,,Pááátek třináááctééhoooo" Ječela Bogina přes celý dům a zněla při tom jako by snědla pět ježků. Stilesovi z ní už od rána běhali mravenci po zádech. Neděsil ho tedy jen hrozivý páteček, ale i Bogija tzv. velká (objemem nikoliv činy.)
,,Jedna dvě...nogitsune jde...nogitsune si jde pro tebe..." vyvalila na Stilese nejhorší větu co kdy mohla....o tom se nemluvilo...nikdy. Všichni co posedávali kolem na čemkoliv volném se zarazili a propálili Boginu jedovatými pohledy. Ta znervózněla a ucvrnkla si do spoďárů.
,, Ikea!!!" Vrhla Hollis rychle záchrannou udici a Stileskovi skočila vzpomínkami zahalená slzička zpátky do jejího rodiště.
,,Ano ANO ANOOO, Thomi, ráj všech Nancym ještě nepočůraných kusů nábytku, to si užiješ!" Chytl Thomáska za ručičku a odvlekl ho ke kabátům.
Hollis si do Bogiji při odchodu dvakrát kopla, ale ta to stejně necítila, tu část těla měla silně odumřelou a odoperovat si ji nechtěla jen aby svým smradem opruzovala všechny ještě živé bytosti kolem sebe. Hlavně ty s nadpřirozeně zdokonaleným čichem.
Proto Derek trávil hodně času ne s nima doma. Na Bogiju si už celkem zvykl, ale na tu hnilobu co sebou tahala si zvykat odmítal a proto dal Stilesovi týden na vyřešení problému, protože déle to bez sebe nevydrží.
Už teď se to zdála být dlouhá doba.(dvě hodiny, z toho jednu skypovali a Stiles přitom ležel v jeho mikinách). V domě chyběla Derekova silná ruka řádu a vše probíhalo v naprostém chaosu. Jakože CHAOSU. Jakoby ten příběh sám o sobě nebyl chaos. Ale tento je ještě větší.
Od dob co si každý obsadil volný pokoj, už tady žádné volné nebyly, jen zapomenutá místnost o které nemá nikdo ponětí, ale o té pozěji.
Stiles se snažil redukovat obsah svých věcí každý den aby se tam vešly Boženiné boty, ve kterých byly bobečky, Hollisiny knížky, které byly naskládané podél stěn místo dekorací, ale už se s Hollis dohodl, že je dá na bazar, protože ta jediná z nich ještě není úplně vymazaná a její IQ se pohybuje i nad Derkovým, což sám jednou uznal.
No prostě tam je pro všechny málo místa a Stiles se to snaží řešit.
Problém v chaosu a chaos v problému se dal řešit jedině ubráním člena domácnosti a nebo přesvědčit Bogiju ať zhubne. Nikdo neměl to srdce dohodnout se kdo půjde ,a tak se všichni spikli nad Bogijou a vymysleli přímo úžasně ďábelský plán, který ji velice přelstil. A fungoval. To další léto zhubla třicet kilo. KECÁM. Bogija by se raději nechala utahat kočárem než za ním běžet přivázaná.
Ale teď je všechny zajímala Ikea. Bogiju zamkli do sklepa a nechali ji hladovět celé tři hodiny.
Stiles s Thomym běhali sem a tam a hráli si na různé domácnosti a Božena s Hollis hledaly nový kuchyňský stůl a malé bochánkové polštářky, na kterých by se dalo sedět na zemi, protože jediný gauč nestačil, ten si obydlel ten sádelnatý tuk nasáklý problémama.
,,OJOjoj Stilesi?? Jaké jsou rozměry toho mahagoňáku??" Stiles ten stůl miloval. Ten stůl byl jeho definicí lásky. Teda to byl samozřejmě Derek to bezpochyby. Nicméně prostě i samotná zmínka o něm ho drtila na kousíčky stejně velké jako ty které z něj zbyly, když ho našel rozbitý na padrť před kůlnou.
