Mé přání se splnilo mů bráška přišel. Ve dveřím pokoje se první zastavil ale pak šel s úsklebkem ke mě. Čekal jsem jen až si mě vezme což se i stalo. Ach byl skvělý. Děsivé pro mě však bylo když vytáhl i nějaké hračky to už se mi tolik nelíbilo. Ovšem ho cítit v sobě to už byl jinej odvar. Vzdychal jsem pro něj a věděl jsem že je to jen pro něj. Po celou dobu na mě mluvil. Jaká že jsem pěkná prdelka. Jak moc mě chce a jak jsem skvělý a krásně úzký. Chtěl abych vzdychal a křičel víc nahlas aby to slyšeli všichni a on se mohl chlubit tím jak skvělý jsem. Ach...ach ještě chci. Opravdu jsem chtěl aby pokračoval klidně celičkou noc. Nějak tak se i stalo. Zadeček mě bolel a pálil ale prý je to v pořádku. Nakonec jsme usnuli a když jsem se vzbudil byl pryč. Zase? Škoda. Chtěl jsem vstát ale bolelo mě celé tělo. Byl jsem hodně unavený takže jsem ještě usnul. Vzbudila mě až rána jako by někdo nebo něco spadlo. Bolestivě jsem vstal a šel se podívat. Hned jsem se však vyděsil. Viděl jsem Jina. Ležel na zemi a z pusy mu tekla jakási pěna. Hned jsem volal záchranku a ti ho převezli. Já plakal a klepal se v čekárně. Co se bráškovi stalo? Můžu za to já? Ublížil si sám? Co se stalo a proč? Tolik otázek a žadná odpověď. Po asi hodině za mnou ale nakonec doktor přišel. Vše mi vysvětlil. Bráška se předávkoval drogou. Počkat?! Drogou?! Nějak se mi vše začínalo dávat dohromady. Ta jeho zvláštní vůně. Ta zvláštní vůně domu. To jak nadával když jsem našel rozstlinky, pytlíčky s bílým práškem a další věci. Můj bráška je závislí na drogách a já s ním trávím čas. Mrzelo mě že mi to neřekl. Ale přece je to můj bráška a já mu můžu přece pomoct se uzravit a závislosti a aspoň nějak pokusit zbavit.
