Labyrint: Newt's sister, Different labyrinth (Pozastaveno)

17. Kapitola (Kde je!?)

Z pohledu Newta

Sehnul jsem se nad mapou a koukal jak se plán vyvíjel. Za tři dny měl kousek odsud jet vlak, ve kterém je Minho a ostatní.

,,Newte měl bys něco jíst." Řekl mi Pánvi. Už je to pár týdnů co Minha a spol unesli. Od té doby nemám moc hlad. Nevím proč ale prostě nemám.

A ani nejsem zcela jediný. Thomas taky moc nejí a všechno věnuje přípravám na naší operaci. Přijde mi že už to přehání ale co. Chápu ho.

,,Nemám hlad." Řekl jsem a dál studoval plán. Ani jsem se na něj nepodíval. Šel ke mě. Chytl mě za rameno.

,,Tos říkal před dvěma hodinami. I Thomas je tam tak pojď." Dořekla a odešel. Moc se mi tam nechtělo. Od doby co jsem šel za Tommym a řekl mu že to zvládneme, panuje mezi námi taková divná energie. Ani na sebe nemluvíme a spíše se jeden druhému vyhýbáme. Mám pocit že moje dřívější city jsou pryč. Nebo alespoň chci aby byli pryč. Proč mě to tolik užírá.

•••

Dosedl jsem na zem a vzal si něco málo k jídlu. Je fakt že hlad jsem už měl. Ale nijak jsem jíst nechtěl.
Thomas tu stále byl. Nemluvil a byl někde hluboko v myšlenkách.

Měl jsem pocit že je vše špatně. Už od první chvíle jsem z tohoto kluka nemohl odtrhnout oči. A teď. Jako kdybych viděl sám sebe. Nebyl to ten Thomas jehož úsměv byl roztomilý. Byl vážný ale přesto mu vše šlo jak má. Až na pár výjimek. Chybí mi jeho úsměv. Byl to hřejivý pocit. Jenže teď se nesměje. Vše bere vážně. Až moc. Dokonce i Vince si dělá starosti.

Zvedl hlavu a jeho pohled byl upřený na mě. Ztuhnul jsem. Díval se na mě a já na něho. Asi si všiml že ho pozoruju. Nevěděl jsem co dělat. Dříve by jsme se oba usmáli. Ale teď, co. Bál jsem se jen pípnout natož k němu jít a začít si s ním povídat. Zažil hodně špatných věcí. Dokonce si myslím že Teresu miloval. Možná proto je teď takový.

Oči se mi nad touto myšlenku za leskly. Srdce jako by bylo probodnuto ostrým nožem a pomalu krvácelo a zastavit ho mohla jen jedna, kvůli které bylo rozpolceno. Nebo si vše vymýšlím abych na něj mohl hodit špínu, kterou bych hodil sám na sebe.

Už nerozumím ani sám sobě. Natož jemu. Nevím zda se mám bát nebo to ignorovat. Ten pocit je hrozný. Bolí mě už jen ta myšlenka. Bolí mě vše.

Cítil jsem jak hřejivá slzy vytváří cestu po mém obličeji a ke krku kde se vsaje do trika. Další už nenásledují neboť si oči utřu do rukávu a tím zaženu pocit pláče. On si toho však všiml. Díval se na mě divný nic neříkajícím pohledem. Měl jsem strach. Nevěděl jsem co dělat. Nejraději bych utekl a choval se dokud nezmizí zas ten pocit. Jenže to nejde. Nemůžu utíkat. Už tak jsem zbabělec.

Vstal. Misku položil na zem. Viděl jsem jen jeho nohy. Svůj zrak jsem namířil na zem a víčka pevně semkl k sobě. Ten pocit byl divný. Chtěl jsem aby se na mě díval ale zároveň aby zmizel. Slyšel jsem kroky. Nevím komu patřili. Nevím kdo to je. Proč tu byl. Stále byli blíž a blíž. Dokud se nezastavili. Slyšel jsem jak si někdo přede mě pokleknul. Nedokázal jsem otevřít oči natož zvednout hlavu.

Pak jsem cítil něčí prsty na mě bradě jak mi zvedli hlavu. Víčka jsem ještě víc sevřel k sobě. Dýchal jsem zrychleně a přál si konec.

