polokovy.

109 20 5
                                    

zlatej déšť a na krku
ocelovej prsten
z očí kape ti
rtuť a ukazuje že
se trochu potíš
(vlastně víc než je zdrávo)
ten tvůj se zase schoval
pod keř zlatýho deště
na rtech mu pak zůstaly
zlatý kapky
a tys ho políbil a chutnalo to
levně jak jeho lichotky
železitě jak jeho krev
a ty jsi radši odešel
schovat se do
zámku z měděnejch drátů
a z těch dárků kterýma
si tě chtěl udobřit
se ti chce zvracet
chce se ti z něj zvracet
ale stále se skrz prsty
díváš na jeho obličej
pokrytej rtuťovejma slzama
a zlatým pylem

•••
Věnováno nxkxlxjlx_bane, nachytán ti zlatý déšť do flašky od šampaňského, chceš?

poezie plastových snů.Kde žijí příběhy. Začni objevovat