Nebezpečně nádherná-Teen Wolf [DOKONČENO]

6.

Konečně ten nudnej víkend skončil a já se s radostí připravovala do školy.
Už jsem si tady v Beacon Hills docela zvykla a to mi stačil jen jeden týden a pořád se nemůžu na nic soustředit, jelikož jsem myšlenkama pořád někde jinde.
Pořád myslím na nadpřirozený svět.

Zavrtěla jsem hlavou abych ty myšlenky vyhnala pryč a vyrazila jsem do školy.
Skvělý, do školy jsem přišla pozdě a tím jsem si vysloužila znovu pozornost mých spolužáků když jsem do hodiny přišla pozdě.
Budu si muset zvyknout že tu středem pozornosti budu asi pořád.
Byl zeměpis, který jsem ještě neměla, jelikož minulý týden odpadl.
Učitelka si vzala volno ale teď už tu byla a moc mile teda nevypadala.

,,Váš důvod proč jste přišla pozdě? "Jo,milá teda rozhodně není.

,,Zaspala jsem,omlouvám se." Ta jen kývla u kupodivu už to dál neřešila.

Sedla jsem si vedle Lýdii,protože to bylo taky jediné místo ve třídě.
Hodina byla hodně nudná a učitelka mi byla neskutečně nesympatická a ještě k tomu je nehorázně protivná ale co nadělám.
Každá škola musí mít otravné učitelé a tahle má zrovna ji,ani nevím jak se jmenuje.
Na chodbě mě někdo zastavil a ten někdo byla Lydia.

,,Isabello,chtěla jsem se omluvit za tam to.Jen jsem se chtěla zkamarádit."Vím přesně za co se omlouvala a za zlé jsem ji to samozřejmě neměla, spíš naopak jsem byla ráda že se se mnou chce někdo skamarádit.

,,Nic se naděje. "Usmála jsem se na ni a ujistala ji že je vše v pořádku ta jen kývla a dala se jiným směrem než já.

Já měla francouzštinu,bohužel.
Moc ji neumím a nemám ji ráda, pro mě prostě zbytečný předmět.
Ve třídě na mě aspoň čekala volná lavice v zadu a já se na ni okamžitě uvelebila.
Přede mnou seděl Stiles se svým nedůvěřivým pohledem upřesný přímo na mě a Scott ,který měl jako vždy přátelský výraz.
Oba mě přišli jako milý kluci když nepočítám tu nedůvěru ,kterou ze Stilese cítím.

Hodina byla přesně podle mého očekávání,nudná.
Posledních deset minut mě zaujal Scott a pocit,který ve mě vyvolával.
Ten pocit jsem však neuměla popsat i když se zdál neuvěřitelně milý a hodný stejně na něm bylo něco co ve mě vyvolávalo nejistou a strach, který ve mě u můj vlastní otec nedokáže vyvolat.
Scott si mého pohledu asi všimnul a podíval se na mě.
Já hned oční kontakt přerušila a věnovala jsem se těch posledních pěti minut učiteli.

Nečekala jsem co řekne učitel a po zvonění jsem si to hned mířila ven ze třídy.
Něco se se mnou děje a já se začínám bát že to nebude nic normálního.

Pohled Scotta

,,Vůbec jsem nemohl zaznamenat její tep až po třech minutách a to jsem se musel sakra soustředit."Řekl jsem partě.

,,Vidíte? Já to říkal že to není jen obyčejná holka ale kdo by poslouchal Stilese že? "Argumentoval Stiles.

,,Buď s ticha." Řekl skrz zuby Isaac.

Ostatní se tam o něčem bavili a já jim svou pozornost vůbec nevěnoval.
Pořád jsem myslel na Isabellu jestli není náhodou někdo kdo se nás snaží zabít nebo někdo kdo vůbec netuší co je zač.
Druhá varianta mě přišla pravděpodobnější.
Musím se ujistit že není nebezpečná.

,,Děje se něco? "Zeptal se mě Isaac ,který byl jediný kdo tu se mnou zůstal.

,,Ne,jsem v pohodě." Trochu jsem zalhal.

,,Víš i když jsi vlkodlak déle, tak se ti tep pořád zrychluje tak jako mě."Dostal mě, jako vždycky.

,,Isabella,pořád mě zajímá co je zač. "Přiznal jsem.

,,Jo,taky ji mám pořád v hlavě."

,,Pořád? "Zvědavě jsem zvednul obočí.

Jen přikývnul a dál už to asi nechtěl rozebírat, tak jsem mu vyhověl.

Z pohledu Isabelly
Cestou domů jsem potkala někoho koho by jsem vůbec nečekala.

,,Je nádherná že Ethane?"

,,Jo Aidene,to je."Souhlasil se svým bratrem.

,,Je až nebezpečně nádherná."Řekl Ethan.

,,Co chcete ?"Otráveně jsem se jich zeptala.

,,Jen si ověřujeme fakta."Odpověděl Aiden.

,,Jaká fakta?"Už mě to fakt štvalo.

,,Tato."Řekl a jeho oči se změnily barvu z modré na rudou.Jeho bratr uděl to samé a mířili si to ke mě.

Cestou jsem si mohla všimnout jejich zubů jako by jim právě narostly tesáky.
Byla jsem neuvěřitelně vyděšená strachem a chtělo se mi křičet, tak moc že jsem se neudržela a opravdu zakřičela.

Jenže takový křik se mi ještě v životě nepovedl.
Byl tak hlasitý a dvojčata zřejmě i odhodil a zůstali ležet na zemi s otevřenou pusou.
Ani na vteřinu jsem neváhala pořád ještě vyděšená jsem běžela domů.
Pořád jsem tomu nemohla uvěřit.
Bylo to něco nadpřirozeného nebo sem měla jen halucinace?
Ptala jsem se sama sebe.

Hned co jsem přišla domů jsem schytala facku.Od táty.

,,Kde jsi byla?"Byla docela naštvaný.

,,Najednou tě zajímá kde jsem?"

,,Tady nejsi v LA.Slyšela jsi o těch vraždách?! "On se o mě bál? Z jedné strany jsem byla ráda že měl o mě strach ale nemusel to dávat takto na jevo.Ale to nemění na tom že ho nemám ráda.

Musela sem jít nahoru do svého pokoje, protože jsem opět pociťovala vztek a strach.
Dnes se mi přihodilo něco nadpřirozeného a já chci zjistit co to bylo.

Co myslíte?Je Isabella jako Lydia nebo je něco jiného?
Chci vám poděkovat že můj příběh čtěte a doufám že se vám bude i nadále líbit.
Hezké čtení :)