Nebezpečně nádherná-Teen Wolf [DOKONČENO]

14.

Ráno jsem se probudila a Isaac nikde.
Docela mě to mrzelo ale když jsem z dola slyšela známý hlas, tak mi bylo hned jasné proč tu není.
Táta se uracil přít domů, docela mě se mě zmocnil strach.
První hygiena a potom čisté oblečení, teprve potom jsem se vydala opatrně po schodech dolů.

Seděl na židli a četl noviny.To znamená že střízlivý, protože když je opilý tak nikdy nečte.
Hned co si mě všiml tak se zvedl ze židle a mířil si to ke mě.
O krok jsem ustoupila ale jen o jeden,už z něho strach nemám, teď už ne.

,,Kde jsi včera byla?"Zeptal se překvapivě klidně.

,,No.....s kamarády. "Pokročila jsem rameny.

,,Ty a kamarády? Prosím tě, dnes nemám na vtipy náladu. Tak kde si teda byla!!!!!???" Zvýšil na mě hlas.

,,A ty???Ty si byl kde??!!"Taky jsem se ho začala ptát.

,,Ty se mě ptáš? A kdy jsi převzala rodičovství?"

,,Tebe jsem jako rodiče nikdy nebrala."Ty slova jsem mu doslova plivla do tváře. Za to jsem samozřejmě schytala facku.
Skoro to nebolelo ale tímto mě vytočil a já se začala doslova třepat vzteky.

,,Jsi drzá!!! Stejně jako tvůj zasranej bratr!!!!Tímto mě zarazil a můj vztek pomalu vyprchával.

,,Cože? Můj bratr?"Divila jsem se.
Protočil oči jako by si teď uvědomil že tohle zrovna říct nechtěl.

,,Ne."Osekl.

,,Lžeš!Zabil jsi ho??Stejně jako mámu!"

,,Já Amandu nezabil!!!Byla divná už když jsem jí potkal!Doslova ti vymetla z hlavy že jsi někdy bratra měla a to stejný udělala jemu!!!!"

,,Moje máma že mě donutila abych něco zapomněla? "Zeptala jsem se ho s úsměvem i když jsem věděla jak moc pravděpodobné to je.

,,Jo,tohle ona uměla ale ke mě si to nemohla dovolit!" Řekl až to znělo pyšně.
Nemůžu uvěřit že jsem měla bratra nebo možná ještě mám ale on neví že někde nějakou sestru má.

,,Lituji že tě máma někdy poznala."Řekla jsem mu a nezapomněla jsem dát najevo tu nechuť co jsem k němu cítila.
A venkovními dveřmi jsem odešla pryč.

Vůbec jsem nevěděla kam jdu a bylo mi to docela i jedno.
Potřebovala jsem tuhle informaci vstřebat a to v klidu.
Teď bych tu chtěla mít Isaaca ale nemám.
Nevím proč ale z ničeho nic jsem pocítila touhu jít ke školním pozemků.
Čím blíž jsem škole byla tím více ta touha sílila.
Moje touha se ale během chvilky změnila v strach a smutek dohromady.
Dostala jsem se až k bazénu kde  ve vodě plavalo na hladině tělo a to bez jakýkoliv známek života.
Pomalu jsem se k němu přibližovala.
,,Bože jaký blbec!!"Zaklela jsem když jsem zjistila že je to jen figurína.
Ale ten pocit stále neodcházel, donutil mě abych se otočila a malém jsem leknutím spadla do bazénu.
Pak jsem si uvědomila co přede mnou je.
A potom se stalo.
Můj křik byl tak silný až se mi zdálo že se zachvěla zem a vítr začal foukat.
Super,teď jsem slyšela i kroky.

,,Dejte jsi ruce na horu a za hlavu,hned."Nařídil mi něčí hlas a podle toho co mi řekl jsem usoudila že to bude policie.

Udělala jsem co mi řekl a pomalu jsem se otočila,byl tu jen jeden policista.
Byl mladý, hodně mladý ale né tak jak já.
Když viděl můj obličej tak se zarazil a já také.
Jeho pohled,kterým se na mě díval mi říkal že ho od někud znám ale něco v mé hlavě mi zakazuje si vzpomenout a podle jeho výrazu se mu to děje taky.
Mých slz si také všiml a svou zbraň si vrátil do opasku.
Šel ke mě a půjčil mi svojí bundu a tím mě přesvědčil že mu mužů věřit.

Ani mě nedal pouta ,protože to bylo úplně zbytečné.
Vedl mě k policejnímu autu a pak mi otevřel dveře a já se posadila.
Když zabouchl ještě na chvíli zůstal stát venku a vytáhl telefon.
Z někým telefonoval ale já bohužel nic neslyšela,potom si sedl za volant a zavřel dveře.
Nastartoval auto a nejspíš jsme jeli na policejní stanici,no spíš určitě.

Tak kdo to asi byl ten policista? A kdo asi bude bratr Isabelly?
Chci se omluvit za chyby a gramatiku,jelikož můj mobil není zas tak šikovný :D
Doufám že se vám kapitola líbila a jsem zvědavá na váš názor.
Taky mě zajímavá váš typ na to kdo by to mohl být.
Hezké čtení :) :D