Proč nikdo neposlouchá Maliino štěkání??? No proč?
Ačkoliv se zdálo, že Bogi se konečně po dlouhé době zklidní, Stiles se začal třást, protože věděl, že to zklidnění bylo oko hurikánu. Hodiny seděla v temném koutě a sledovala každého, kdo prošel chodbou a tiše zavrčela. Jak to, že je příbuzná Stilese a ne Dereka?
Stiles vykukoval z rohu kuchyně a kousal si nehty. ,,Co se děje, mate?" Zeptala se zvědavě Bóža a Stiles ji věnoval ostrý pohled. ,,Hurikán Bogija je zpět," zašeptal a Božík vyděšeně skočil do Stilesova koutečku. ,,Co budeme dělat?" Chytila Stilese za ruku a držela slzy. Než stačil Stiles něco říct, Bogija se po čtyřech rozběhla do kuchyně a vyhodila stůl do vzduchu. Svou hlavu pomalu otočila ke svým druhům a než stačila vyskočit, Derek ji stihl na nohu nasadit čip AntiTommy a přes krk ji omotal lano. ,,Jdeš do školky ty prasnice."
...
Ráno Derek vstal s nesmírnou radostí. Stilesovi dal pusu na čelo a zdlábl nějaké bláto z lednice. Nasadil botky, popadl Thomáska a ze zahrady vzal lano s Bogijou. Cestou se na ně dívali sousedé a Derek jim vysvětloval, že se jedná o zmutovaného slona. Mezitím ji Thomas testoval tím, že ji napodoboval, takže se cpal trávou jak prase a poskakoval kolem s divokou zuřivostí. Když se na něj chtěla tetka vrhnout, čip zapípal a odhodil ji metr daleko. Dereka samozřejmě taky, z čehož měl Thomásek ohromnou radost.
Když se Derek vymotal z keře růží, něco neobvykle velkého mu proletělo před očima. Byl to krtek, se kterým si Bogija zrovna hrála. Cesta do školky byla pro Dereka nejdelší cesta, kterou kdy v životě procházel. Tahat Boginu na vodítku bylo jako snažit se převést nadrženého býka do vedlejší ohrady. Thomásek byl naštěstí ku pomoci a občas po ní hodil nějaký ten kámen.
,,Bahahhahahahaahaaaaaaaa." Derek se otočil kolem své celé osy a nikoho neviděl. Začmuchal do větru a zcíil závan krysích bobků. Podíval se do okna školky a viděl Petera jka se schovává za záclonou a posmívá se Derekovi. ,,Jen se směj Petříčku, jen s směj. Nevím kdo se tady teď bude o prasničku starat." Drek vykutil tajemný úsměva sleedoval Peterovu tvář trnout.
,,Proč? Proč? Proč zrovna sem?" Dožadoval ses Peter a dívla se na Deraka. ,,Maliina školka je nejlepší a účinná, navíc, vždyť se máte rádi ne?" Našpulil Derek pusu a spředal lano Peterovi. ,,To ano ale, ale někdy je, no, -" ,,Co? Co ? Co chceš říct o mé osobě? Vyklop to Petere, vykolpo." Ozvala se mručící Bogija a Deereek sebou cukl, proztože zaponěl, že níení zvíře.
Peter těžce polkl a s třesoucím hlasem pověděl. ,,Jsi úžasná." Vytvořil na obličeji něco jako úsměv a Bogija spokojeně zavrtěla zadkem. ,,Řekni pravdu Petere, takhle se jinak nikdy nevychová jako správný kojot." Zavelela Malia, která se zistajasna objevila za Peterem a funěla mu do ucha.
,,Jsi nenažrané prase, které mě využívá a bere mi všechny peníze, nemám na nájem a prodávám své věci abych ti mohl koupit párky. Jsi tlustá a smrdíš." Vyklopil ze sebe Peter a vypadalo to, že ze sebe vykadil celý balvaník. Bogija měnila barvy rychlostí světla, chtěla Pítra omráčit, sníst, rozdupat, zavalit, kousnout, než se ale zmohla Malia použila sloní chvat, chvat při kterém slona uchytite za chobot a táhněte dolu, dokud slon neudělá kotrmelec. V tomto případě to nebyl chobot ale Bogijin nos.
Jakmile vlna tlaku z Bogijina padu ustanula a všichni spadli zpět na zem, bylo prazvláštní ticho. Všechny pohledy směřovaly na Prasogiju. Byla v bezvědomí. ,,Paní. Nikdy jsem nevěřil ze ještě něco jako klid v duši zažijí." Peter zářil. Doslova. Bogijin pád způsobil vytvoření jiskry, která zažehla Peterova zadá. Nikdo mu nic nechtěl říkat, protože chvíli klidu si Peter přeci jenom zasloužil. Navíc je na oheň už zvyklí, takže než si toho všimne on sám, bude už Bogija vzhůru.
ČTEŠ
Sterek Family
Hombres Lobo,,Scottie. Scottie!" Hulákal do telefonu dokud to Scott nezvedl. ,,Stilesi, proč mi voláš?" Příliš klidně řekl Scott. ,,Scoťťíku. Skoťťíku! Potřebuju tvou sílu na vyzvednutí tety Bogiji. Pomůžeš mi, viď že jooo." Řekl prosebně Stiles, aniž se zmínil...
