Ráno mě vzbudil zvonek. Jin ještě spal. Nejistě jsem proto odešel otevřít. Venku za dveřmi stál vysoký kluk. Byl vyšší než Jin. Trochu jsem se ho bál. Vypadal děsivě. Ke všemu mě projížděl zvláštním pohledem. Udělal krok ke mě a já udělal ustrašeně krok do zadu. V tu chvíli jsem zády do někoho vrazil. Došlo mi že je to Jin ale i tak mnou projela vlna. „Tae proč nespíš?" promluvil na mě, ale pak koukl na toho kluka přede mnou. „Co tu děláš tak brzo Joone?" Jin zněl podrážděně. Takhle zněl naposledy při hádce s rodiči. Co se to tady děje? „Jdu na pokec a najdu tě tu s tímhle" ukázal ten kluk co byl jmenován jako Joon na mě. „Na Taeho nesáhneš" zavrčel můj bráška až mě zamrazilo a pak si mě schoval za sebe. „To je jako tvoje kurva nebo co?" tímhle mě urazil. To vypadám jako nějaká levná děva? Jin mu za to vrazil facku. Dobře tohle mě děsí. Od kdy je Jin takový násilník? Co se mému bráškovi po vyhazovu z domu stalo? Chci se o něj postarat třeba to potřebuje. Vypadá ted teď zvláštně. Trochu i smutně, unaveně a zničeně. Né na venek ale jeho očima. Jsou temnější, chladnější a unavené. Vždyť spal myslím že klidně. Co když mu ten kluk jmenovaný jako Joon ubližuje? Jin pak Joona pustil dovnitř a mě poslal do pokoje prý si musí něco zařídit či co. Nechápu to. Jsem v tomhle jako zmatené dítě. Nevím co je to za kluka ani proč vypadá jak vypadá. Nevím proč Jin teď má jinačí oči. Trápí mě to mám o svého milovaného brášku strach. Brzy jsem ale slyšel bouchnutí dveří a kroky nahoru. Do pokoje přišel Jin a zářivě se usmál. Pak došel ke mě a objal mě. Objetí jsem mu opětoval a nasál jeho vůni. Ovšem to jsem dělat asi neměl jelikož mě hned odtrhl a já jen zmateně koukal. „Nečuhej ke mě!" okřikl mě a odsunul se dál. Tohle je divné nikdy se takhle nechoval. „Co se děje?" zmateně jsem ho sledoval. „Slyšel jsi nečuchej ke mě" s tím odešel dolů do kuchyně a zvlaštní vůni domu přehlušila vůně snídaně. Měl jsem už hlad tak jsem sešel dolů. Jin stál u linky a něco kuchtil. Hezky to vonělo. Když si všiml že jsem přišel jen se ohlédl a po chvíli přede mě dal snídani. S chutí a poděkováním jsem se do toho pustil on si ale nic nedal. Zvláštní Jin byl vždy jedlík. Pak sáhl do ledničky a vytáhl jakousi tubu podobné té od zubní pasty. S ní si vyskočil na kuchyňskou linku a začal její obsah vymačkávat a polikat. „Co to je?" ukázal jsem na tubičku co měl v ruce. „Do toho ti nic není" pronesl a dál do sebe dostával obsah tuby. Co mi tajíš bráško? Nakonec ale prý někam musí. Nechal mě proto doma a dal mi kázání jako dostávají děti. Jako je například nikomu neotvírej, nezlob, nedělej binec a podobně.
