Lotos-Povídky z květin

Za maskou kódu

„Nedostanu se tam, ten kód je nefunkční," prohlásil Philip v tu nejméně vhodnou chvíli.

„Jak jako nedostaneš? Musíme to hacknout, jinak nás chytěj."

Pět mužů z odboje sedělo v tmavé místnosti plné kabelů, zásuvek a počítačů. Každý pracoval na svém úkolu. Cílem bylo smazat veškeré informace o právě probíhajícím pokusu na dětech mladších dvou let. Pokud se poštěstí, chtěli poškodit i vládní systém a vyřadit z provozu co nejvíc databází.

„Já vim, ale ten program mě blokuje. Někdo musel nedávno změnit přístupový kód."

„Zkus to znovu. 4680wOf16Gt4hBd7."

Philip naťukal přesně ta čísla, které mu Luke nadiktoval. „Nic, nejde to."

„Vyřaďte kontrolní systémy," zařval vedoucí skupiny. „Jestli nás tu najdou, jsme všichni mrtvý."

„Kamery jsou offline," zvolal vítězně Jacob. Alespoň něco se povedlo.

„Zablokuj všechny dveře."

„Provedu," zasalutoval a jal se zablokovat čipy v zaměstnaneckých kartách.

„Houstone, máme problém. IPS nás našel. Spustil poplach. Jdou sem."

„Do prdele! Chlapi, dělejte. Jestli máme chcípnout, tak za dobře odvedenou práci. Vyserte se na databázi, hlavně smažte ten projekt! Deene, hlídej, jak jsou blízko."

„Jasně, šéfe."

Chvíli bylo ticho. Celý tým se pohroužil do rozkódování tajných souborů o projektu Religon. Z prozatím přístupných informací vyplývalo, že miminka, která ještě ani nedovedla mluvit, byla vystavována běžným podmětům, z nichž neměli strach. Vyzívali je, aby se poskytnutých zvířat či věcí dotknuly, načež byly děšeny zvukem bouchajícího kladiva. Pěstoval se tak u nich strach z předem určených objektů, což později mohlo být využito při speciálním vojenském výcviku. Každou složku, jež odbojáři našli, zničili a smazali z kybernetického prostoru. Avšak informací bylo nepřeberné množství a čas utíkal jako o závod.

„Pět minut," upozornil Deen pečlivě sledujíc postup vládních vojáků.

Luke, šéf skupiny, nervózně přecházel po místnosti. Pokud zde někdo zemře, měl zastoupit jeho místo a úkol dané osoby dokončit.

„Philipe, už ses tam dostal?"

„Ne, šéfe. Zkouším to hacknout přes náš program, ale jejich systém je moc silnej."

Pravda byla taková, že se vlastně ani nesnažil zničit vládní počítače. Nenáviděl svůj úkol. Luke mu věřil nejvíc ze všech svých mužů, dal mu proto ten nejtěžší úkol. Ale pokud se o Philipových činech dozví prezident, nedostane to, co potřebuje.

„Tři minuty."

Bušení do klávesnic zesílilo. Kakofonie ťukání, vzdychání a trhaných nádechů zaplnila celou místnost. Jediným zdrojem světla byly monitory, jež ozařovaly tváře svých hackerů.

„Dvě minuty."

Philip se nervózně zavrtěl. Věděl, co přijde. Věděl, co bude muset udělat, aby získal to, po čem toužil. Rukou si sáhl k pasu. Byla tam. Nabitá, připravená zabíjet.

„Jsou na patře. Zbývá maximálně minuta."

Deen měl pravdu. Na konci chodby se rozléhaly kroky těžkých bot. Tohle byl zvuk, na který Philip čekal. Teď nebo nikdy. Vyskočil zpoza počítače, vytáhl pistoli a přiložil ji Lukovi ke spánku. Zbytek mužů měl též tendenci vytáhnout zbraň, ale než tak stihli učinit, dveře rozrazila státní elitní jednotka. Tohle měl být poslední impulz k hroznému činu, jež mu měl zajistit splnění jeho potřeb. Zmáčkl spoušť, načež kulka provrtala hlavu jeho nejlepšího přítele.

Zbytek odbojářů vojáci spoutali, aby je mohli bez větších problémů odvést k výslechu. Mrtvého těla si nikdo nevšímal. S Philipem zůstal v místnosti jediný úředník.

„Tak pojď, prezident Koolen už tě očekává."

Zhrzený muž se naposledy ohlédl, aby se podíval, co způsobil. Nedovolil si plakat, kdyby to udělal, Lukova smrt by přišla na zmar. Kapitán odboje o tom nevěděl, ale právě jeho život byl cenou za život Philipovi dcery Kate.

Procházeli spletitými chodbami stále níž a níž, do samého jádra vládního komplexu. Kdo je potkal, s úctou pozdravil. Jeden odpovídal s úsměvem, druhý jen mlčky sledoval špičky svých bot. Zastavili se až před těžkými pancéřovanými dveřmi, jejichž kód znali jen ti vyvolení z vyvolených. Obrovské pláty kovu se rozevřely, před muži se otevřel velký sál. Na jeho konci seděl prezident Koolen s prošedivělými vlasy a vítězným úsměvem na tváři.

„Gratuluji, Philipe. Odvedl jsi výbornou práci. Dostaneš, co si zasloužíš."

Máchl rukou, načež mu jeho poskoci úslužně předali malou bílou krabičku.

„Pojď blíž."

Muž poslechl. Přistoupil k trůnu a převzal ten vzácný artefakt, jež měl vyléčit jeho dceru z morové nákazy. Avšak když krabičku otevřel, ztuhl, srdce přestalo být.

„Kde je ten lék?"

„Už není potřeba. Tvá dcera dnes ráno zemřela. Trvalo ti to příliš dlouho. A teď, pokud dovolíš, tě zatýkám za vraždu a vlastizradu a odsuzuji tě k trestu smrti oběšením. Zítra budeš popraven."

Dva vojáci, kteří celou tu dobu postávali u zdi, se na Philipa vrhli a spoutali mu ruce za zády.

„Slíbil jste přece, že Kate vyléčíte! Tvrdil jste, že máte lékařskou zprávu. Říkal jste mi, že to vydrží, než splním úkol."

„Vy jste mi také vykládal, že nepracujete pro odboj. Myslel jste snad, že mě obelžete? Já mám své lidi všude. Nikdy bych si nenechal zničit nic tak velkolepého, jako budoucí armádu rozených zabijáků, partou neschopných budižkničemů."

„Ale já..."

„Klid, Philipe. Nevyčítám ti to. Ale tajemství mohou mít jen mocní. A ty mezi ně nepatříš."