dobře. "Vytáhla jsem dva hrníčky a dala vařit vodu do konvice.
Já jsem si dala sáček černého čaje a Lydii sáček ovocného, vím že ho má ráda.

,,Víš, chtěla bych tě o něco poprosit." Řekla jsem jí po chvíli ticha.

,,Povídej."Pobídla mě.

,,Neřekneš nic ostatním? Chci aby to bylo jen mezi námi, zatím. "Poprosila jsem ji.

,,Na mě se můžeš spolehnout." Řekla a pohladila mě po rameni.

,,Děkuji. "Usmála jsem se na ni.

*****************

,,Sakra...je zamčená." Zaklela jsem když jsem se ji znažila otevřít.

,,Jsi čarodějka, tak ji otevři. "Navrhla Lydia.

,,Ale já nevím jak," řekla jsem jí popravdě.

,,Soustřeď se,vím že to dokážeš. Jsi silná, "povzbudila mě.

,,Tak jo, " zavřela jsem oči a začala jsem se soustředit.
Nevím proč, ale přišlo mi to trochu směsné.
Ale i tak jsem soustředila dále, protože potřebuji znát všechny odpovědi.

Po malé chvíli jsem slyšela ránu, které jsem se docela dost lekla a podle křiku, který jsem slyšela jsem nebyla sama.
Otevřela jsem oči a viděla jsem truhlu ,která už nebyla truhlou.
Byla na kusy a to doslova.
To jsem byla zase já a už se začínám bát své magie.
Rychle jsem podívala na Lydii vystrašeně.

,,Nic se naděje, jen to neumíš ještě ovládnout.Skusila jsi to teprve jednou,"snažila se mě uklidnit.

Jen jsem kývla a začala se hrabat věcmi, které tam byli.
Byly tam různé kameny a také jedna fotka ,která mě zarazila.
Byla jsem na ní já když jsem byla malá a moje máma s nějakým mužem, ale můj otec to nebyl.
Vypadala tam tak šťastně a já kupodivu taky.
Fotku jsem odložila na podlahu k ostatním věcem a vzala jsem do ruky jeden s denících, který tam byl , a který mě upoutal nejvíce.
Zase ten pocit, který mi říká že tohle je ta odpověď.

13.října 1997

Koncem tohoto roku jsem zjistila že čekám dítě, holčičku.
On se to nesmí dozvědět, jinak by mě zabil.
Proč?
Protože není jeho.
Bude to velmi mocné dítě s nebezpečnou sílou tak jako její otec.

Dál už nečetla a deník zavřela.
Takže můj otec není doopravdy můj otec?
Tak kdo to tedy potom je?

,,Klidně jsi to přečti, "řekla jsem když jsem si všimla jak se Lydia na deník dívá.

,,Jsi si jistá že chceš aby si přečetla?" zeptala se mě.

,,Naprosto,"

Jen kývla a začetla se do řádcích psány rukou mé matky.
Tiše jsem jí pozorovala a čekala na její reakci.
Její reakce mě překvapila když odložila deník a obejmula mě.
Já jí objetí opětovala.

Právě jsem se dozvěděla že jsem čarodějka s nebezpečnou sílou a že můj pravý otec možná ani neví že má dceru.

Poslední kapitola prvního dílu je tu.
Doufám že se vám kapitola líbila a také doufám že se vám bude líbit i druhý díl ,který právě připravuji.
Příjemný víkend a hezké čtení :)