zase jsem si rozbila display
a v těch mezerách se mi zasekla špína
ta stejná jako za nehty
protože nemám dost síly na to si je ostříhat
tak si je čistím o autobusový sedačky
někdo je tu cejtit cigaretovým kouřem
s podtónem vařeného hrášku
projíždíme kolem aleje světel
(rozbijte je už někdo
chci vidět na oblohu)
a polí kde už dávno nerostou slunečnice
znovu nasávám tu noční atmosféru
to asi proto tak špatně dýchám
to asi proto tak špatně spím
měla bych s tím přestat
zase mi vypadaly vlasy
vystresovaná jsem jako ještě nikdy
ale já přísahám
přísahám na ten měsíc co ještě stále nespadl
přísahám že to potřebuju
•••
Věnováno autobusákům a děckám co nevěděj co chtěl. (A mojí cookie snoubence, nevím jestli něco z toho jsi.)
ČTEŠ
poezie plastových snů.
Poesiepár snů oblečenejch do igelitových sáčků a taky my s vůní limetky a pátků tolik snů o nenávisti a tolik o dokonalosti nechceš mi už radši zpřelámat všechny kosti? - - - - - - - - - - - - - @Amaenell Dokončeno ©2018-2019
