Labyrint: Newt's sister, Different labyrinth (Pozastaveno)

15. Kapitola (Zrádce)

Z pohled třetí osoby

Thomas měl namířeno k Minhovi, Newtovi a Pánvimu. Byli na kopci a povídali si. Neměli ani tušení co se bude dít. Měli strach ale věděli že pokud zde bude Thomas nemusí bláznit.

Thomas si sedl vedle Newta. Podíval se na něj. Ovšem Newt se koukal dopředu. Chtěl ji zpátky. Ale přesto věděl že to tak jednoduché nebude. S Pravou rukou to půjde rychle.

Z pohledu Thomase

Newt se díval dopředu. Měl i lesklé oči. Věděl jsem přesně co ho trápilo. Chtěl bych si s popovídat ale ne předevšemi.

Nadechl jsem se k odpovědi ale byl jsem ihned zastaven.

,,Mlč," Řekl Newt všichni jsme se na něj podívali. On nám však nevěnoval pozornost a díval se dolů na Arise, Sonyu a Harriet. ,,Vím co chceš říct. Vím že to myslíš dobře. Vím že to zvládneme. Si tu ty." Řekl a podíval se na mě. A-a  usmál se.

,,Jo to máš pravdu. Je tu Thomas," Řekl Minho. Též se usmál ale hned ho to přešlo. ,,Chybí mi. Všichni." Dodal a podíval se na Pánviho.

,,No jo. Co by za tohle všichni dali. A já bych se nejraději vrátil. Přeci jen to byl domov." Řekl tišeji Pánvi. Všichni jsme mlčeli. Bylo mi jich líto. Třeba Chuck. Chybí mi a jak moc. Byl z nás nejmladší.

,,Nevíte kde je Teresa." Zeptal jsem se jich. Newt si odfrkl. Ignoroval jsem ho. Minho nic neřekl.

,,Tam nahoře." Řekl a ukázal na horu. Stála tam a dívala se do dáli. Tak jsem se tedy zvedl a šel za ní. Cesta nebyla dlouhá. Vlastně krátká ve srovnání  s tím co jsme už ušli.

Vylezl jsem a šel k ní. Stoupl jsem si zprava.  Mlčeli jsme. Užíval jsem si ten výhled. Byl nádherný. Slunce pomalu zapadalo takže o to více se mi to líbilo. Připomnělo mi to labyrint. Když jsme se s Newtem procházeli a ukazoval mi to. Pak jsme si sedli ke kmeni. Ty chvíle s ním mi chybí.

,,Promiň." Řekla. Podíval jsem se na ni. Nic jsem nepochopil.

,,Proč se omlouváš?" Zeptal jsem se. Nevěděl jsem co tím myslela.

,,Víš začínám si vzpomínat. Když jsme byli malý. Když tě poprvé přivezli. Byl jsi menší než já," Usmála se a oči se jí leskly. ,,Byla jsem tehdy rychlejší než ty," Podívala se na mně a pak zpátky. ,,Oni nechtěli nikomu ubližovat. Chtěli jen pomoci."

,,Pomoc? Zavírání lidí do labyrintu kde jsou žrouti. Víš kolik nevinných muselo zemřít!"  Řekl jsem zlostně.

,,Thomasi taky si dřív věřil. Veřil si že zachráníme lidstvo." Řekla. Nemohl jsem tomu uvěřit. Zachránit lidstvo ano. Ale pro záchranu zabít ty co jsou lékem. To jsem nikdy nechtěl. Ti co žijí mimo Zlosyn by ten lék nedostali.

,,Tereso vždyť to co   Zlosyn dělá je špatné. Víš kolik mladých se stalo obětí. Dokonce někteří to ani nepřežili. Vem si kolik zemřelo tam kde jsme byli mi." Řekl jsem. Nemohl jsem uvěřit tomu co řekla.

,,Taky si vzpomínám na matku. Byla jedna z nejkrásnějších žen. Slýchávala jsem křiky. Vždy v noci. Nemohla jsem z toho spát. Mutovala. Jednoho večera mě zapomněla zamknout. Šla jsem tedy k ní do ložnice," Mlčel jsem. Nechtěl jsem nic říkat. ,,Vyřízla si oči." Dokončila. Nemusela mluvit dál. Chápal jsem vše. Tedy vlastně jsem nechápal nic. Kdo vlastně jsme. Kdo jsem.

