Dark Hope (Avengers ff)

11. Kapitola

Sedím na nemocničním lůžku a čekám, až mi doktor zašije a obváže zranění na boku. Pod nosem si držím kapesníček, abych zastavila silné krvácení. Prý jsem neutrpěla žádné vážnější zranení. Kulka mě jen škrábla, i přes to prý potřebuje rána zašít, a nos zlomený nemám. Zato jsem získala pár nových modřin a celkem slušnou pohmožděninu na krku.

Fury a Avengers stojí za dveřmi a čekají, až moje ošetřování skončí. Celé to byla zkouška, která měla za úkol prověřit mou fyzickou zdatnost a uvažování v nouzové situaci. Podle všech jsem si prý vedla hodně dobře, takže jsem se stala agentkou S.H.I.E.L.D.u a dalším členem Avengers.

,,Hotovo.'' ozve se doktorův hlas. ,,Za dva týdny přijďte na vyndání stehů.''

Vstanu z lůžka a vydám se ke dveřím. Sáhnu po klice a už chci otevřít, když doktor ještě dodá: ,,Snažte se moc nenamáhat.''

Jen přikývnu a vyjdu ven z té odporně bílé místnosti. Všichni přítomní se ke mně otočí čelem.

,,Vítejte mezi Avengers, agentko Moonová.'' řekne Fury a otočí se k odchodu.

,,Děkuji, pane.'' křiknu za ním, ještě před tím než zmizí za rohem. Pirát blbej.

„Jsme rádi, že jsi přežila" řekne Steve.

„Hele, mluv za sebe!"  ušklíbne se Tony. ,,Navíc to byli roboti, které jsem sám programoval, nic se jí stát nemohlo.''

,,No právě.'' zamumlá Natasha, která stojí hned vedle mě, tak potichu, aby jí neslyšel nikdo, kromě mě. Na tváři se mi vytvoří lehký úsměv.

„No, ale když už jsi teda přežila..." pokračuje Tony s širokým úsměvem na tváři. ,,Chtělo by to nějakou oslavu.''

Jen to ne! Naříkám v duchu. Ty Tonyho ''oslavy'' už znám. Vždy se z nich vyklube velká párty s hromadou alkoholu a špatnými nápady na zábavu. Ne, tam mě nikdo nedotáhne!

***

Stojím spolu s Wandou a Nat před zrcadlem ve svém pokoji a prohlížím si naše odrazy. Musím uznat, že vypadáme dobře. Asi vám nemusím říkat, že na tu "oslavu" stejně musím jít. Tony si totiž vymyslel, že z toho udělá párty na oslavu přijetí mě mezi Avengers, takže tam prostě jít musím.

Wanda se ke mně nahne a upraví mi ramínko mých krátkých červených, až rudých, šatů, které mi vybrala Natasha. K nim mi holky dali béžové páskové lodičky, které k mé radosti nemají tak vysoký podpatek. Nalíčili mě lehce a docela světle, to jim musím nechat, a s vlasy se nijak nepatlali, prostě mi je stáhly do ledabylého drdolu.

Wanda zato vypadá elegantně ve svých světle růžových šatech, které jí sahají ke kolenům, se zlatým páskem a stříbrnými lodičkami. Líčení má tmavší než já, ale ne nijak moc a vlasy má celé rozpuštěné až na copánek, který obepíná její hlavu jako věneček. Mé mistrovské dílo.

Natasha zase vsadila na zelenou. Tmavé šaty s krátkým rukávem doplňují černé lodičky a tmavé líčení, rozhodně ho má nejtmavší z nás tří. Vlasy si nechala rozpuštěné, ale pár pramínků si upevnila sponkami. Do ruky si vzala trochu větší psaníčko, ve kterém má pravděpodobně zbraň a mobil.

,,Můžeme?'' zeptá se Nat a otočí se na nás. Wanda odpoví jednoduchým ano a já jen přikývnu. Všechny tři se nastejno otočíme a vyjdeme z mého pokoje.

Šaty:

Kimberly

Wanda

Natasha