Uběhl nějaký čas. Celou dobu jsem myslel na Jina. Jednoho dne mím rodičům došla trpělivost. Když jsem přišel ze školy v pokoji byli zabalené kufry a i nějaké menší krabice nebo tašky. Co se to děje? Nic moc mi neřekli. Snad jen to že jsem k ničemu a mám vypadnout. Ocitl jsem se tedy venku. Ubrečený a sám. Kam teď půjdu? Kam? Postará se o mě někdo? Nemám ani peníze na nějakou ubytovnu. Věci jsem nějak pobral a začal jsem hledat někoho kdo by mi pomohl. Chodil jsem po městě a zoufale hledal. Po dlouhé chůzy jsem se dostal do jedné části města. Tady jsem snad nikdy nebyl. Šel jsem ale dál a našel jsem jeden dům. Vypadal zvláštně. Něco mě k němu táhlo. Nejistě jsem proto došel a zazvonil na zvonek domu. Po chvíli ticha se ve dveřích oběvil....Jin. Koukal na mě jako na zjevení ostatně jako já na něj. Pak se ale uchechtl a založil si ruce na hrudi. „Taky tě vykopli?" na jeho otázku jsem jen kývl a on si mě stáhl do objetí. To často nedělal. Pak mi pomohl s věcmi do domu. Prý můžu zůstat u něj. Jistě to bude super. Vždy jsem ho měl rád možná víc než rád. On je však zvláštní pamatuju si že často divně voněl a dům teď taky divně voní. Věci mi naskládal do jeho ložnice, která opět zvláštně voněla. Nevím čím. Je to cítit všude. Jin se tvářil opět mile a v klidu. Ovšem i tak jsem si všiml že v jeho očích je něco jiného. Co je to s mím bráškou? Neměl jsem čas na přemýšlení protože bylo později a on mi udělal večeři prý mám jít spát. Poslechl jsem ho jen jsem se ještě zašel umýt. V koupelně bylo uklozeno jen na umyvadle leželi jakési stříbrné věcičky. To jsou žiletky? Proč se tu jen válí? Přece by si neublížil nebo ano? Ratši jsem nad tím neuvažoval a šel se umýt pak jsem šel spát. Ležel jsm na posteli a on vedle mě. Spal jenže já ne. Přemýšlel jsem ale únava mě zmohla.