Osoba se nějak nepohla. Hřejivé prsty stále spočívali na mě bradě a já to už nevydržel. Otevřel jsem obě oči ale ihned toho litoval. Byl to Thomas. Upřeně se díval na můj obličej a zkoumal každý detail. Jako kdyby mohl zjistit něco víc.

,,Je asi pozdě říct ti promiň." Řekl šeptem. Smutně se usmál. Nevěděl jsem na co reagovat dříve. Jestli na to co řekl či na jeho úsměv. Totálně jsem nevěděl co dělat. Mám pocit jako kdyby mnou projela elektřina.

,,Na některé věci nikdy není pozdě." Řekl jsem a odvrátil zrak. Ruce se mi klepaly. Věděl jsem že život se od teď změní. Teď je jen ne nás jak se cesty rozdělí.

,,Newte já vím že jsem udělal spousty chyb. O to víc se chci snažit. Už se nechci schovávat před nimi. Chci jen život bez starostí že za rohem je Zlosyn a kdykoliv mě může zabít. Nebo hůř. Že bude chtít zabít kohokoliv z vás." Řekl. Nevěděl jsem co říct. Je fakt že někteří se obětovali abychom my mohli žít.

,,Myslíš že stále žije?" Zeptal jsem se s nadějí. Vzhlédl jsem a oči upoutal na něj.

,,Myslím že jo."

•••

Akce začala. Byl jsem schovaný a čekal než jsem dorazí vlak. Byli zde i další co čekali na tu samou věc.

V dálce jsem zahlédl flek. Čím více jsem ho pozoroval tím byl větší a dostával tvar vlaku. Netrpělivě jsem čekal na to až dojede sem a já bych mohl zachránit ostatní.

Bylo to už jen asi sedmdesát metrů. Thomas se chystal odpálit bombu aby rozdělil vagóny. Byl to krásný zvuk. Přední část jela stále rychle a zadní spomalovala až zastavila.

,,Newte!!" Uslyšel jsem. Vyběhl jsem k vagóni kde by se měl nacházet hlavně Minho. Taky nepochybuju že by tam mohl být Aris a Sonya.

Uchopil jsem rukojeť a zmáčkl jí. Z hlavy se vydral plamínek na tavení kovu. Přiložil jsem ho k držáku vagónů a snažil se to od sebe tím horkém oddělit.

Vnímal jsem už i vystřeli. Hlavně Thomasův řev ať si pohnu. Ono se to řekne ale zrovna lehké to není.

Zbýval už jen centimetr. Pak milimetr a bylo to. Zahodil jsem celou tu soupravu a po žebříku vylezl na horu. Do ruky jsem si vzal pistoli a střílel po těch idiotech.

,,Thomasi, Vinci!!" Křikl jsem. Loď byla nad námi. Thomas chytal háček aby nás zahákl. Vince byl ještě dole a snažil se nás bránit.

,,Vinci teď!!" Křikl po něm Thomas aby vylezl nahoru. Už jsme se zvedali. Vypadalo to že Vince neskončí ale nakonec ano.

•••

Přistáli jsme. Všichni slezli a začali otevírat dveře. Když se dveře otevřeli tak Thomas neváhal a vlezl dovnitř. Za ním Harriet a pak já. Harriet jsem spatřil u Arise a Sonyi. Kouknul jsem se dál a po pošel blíže k Thomasovi. Ovšem ta věc byla hrozná. Nečekal jsem že se tohle stane.

,,Kde je Minho?!" Zeptal se vystrašeně Thomas. Pohledem zajel k Arisovi.
,,Proč tu není?" Dodal poměrně klidněji.

,,Thomasi a-ale on tu byl." Řekl ochraptěle Aris. Thomas se nejdříve zamračil ale potom se zděsil. Ale né natolik, aby to poznal někdo kdo ho zná pár týdnů...

________________________________

Po extra dlouhé době další kapitola. Vím že tyhle ty léčí nikoho nezajímají ale co. Prostě jsem měla jiné věci a především lenost. Taky pracuji na nových projektech tady na Wattpadu takže to je další věc. Nebudu rušit snad se vám alespoň kapča líbila.
Slov...................1150.