Jsme tu sami?

17 1 0
                                    

Ráno nás probudily nějaké zvuky. Jako by jsem slyšel nějaké zvíře, ale jako žádné zvíře, které znám to neznělo. Rozhodl jsem se to jít zkontrolovat, co to bylo. Nikde jsem nic neviděl až po chvíli jsem si všimnul srnky. Ale po chvíli jsem se zděsil. Ta jedna srnka měla obličej spojený ze dvou srnek. Bylo to opravdu nechutný. Ihned jsem to běžel říct Vaškovi. Ten tam mezitím cosi vyráběl. Kouknul jsem se s ono to bylo kopí. Tak jsem se ho zeptal jako na co to budeme potřebovat. On my vysvětlil, že se budeme muset nějak uživit. Tak jsem mu řekl o té srnce a on řekl, že je úplně jedno jak vypadá hlavní je, že je to jídlo. V tu chvíli jsem si připadal jako nějaký neandrtálec. Po chvíli jsme tu srnku šli ulovit. Opekli jsme si jí později část snědli. Zbývalo nám asi tak půl dne tak jsme se rozhodli postavit si nějaké malé obydlí. Pozbírali jsme co nejvíce jehličí, klacků a dali se do toho. Po tak čtyřech hodinách se nám podařilo jakž takž postavit něco do čeho by se nám žádné zvíře nemělo dostat. A tak jsme prožili nás další den a zase sami. Další den ráno jsme uviděli něco, co jsme fakt nečekali...

Dostali jste se na konec publikovaných kapitol.

⏰ Poslední aktualizace: Mar 15, 2019 ⏰

Přidej si tento příběh do své knihovny, abys byl/a informován/a o nových kapitolách!

PřeživšíKde žijí příběhy. Začni objevovat