Wolfstar a poslední cesta do Bradavic

KAPITOLA 1

„Jamesi, musím ti něco říct," začal trochu třesoucím se hlasem Sirius.

„Hmm," zamumlal James a zvedl oči od staré motorky, kterou se snažili se Siriem přes vánoční svátky opravit.

Motorka ležela rozebraná v garáži u Potterových od té doby, co ji sem Sirius přivlekl i se svým kufrem, když ho před dvěma roky vlastní rodina vyhodila z domu a vydědila.

„Jestli mi chceš říct, že už ji asi nezprovozníme," řekl James a máchl šroubovákem směrem k hromadě šrotu, „začínám si myslet, že můžeš mít pravdu."

Sirius zavrtěl hlavou: „Ne, to ne, v tom si pořád věřím," nasadil odzbrojující úsměv, který mu z tváře okamžitě zmizel, jakmile těžce polkl, aby dokončil větu, „myslím, že jsem gay."

James vykoukl z poza motorky a s prázdným výrazem hleděl Siriovi do očí. Bylo vidět, že v hlavě právě skládá mentální puzzle. „Ale co všechny ty holky, s kterýma ses vloni muckal v jakémkoliv temném koutě na hradě?" zeptal se James.

„Jo, to je právě ta část, která mě donutila přemýšlet," povzdychl si Sirius a posadil se na zem. Oči zavrtal do země a spíš pro sebe pronesl: „Bylo to fajn, ale jakmile došlo na polibek...Necítil jsem žádné třepotání v břiše, brnění v konečcích prstů. Prostě to nebylo jako když si vedle tebe sedne Evanska u večeře a ty se pořád ošíváš a cítíš celou její fyzickou přítomnost každou buňkou svého těla. Byla to vždycky spíš nervozita z toho, jak to co nejrychleji ukončit, aniž bych tu holku urazil."

James mezitím obešel motorku a sedl si na zem naproti Siriovi a s tázavým pohledem se ho zeptal: „A je tu nějaký kluk, který u tebe vyvolává třepotání v žaludku?"

„Možná," odpověděl Sirius a rychle odvrátil od Jamese pohled, aby neviděl, jak se červená.

Jamesovi bylo celkem jasné, že vzhledem k tomu, že většinu času tráví společně, není moc pravděpodobné, že by objekt Siriova zájmu James neznal. „Ten kluk je někdo, s kým se známe, viď?" zkusil co možná nejméně invazivně dostat ze Siria jméno, které ho teď moc zajímalo.

„Pff, tobě to tak povím. Už bys nikdy nevystrčil nos z mých soukromých věcí," odfrkl s hranou uražeností Sirius a zvedl se.

„Jsi pako," zasmál se James a hodil po kamarádovi ručník špinavý od kolomazu. „Ale jak myslíš. Víc mi říkat nemusíš. Víš, že tě kdykoliv vyslechnu a nic se tím mezi námi nemění," poplácal Siria po ramenou a povzbudivě se na něj usmál.

„Dík moc, jsi skutečnej brácha," řekl vděčně Sirius a začal si také utírat špinavé ruce do ručníku.

Venku už se setmělo, další pokus o zprovoznění motorky museli nechat na zítra. Oba chlapci vyběhli z garáže do domu a hrnuli se na večeři, kterou mezitím přichystala paní Potterová.