poezie plastových snů.

sny plné plastu.

srdce zamotaný v igelitovejch sáčkách
pomalu se dusíš a pomalu usínáš
upadáš do spánku
ocitáš se ve snu
ve světě kde jsou místo balónků
na šňůrách dešťové vody
uvázané igelitky nafouklé teplým dětským dechem
a opravdu vypadaj jako balónky
fóliové balónky z krachujících poutí
bublinková fólie omotaná kolem tvýho mozku
kterej myslí jen na to jak asi vypadá nahá
a na to co si dneska uděláš k večeři
asi budeš jen pomalu srkat večerní oblohu
a ona přijde ve večerních šatech
podá ti igelitku s krabicí se zbytkem pizzy
zeptá se jakýpak jsi měl den
a roztrhne tu vrstvu igelitu mezi vámi
popraská všechny bublinky na bublinkové fólii
bude ti dobře
bude jí dobře
odpovíš jí „dobrý, co ty?“
a ona tě jen chytne za ruku a odpoví
„náročný, ale dobrý“
„a teď už pojď“
zatahá tě za tu ruku a odvede tě hlouběji
hlouběji do toho igelitového snu
kde padá déšť a smějí se děti

•••

poezie je tak hořkosladká
tak mi podej sůl do ran.