Wolfstar a poslední cesta do Bradavic

KAPITOLA 7

První měsíc zpátky v Bradavicích letěl jak splašený hypogrif. Možná to bylo tím, že to byl pro Poberty úplně poslední semestr, nebo taky tím, že jim učitelé nakládali tolik práce v rámci přípravy na OVCE.

Koncem ledna seděli všichni čtyři ve společenské místnosti. Remus se hrbil nad úkolem z přeměňování. Vedle něj seděl Peter a snažil se opsat co mohl do svého úkolu. Už tradičně si volil stejné předměty jako Remus, protože měl jistotu, že mu s učením pomůže a nenechá ho rupnout. James se Siriem seděli naproti a tlumeným hlasem se o něčem dohadovali. Remus by se vsadil, že plánují další žertík namířený proti zmijozelské koleji. Párkrát po nich střelil pohledem a přísahal by, že Sirius na něj celou dobu civí s tím svým charakteristickým sebevědomým úsměvem na tváři. Když vzhlédl Remus od učení směrem k Siriovi už asi potřetí a potřetí se střetl s jeho pohledem, rychle zabořil hlavu zpátky do knihy a byl opravdu rád za teplé světlo, která vycházela z hořícího krbu. Doufal, že rudá záře od ohně skryje ruměnec, který se mu rozléval ve tváři.

Vzrušenou debatu Jamese a Siria přerušila svým příchodem Lily Evansová. Sedla si k volnému stolku na druhé straně společenské místnosti a vytáhla si z brašny knihy, které rozložila kolem sebe. James mrknul na Siria, sebral hromádku knih ze stolku před sebou a přesunul se na židli vedle Lily. Výjimečně se nezdálo, že by ji jeho přítomnost odpuzovala, z knih vylovila své poznámky z hodiny lektvarů a společně s Jamesem si je začali pročítat.

Sirius vstal ze svého místa a přesedl si k Removi a Peterovi na gauč. Nohy si natáhl na štos knih na stole a s rukama za hlavou se opřel o polštáře.

Remus se na něj obrátil a potichu mu řekl: „Tak co, už mě přestaneš trápit a vyklopíš, co jsi měl na srdci během vánočních prázdnin?"

Sirius se napřímil, rozhlédl se po místnosti a zamumlal: „Teď je kolem moc lidí, až budeme sami."

Remus odevzdaně vzdychl a pokračoval ve svém úkolu.

Společenská místnost se začala pomalu vyprazdňovat, Remus byl tak zabraný do práce, že si všiml až kolem půlnoci, kdy ho přemáhal spánek, že zůstali se Siriem sami.

Zaklapl knihy a zvedl se k odchodu. Sirius seděl na kraji gauče, hlavu zabořenou do opěrky a podřimoval.

Remus se usmál a přešel ke svému kamarádovi, aby ho vzbudil a donutil ho se přesunout do ložnice. Když stál předkloněný nad ním, chvíli obdivoval klidný a spokojený výraz na Siriově tváři. Siriova ruka znenadání vystřelila směrem k Removi a obvinula se mu kolem pasu. Sirius zamumlal téměř neslyšně Removo jméno a přitáhnul ho k sobě.

Rema zachvátila panika a okamžitě se vymrštil na druhou stranu gauče. Rychle se podíval směrem k Siriovi, který ale spal dál a blaženě se usmíval.

Remus cítil, jak jeho tělem stoupá horko a vlkodlak v něm se probouzí. Pocítil nepřekonatelné nutkání vrátit se zpátky do Siriovy tělesné blízkosti a políbit ho. Vlkodlak v něm několik vteřin zápasil s jeho vlastní vůlí.

Jakoby jeho další kroky ani nebyly jeho vlastní, vstal a přitiskl své rty na Siriovy. Polibek trval jen pár vteřin, když náhle Sirius otevřel oči a střetnul se s Removým pohledem, jehož oči žhnuly jasně zlatou barvou.

Remus rychle zmobilizoval své vlastní vědomí, odtrhnul se od Siria a několika dlouhými kroky překonal společenskou místnost ke schodišti do ložnice, okamžitě zaplul do postele a pevně zatáhl závěsy.

Sirius se trochu dezorientovaně posadil na gauči a protřel si oči. Snažil si vybavit, kde končil jeho sen a kde už to byl on – na gauči s Remem, rty pevně přitisknuté k sobě.

Prsty si přejel po rtech, měl je trochu vlhké od Remova polibku a sám pro sebe se lehce usmál. Tak tahle část se mu určitě nezdála.