Labyrint: Newt's sister, Different labyrinth (Pozastaveno)

4. Kapitola (Žrouti)

Z pohledu Thomase

Šli jsme prohledat onu tajemnou budovu. Já a Minho jsme li sami ostatní se rozdělili do dvojic. Za chvíli se rozsvítila světla kdy jsem se podíval tak Minho nahodil pojistky. Chvíli jsme tak koukali  a prohledávali.

Ozval se křik. Byla to Teresa. Běžela a za ní byli žrouti. Začal jsem utíkat. Pak jsem potkal Newta a Arise. Seděli jakoby nic.

,,Utíkejte, rychle běžte!" Křičel jsem na ně. Ale nic. Přiběhl Minho a tak jsem vzal Arise a Minho Newta. Jinak to nešlo. Jestli tam ona zůstane musím je ochránit. Aspoň něco co můžu pro ni udělat.

Z pohledu Claudie

Probrala jsem se. Byla jsem ve svém pokoji. Všechno mě bolelo. Podívala jsem se na svou ruku. Celá byla krvavá. Brečela jsem. Nemohla jsem se skoro pohnout.

Dveře se rozrazili. Stál tam Janson. Přišel a ke mě a v ruce měl něco bílého. Přes uslzelé ruce jsem toho moc neviděla.

,,Říkal jsem ti že po každé chybě, patně udělané věci bude trest." Řekl slizce a sklonil se ke mě. Zrychlil se mi dech. Znechuceně jsem se usmála.

,,Kdyby měl člověk platit za své chyby byl by ste to vy kdo bude trpět." Řekla jsem a znovu se znechuceně usmála.

,,Jak se opovažujete se mnou takhle mluvit!" Řekl Janson a praštil mě. Už mě to ani nebolelo ale i tak.

,,Já, spíš vy jak se opovažujete takhle zacházet s lidmi!" Zařvala jsem a sedla si. Bolelo to hrozně ale povedlo se mi to.

,,Tady máte věci. Zítra si přijde pro práci." Řekl a odešel. Rychle jsem si zamkla. Vedle postele jsem měla povlečení a prostěradlo a stole bylo oblečení které mi Janson přinesl.

Vzala jsem si oblečení a zamířila do koupelny. Pomalu jsem si sundala krvavé oblečení. Vše co jsem měla na sobě bylo krvavé. Vlezla jsem do sprchy a pomalu zapla vodu. Bylo mi jasné že to bude bolet.

Sikla jsem bolestí když vlažná voda dopadala na moje krvavé tělo. Chvíli jsem jen tak postávala a brečela bolesti pak to přestalo ale i tak bolelo to stále.

Když jsem se dosprchovala vzala jsem si noční prádlo. Věděla jsem že musím utéct ale kam to nevím. Skoro všude byl jen a jen písek či zdeformované budovy.

Šla jsem lehnout. Budík jsem dala na 5 hodinu raní. Byl to příšerný pocit usínat takhle ale nic jiného mi nezbývalo. Nakonec jsem přece jen snům propadla.

•••

,,Kde to jsem?" Zeptala jsem se do prázdna. Nic krom kamene tu nebylo. Ani stopa po světle prostě nic.

,,Jsi v bezpečí." Řekl někdo za mnou. Otočila jsem se. Byl tam někdo s maskou. Byl oblečený jako dnešní voják do šedé barvy.

,,Kdo jsi?" Zeptala jsem se osoby. Přistoupila blíž. Byla ohledně vyšší než já. Asi tak o 2 hlavy. Šlo vidět že má dobrou fyzičku.

,,Stejnak mě nebudeš znát." Řekla osoba. Možná to byla pravda ale jméno může vědět každý.

,,Třeba ano." Řekla jsem a čekala. Nebylo to nic extra ale i tak. Měla jsem stále nepříjemný pocit.

,,Proč to chceš vědět?" Zeptal se. Přistoupila jsem k němu. Prohlížela jsem si ho ačkoliv jsem mu do obličeje neviděla.