Tři minuty po půlnoci a Stiles otevřel svá nevinná očka. Tři minuty?! Má spoždění! Odhrnul svou peřinku se vzorem policie a jako Ninja se přesunul ke skříni, kterou se skřípěním otevřel. ,,Do kočky.'' Zamumlal, proměnil se v sochu a tiše naslouchal. Škoda, že nemá Derekův sluch.
Když si byl jistý, že všichni spí, zalezl do skříně a otevřel tajná dvířka zatahnutím za holinky u kterých si byl jistý, že Derek je nikdy nosit nebude a propadl se do své StilesJeskyně, kde dopadl na vycpanou podobu Dereka. ,,Díky lásko.'' Políbil Dereka na líčko a ladně z falešné náruče vyskočil. S broukáním znělky Star Wars se rozběhl chodbou jako Naruto a předstíral, že za ním vlaje jeho plášť.
Na konci chodby rozsvítil a zahleděl se na stěnu s několika šuplíky se jmény. Stiles k této stěně popošel, chytil se za bradu a mumlal si pod nosem. ,,Derek, Bogija, Nancy.'' Za každým nesprávným jménem se o kousek posunul do prava. ,,Hollis, Scoťťík, Boženka, Malia, Thomásek, Pošťák...Bazinga!'' Vesele poskočil a ze šuplíku Ki vytáhl složku Narozeniny. Se složkou pod rukou a se zodpovědností v těle mířil k vycpanému Derekovi, na kterého si sedl a ten vystřelil k padacím dvířkům nad jejich hlavami.
Dereka ze snu o malých růžových ponících vyrušilo neustálé mumlání a brblání z kuchyně. Deset minut po půlnoci. Ani se nemusel přesvědšovat jestli vedle něho Stiles leží. Co mu to zase vlezlo do hlavy? S nevrlým výrazem se vyhoupnul z postýlky a kočičím krokem se rozešel do kuchyně. Cestou míjel pokoje svých spolumravenců: Pokoj tety Bogi, kde to znělo, že tetu sežralo nějaké chrlící monstrum a řeklo si jak se mu zde líbí a ubytuje se; Pokoj Thomáska, kterému se zdálo, že je sportovní auto a broukal a troubil, když utíkal v kruzích po místnosti a nakonec prošel kolem pokoje Ki, která jako jediná klidně spala a přišla je zkontrolovat, jestli žijou, protože o nich lidé už dlouho nečetli.
S tichým dechem chvilku stál ve stínu chodby a sledoval Stilese, jak se kroutí nad papírem a složkou.
,,Balónky sem... Stužka tam... Socha sem...'' Takhle si Stiles mrmlal dokud neuslyšel kroky. Hbitě se otočil a s pěnící pusou a dívokýma očima se díval na postavu. Na člověka se znova proměnil, když mu došlo, že je to Derek. ,,Já už se lekl, že Ki! Hahahahahahahahahahahahaha.'' Popadl se za břicho a prolomil se v pase. ,,Stilesi. Je po půlnoci. Co to zas děláš?" Stiles se uklidnil a s tajemným pohledem ukazováčkem Derekovi naznačil ať příjde blíže.
Ki probudil Nancy olízávajíc její nohu. ,,Nancy přestaň mě znásilňovat." Hned jak Nancyho spatřila, už se od něj nehla. Kočičí Sluníčko. Tak ji začal Stiles říkat. Se zamžouráním se posadila a rozhlédla po pokoji. Lososově růžový. Připadala si jako v nevěstinci. ,,Ale co, nábytek byl zařízený hezky." Náhle si všimla malé bílé šipečky směřující ke dveřím. ,,Juj, co to je?" Následovala šipečky a na dveřích byla fotka jí, Stilese, Dereka a Celé jejich rodiny. Pousmála se a do pravého oka ji vykoukla slzička. ,,Já vím o co ti jde Stilesíku."
Ki otevřela dveře a na Zemi byla vytvořena cestičky z levandule, aby hezky provoněla Ki cestu. Něco takového Stilese mohla čekat. Když scházela schody, na zábradlí byly položeny různé koláčky a cukrovinky a taky její malé čokoládové podoby a na stěnách byla napsána slova. ,,Cesta slávy pro nejlepší, nejdokonalejší, nemilejší a nejperfektní kamarádku jakou jsme kdy mohli potkat. Buž navždy tak úžasná a pozitivní." Na chodbě ji na pohovce čekaly krásně modré sametové šaty a lodičky. Ki na to zírala s otevřenou pusou. ,,Ale můj Obi-Wane!" Šaty i lodičky si oblékla a podívala se obýváku, kde najednou byly dveře.
Ki zatkeskala a dveře otevřela. Spadlo na ní tisíce balónků a potom zaznělo: ,,VŠECHNO NEJLEPŠÍ!!!" V místnosti vybuchl mini ohňostroj a celá rodina tam stála s foukačkami. ,,Tututurutudu! Posaďte se na trůn má Královno." Řekl Stiles se slavnostním tónem a ukázal na Železný trůn stojící uprostřed místnosti a před ním stůl na kterém byla halda dárků včetně Slepičky Jace a Jacee samotného, taky Parrish se stužkou na krku, a k tomu velký dort ve tvaru Srdíčka na kterém byly jedlé fotografie celé rodiny. Ki vyhrkli slzičky. ,,Lepší přátele jsem najít nemohla." A potom si všimla Mi, jak sedí v koutečku s psacím strojem a snaží se nějak vydokonalit tuto kapitolu.
Takže Ki.
Jsi jako Ki, protože jsem si nebyla jistá jestli mám napsat tvé jméno 😺
Dnes je tvůj den. Doufám, že sis ho užila, jak se sluší a patří.
Jsem Moc šťastná za tvou existenci, bez tebe bych neobjevila tolik věcí a zábavy ty Jelimánku.
Přeji hodně štěstí, zdraví (hlavně!!!) a lásky ❤️
ČTEŠ
Sterek Family
Werewolf,,Scottie. Scottie!" Hulákal do telefonu dokud to Scott nezvedl. ,,Stilesi, proč mi voláš?" Příliš klidně řekl Scott. ,,Scoťťíku. Skoťťíku! Potřebuju tvou sílu na vyzvednutí tety Bogiji. Pomůžeš mi, viď že jooo." Řekl prosebně Stiles, aniž se zmínil...
