Dark Hope (Avengers ff)

6. Kapitola

Po dlouhé době jsem se konečně dokopala k napsání další kapitoly. Prosím o potlesk. Nejsem s ní na 100% spokojená, ale myslím, že celkem ujde. Hrozně moc děkuju všem, kteří k tomuhle příběhu přidali komentář, protože to byli právě oni, kteří mě k tomu dokopali. Takže tahle kapitola je pro vás.
Na závěr vám už jen přeji hezké čtení.

Ellie

,,Fajn, co teď?'' zeptám se jí hned po tom, co přijdeme do "mého" pokoje.

,,Teď ti půjdeme zabalit.'' řekne vesele.

,,Nat, nerada ti kazím radost, ale já tu nemám nic, co bych si vůbec zabalit mohla.''

,,Máš. Všechno v té skříni je tvoje.'' usměje se na mě.

,,Ale nemám kufr.'' vymlouvám se dál.

,,Ale máš.'' vytáhne zpod postele velký světle modrý kufr.

,,Tak nemám...'' nedokončím to, protože mě probodne jedním ze svých vražedných pohledů.

,,Dobře, chápu, jdeme balit.'' řeknu a usměju se na ni. ,,Ale, proč?''

,,Pojedeš s námi do Avengers Tower a tam začne tvůj výcvik. Budeme tě trénovat jako normalního agenta plus budeš trénovat schopnosti. Po dokončení výcviku se z tebe stane agentka S.H.I.E.L.D.u a Avenger.'' vysvětlí mi. ,,Nějaké otázky?'' Zavrtím hlavou.

,,Skvěle, tak jdeme balit.''

***

Po dobalení všech věcí, které Nat uznala za vhodné, konečně nasedneme do auta.

Natasha se ujme řízení a já si sednu na sedadlo spolujezdce. Okna celé dodávky jsou zatmavená do černa, takže sledování okolí asi nebude nejlepší způsob jak strávit cestu.

Po nějaké době konečně zastavíme. Natasha vystoupí z auta a otevře mi dveře. Naskytne se mi pohled na vysoký mrakodrap s velkým písmenem A na vrcholu.

,,Tak dělej, nemáme celý den.'' řekne a popostrčí mě ke vchodu.

Vejdeme do mrakodrapu. Chvíli jdeme, než se zastavíme před výtahem, do kterého následně nastoupíme.

,,Zdravím slečno Romanovová. Kam vás mám zavézt?'' ozve se robotický hlas. Rozhlédnu se kolem sebe, ale nic nevidím.

,,Ahoj Jarvisi. Padesát tři.'' řekne Nat úplně vklidu. Výtah se rozjede nahoru.

,,Kdo je Jarvis?'' zeptám se zmateně.

,,Já slečno. Jsem umělá inteligence vytvořená panem Starkem.'' promluví znovu ten hlas.

,,Zdravím Jarvisi. Já jsem Kimberly Moonová.'' řeknu.

,,To vím slečno. Pan Stark mě už stihl se vším obeznámit.''

,,Samozřejmě.'' odseknu. Docela mě ten arogantní idiot začíná štvát. Myslí si, jak není úžasný, když je miliardář, Iron Man a má spoustu fanoušků. Přitom je to jenom obyčejný egoistický zmetek.

Výtah zastaví. Natasha vystoupí a já ji následuji. Projdeme pár chodbami než dojdeme k dřevěným dveřím, před kterými se zastavíme. Zadívám se na ně a zalapám po dechu. Do těch dveří je úhledným písmem vyryto mé jméno.

,,Vítej doma.'' usměje se Nat a mě přepadne zvláštní pocit. Pocit, že někam patřím.

Otevřu dveře a naskytne se mi pohled na obrovský pokoj slazený do černé, bílé a světle modré barvy. První co upoutá mou pozornost je velká postel. U okna, ze kterého je vidět do ulic New Yorku, jsou dvě židle a malá skříňka. Dále se zaměřím na dvoje dveře, které jsou těsně vedle sebe, a vydám se k nim. Otevřu dveře vlevo a uvidím luxusní bílou koupelnu s vanou i sprchou. Bože, na tohle bych si dokázala zvyknout. Za dveřmi vpravo zase najdu docela rozlehlou šatnu plnou oblečení. Tak teď doopravdy nechápu, proč jsem si musela balit ten kufr. (Pokoj v médiích)

Otočím se k Nat a ,ani nevím proč, ji obejmu. Chvíli jen stojí, ale pak mi objetí oplatí. Za chvíli mě ale zase pustí.

,,Za půl hodiny budeš v obýváku.'' s touhle větou odejde, ale já se nemůžu ubránit pocitu, že se usmívá.