Pro Hollis je Stiles nejsilnější klučina, kterého zná. Ona by už si dávno hodila smyčku, kdyby měla tolik na bedrech. Už tolikrát mu chtěla svůj nehynoucí obdiv vyjádřit, ale není sdílný člověk, to ona není, takže vždy co ho vidí, ho obejme a plácne po zádech. On už ví co to znamená.
Mahagonový stolek měla Hollis už celkem dlouho v merku u jedné stařičké paní v Sacramentu co vlastnila dva tamnější antiky, ale po jejich posledním dopisování to vypadalo, že se o něj uchází více zaměstnanců, tak to Hollis celá zklamaná odložila a rozhodla se o pořízení dočasného stolku.
,,Madamme stojící a hledící, pomohla byste nám prosím s výběrem?" Poklepala Hollis duchem nepřítomnou slečnu po rameni a jedním okem mrkla po Božence, jestli se zas neválí v nějakém sadacím pytli. Like mother. Like dauther. Zachytila její pohled a přišourala se k jejímu boku.
Slečna vypadala pobledle, neotočila se a jen kývla. Holky si stouply vedle ní a obě se podívaly směrem, kam se dívá ona. Přes celé patro v uličce stál Derek a zíral na co jiného než na stolek. Velice podobný mahagoňákovi.
Hollis se udivila tomu, že stolek přehlédla, taky ji zmátlo co tu dělá Derek, ale nejvíc nechápala jak na něj ta slečna zírala. Jako by viděla ducha. Těžko říct jestli hodného nebo zlého. Konečně se otočila. Černé tričko zvýrazňovalo její bledost. Držela se za zápěstí, tak silně až jí konce prstů modraly.
Jemně se usmála a zkušeně se zeptala. ,,Co byste si přály?" cuklo ji v oné ruce a ona se zbrkle nadechla.
,,AAle jen...Máte stolek podobný tomuto?"Pořád si jí měřila pohledem A ukázala jí fotku na mobile. Bóže se asi nezdála na smrt vyděšená a tak trochu umírající, tak se s Hollis rozloučila položením ruky na rameno a odešla zastavit Thomyho osedlávajíc si Stilese u dětského koutku.
Slečna zbledla ještě víc, teď už byla skoro průhledná. Hollis věděla proč. Nejpodobnější stolek si právě prohlížel její duch. Už napřahovala ruku aby ukázala na ono míst, ale její svaly dopověděly službu a zhroutila se na Hollis. Ta v tu chvíli vykřikla a pohotově dívku chytla. Byla lehounká. V tu chvíli jí toužila zachránit život víc než cokoliv jiného.
Odkryla jí ránu a vykřikla. Byla pořezaná. To nečekala. A co jiného. Asi kousanec od vlkodlaka...Už i tak normální věc se jí zdála tak neobvyklá.
Zavolala záchranku a čekala.
Když zvedla oči, Derek nikde nebyl.
...
Stiles si to s Thomym a Bóžou užíval. Byli fajn parta.
Hollis mu volala, že jí je špatně a že jde dom. Vzal to v klidu, s Tomym to dává na jedničku. To dítko ho zbožňuje, říkal si, že si tak hodně lásky snad ani nezaslouží, ale hned tu myšlenku zahnal, každý si zaslouží lásku.
,,LALALAAASKA i ve křoví...brumly la bruum.." prozpěvoval si.
*******
Cože?!? Nová kapitola? Neeee kecáš. :D
Vlčci, mějte na vědomí, že sterek family se nesmí přehánět, proto ta pauza...chápete
ČTEŠ
Sterek Family
Hombres Lobo,,Scottie. Scottie!" Hulákal do telefonu dokud to Scott nezvedl. ,,Stilesi, proč mi voláš?" Příliš klidně řekl Scott. ,,Scoťťíku. Skoťťíku! Potřebuju tvou sílu na vyzvednutí tety Bogiji. Pomůžeš mi, viď že jooo." Řekl prosebně Stiles, aniž se zmínil...
