Dark Hope (Avengers ff)

12. Kapitola

Vstoupíme do místnosti, ve které už svítí barevná světla, hraje hlasitá hudba a všude jsou hromady lidí, kteří buď tancují, snaží se tančit, pijí alkohol a nebo si alkohol objednávají. Nic jiného se tu vpodstatě neděje.  Tomu říkám oslava na mou počest.

Wanda s Natashou už odešly někam na "parket" a tak se vydávám k baru, ostatně jako mnoho dalších.

Barman se ani nezajímá o to, kolik mi je let a jen se na mě svůdně usměje. Podá mi whiskey s ledem, kterou do sebe hodím na ex a objednám si další, kterou vypiju stejně rychle. Vezmu si do ruky třetí skleničku a vstanu.

K mé smůle do mě někdo vrazí a můj nápoj skončí na šatech dané osoby, dívky, která je asi tak stejně stará jako já. Hnědé rovné vlasy jí padají do očí, ale ona si toho nevšímá a nervózně se rozhlíží kolem sebe.

,,Sakra!'' zakleje a podívá se na své, nyní již mokré, šaty.

,,Promiň, nedávala jsem pozor.'' omluvím se a usměju se na ni.

,,Ne, to je moje chyba, moc spěchám, ale Jennifer je prostě nemožná. Někam zmizí a myslí si, že nevím, že je s Georgem...'' během mluvení se ode mě otočí a rozejde se pryč. Když odchází, vrazí do dalších asi pěti lidí. No tak ta už v sobě taky musí mít pár skleniček. Je ve stavu, kdy se sotva drží na nohou a chce někoho najít? Tak to přeji hodně štěstí.

***

Další půl hodiny strávím sezením na baru a popíjením alkoholických i nealkoholických nápojů.

Lidí je tu víc a víc a tak se prostě zvednu a jdu se projít po patře, vyčistit si hlavu. Projdu sotva pár chodeb, když uslyším tlumené vzlyky vycházející z dámských toalet.

Otevřu dveře a vejdu do místnosti. Panty při tom pohybu lehce zaskřípou a vzlyky se ztiší, ta dívka ví, že tu jsem. Zády se opřu o již zavřené dveře a po chvíli přeruším ticho.

,,Vím, že tu jsi a ty to víš, tak se neschovávej a vylez.'' řeknu, ale ticho pokračuje.

,,Ať se ti stalo cokoliv, tak tímhle tomu nepomůžeš.'' pokračuju, ale ona je stále potichu. Sama nechápu, proč se tak snažím, aby vylezla. Nikdy jsem tyhle věci neřešila, ale teď je to jiné. Mám pocit, že bych měla pomáhat ostatním. S.H.I.E.L.D. mě změnil a troufám si říct, že k lepšímu.

,,Tak hele, máš na výběr, buď se ke svému problému postavíš hrdě čelem a vyřešíš ho jako dospělá osoba, nebo tu můžeš brečet jako malý děcko a do konce života se utápět ve smutku.'' dokončím svou řeč a po chvíli ticha se otočím k odchodu. V tom mi ale zabrání cvaknutí kliky a otevření kabinky. Pousměju se a otočím se zpátky. Uvidím tam černovlasou dívku, které může být tak nějak stejně jako mě, možná trochu víc. Tmavé oči má zalité slzami, ale k mému překvapení nemá rozmazaný make-up.

Přejdu k její kabince a sednu si na studenou podlahu vedle ní. Dívce se třepe spodní ret a vypadá na to, že se každou chvíli znovu rozbrečí a tak se rozhodnu být milá, alespoň trochu.

,,Jsem Kim a ty?'' zeptám se jí a zadoufám, že jsem neudělala chybu a nestrávím tady další hodinu s ufňukanou puberťačkou.

,,Jennifer.'' řekne a snaží se mluvit normálně a nebrečet. Jennifer. To jméno už jsem dnes někde slyšela.

,,Tak jo, Jennifer, co se ti stalo?'' zeptám se jí narovinu.

,,Já...on...prostě...my jsme byli...'' začne koktat, ale já ji přeruším. 

,,Zhluboka se nadechni a pak mluv.'' řeknu mile a usměju se.

,,Dobře.'' řekne a párkrát se zhluboka nadechne, než znovu začne mluvit. ,,Byla jsem tady na té párty se svou kamarádkou a svým přítelem, ale když jsem na chvíli odešla a pak se vrátila, líbal se s nějakou zmalovanou krávou. Pak se mi začal smát, že mě měl jen na to jedno a že to ani za nic nestálo. Potom jsem utekla sem a pak jsi přišla ty.'' dořekne a já ji obejmu. Mám chuť jít tomu klukovi rozmlátit hubu a to tu holku znám pár minut.

,,Víš, nechci ti radit, ale měla by ses tam vrátit.'' řeknu a ona se na mě rozrušeně podívá. ,,Když se tam teď ukážeš, dáš mu jasně najevo, že pro tebe váš rozchod nic neznamená, ale když tu zůstaneš, bude mít pocit, že vyhrál.'' vysvětlím a její obličej se do pár sekund rozzáří.

,,Máš pravdu. Jdeme!'' křikne a za ruku mě vytáhne ze záchodů. Navzájem se známe asi pět minut, ne-li míň, a ona se chová, jako bychom byli kamarádky dlouhá léta. Samotnou mě překvapí, že mi to ani nevadí.

Spolu s Jennifer dojdeme zpět na párty a posadíme se k baru. Objednáme si pití a začneme si povídat. Jennifer toho vypije o hodně víc než já a tak se ani nedivím, že už je za půl hodiny lehce v náladě. Zároveň se o ní dozvídám, že je agentka 6. stupně, nebo že má strach z koní a další věci. Já jí zase řeknu pár věcí o sobě.

,,Jennifer!'' ozve se výkřik a Jennifer se hned otočí na tu dívku, co na ní volá, stejně tak i já. Její oči se rozzáří a vběhne do náruče dívce, kterou jsem dnes polila svou whiskey.

Za chvíli Jennifer zase příjde, teď už i s tou dívkou. Obě se posadí a hnědovláska se na mě podezřívavě podívá.

,,Martino, to je Kimberly. Kim, tohle je Martina.'' představí nás a já k dívce natáhnu pravou ruku, kterou lehce nedůvěřivě přijme.

Jennifer Martině převypráví celý příběh od začátku až do této chvíle a já mezitím sleduji, jak se Martině výraz mění z nedůvěřivého na rozzlobený a z rozzlobeného na užaslý a šťastný. Potom už se jen usmívá a přidává se k našemu rozhovoru, a pití.

Tuhle kapitolu chci věnovat dvěma skvělým holkám, podle kterých jsem taky vytvořila postavy Jennifer a Martiny, a to jsou emillymiska19 a D_Beers. Schválně, uhodne někdo, která z nich je v příběhu Martina a která Jennifer? (Opovažte se to sem napsat vy, holky...)