,,Můžeme zachránit tolik lidí. Našli jsme pravou ruku. Zlosyn už je pryč. Máme naději." Věřil jsem že se vše změní. Přál jsem si aby to tak bylo. Až tohle skončí můžu si promluvit s Newtem. Zeptat se ho proč byl takový. Omluvit se všem co nepřežili. Ale nezemřeli by zbytečně. Doufám že vše půjde líp.

Teresa se postavila. Zprvu jsem nechápal proč. Jenže pak jsem si všiml něčeho svítivého v dáli.

,,Vše bude dobré." Zaslechl jsem vedle sebe Teresu. Podíval jsem se na ní. Pohled mi sjel na její ruku. Byla tam vy-vysílačka.

,,Tys-tys zavolala Zlosyn?" Zeptal jsem se se strachem v očích. Nic neříkala. Ale v očích jsem poznal že to udělala. Nevěřícně jsem se na ni podíval. To světlo bylo blíž. Musel jsem je varovat.

Vyběhl jsem. Teresa něco křičela ale já měl důležitější věci. Veřil jsem jí. Nechápu to. Po tom všem. Je to zrádce. Nechápu proč jsem byl naivní a věřil jí. 

Byl jsem dole. Bežel jsem k Newtovi který byl ve předu. Jenže něčí ruka mě zastavila a strhla za auto.

,,Thomasi co se stalo?" Byla to Brenda a Jorge. Díval jsem se nevěřícně. Pohled mi šel nahoru. Jorge i Brenda se tam podívali též. Stále tam stála. Pak se otočila o šla nejspíš dolů. Jsem až moc naivní.

,,T-to o-ona." Řekl jsem. Bodlo to u srdce. Newt měl pravdu. Měl jsem radši zachránit Claud. Tohle mi bude vyčítat do konce života. Bude mi to doslova cpát.

,,Na Thomasi musíme jet." Řekl Jorge a podal mi pistol. Pak mi to došlo. Jet. Nikam nejedu. Musím je zachránit.

Rozběhl jsem se kupředu. Snažil jsem se sejmout jednoho chlapíka co šel zboku po Newtovi. Třetí rána ho poslala k zemi. Měj jsem vztek. Přestřelka začala. Chtěl jsem udělat další krok dopředu. Jenže Brenda mě zatáhla zpátky dozadu.

Všechny dostali. Jak novou genaraci tak starou. Měli Mary. byl tam i Janson. Taky Paigeová. Měl jsem nervy. Ale kdo tam nebyl byla Claud.

,,Kde je Thomas." Nikdo neodpověděl. Janson měl namířeno na všechny. Chtěl to asi hodně vědět. Já mu řeknu kde je.

,,Tady jsem." Šel jsem dopředu. Usmál se tím jeho kreténským úšklebkem. Sral mě. Jinak se to nazvat ani nešlo.

,,Thomasi!" Rozjásal se. Kývl na někoho. Ten mě posadil vedle Minha. Něčím mi skenoval krk. Dokonce něco na Jonsna křikl ale já hledal moje lidi. Byli zde všichni.

,,Nebýt vaší kamarádky nevíme ani kde jste. Tereso," Řekla Paigeová a Teresa šla k ní. Dala jí ruce kolem ramen. ,,Jsem ráda že potkáváme se všemi. I s tebou Mary. Je to dlouho co jsme se neviděli. Chybělas nám." Dokončila a podívala se na mě. Janson mnou opovrhoval a já jím takže se nic extra nedělo.

,,Mě jste tedy nechyběli." Řekla Mary. Nedivím se jí...

---------------------------------------------------

Vím že po sto letech další kapča. Ale nebyl čas. Pololetí, písemky atd. Nebo taky lenost. No ale hlavní info dne je že kapitoly budou už krátké. Už jen kolem 1000 slov. Jinak bychom se nedočkali ani dvacáté kapči.

Slov......1020