Labyrint: Newt's sister, Different labyrinth (Pozastaveno)

11. Kapitola (Brenda)

Z pohledu Thomase

Probudili mně blesky. Když jsem otevřel oči hřmělo. Podíval jsem se po všech. Spaly i přes ten rachot.

Když jsem se podíval do dálky zahlédl jsem něco zářivého. Chvíli jsem zaostřoval. Zjistil jsem že to je světlo. Podíval jsem se na Newta a začal s ním třást.

,,Newte vstávej! Newte, Pánvi, Minho Teresou, Arisi!" Křikl jsem po všech. Pomalu se probouzeli. Nevěděli, která bije. ,,Támhle je světlo!" Křikl jsem znova a všechny popohnal. Všichni vstali a tak jsme šli za světlem.

Doslova jsme utíkali aby nás nestihl nějaký ten blesk. Já a Minho jsme byli poslední. Pánvi a Aris první a Newt s Teresou uprostřed.

Když jsme byli kousíček ode dveří tak kousek od nás udeřil blesk. Sletěl jsem na zem. Zvuky byli tlumené z toho jak jsem měl zalehlé uši. Musel jsem dlouho zaostřit zrak.

Když jsem zaostřil tak jsem i slyšel. Všichni křičeli. Podíval jsem se za sebe a na zemi ležel Minho.

,,Minho!" Křikl jsem. Pak jsem se zvedl a co nejrychleji šel k němu. Hned jak jsem dorazil přiběhli i Newt a Pánvim a vzali ho. Utíkali jsme ke dveřím. Aris s Teresou otevírali dveře a zalezli dovnitř. Tohle samé jsme udělali i my.

Položili jsme Minha na zem.

,,Minho no tak!" Křikl jsem na něj. Byl v bezvědomí takže jsem mu dal facku aby se probral.

,,No tak vzbuť se!" Křikl Newt s Pánvim. Všichni jsme kolem něj klečeli.

,,Minho prosím nevzdávej se!" Řekl jsem. Přestal jsem doufat tak jako ostatní. Oči se mi zalili slzami.

Vzdal jsem to. Nevěřil jsem že se probudí. Byl konec. A přitom jsme byli tak blízko. Přišli jsme o dalšího. Zas a znova. Jen doufám že tohle se nebude opakovat.

Vstal jsem. Zavřel jsem oči. Uslyšel jsem jak někdo sténá. Otevřel jsem oči a uviděl Minha.

,,Minho!!" Křikli jsme všichni.

,,Ahh, co se stalo?" Zeptal se a pomalu si sedal.

,,Dostal tě blesk." Řekl jsem a podal mu ruku. Vstal. Já, Newt a Pánvi jsme ho objali.

,,Kluci?," Řekl Teresa a ne chvíli se odmlčela. ,, Páchne to tu jako, jako..." Řekla a podívala se po nás.

,,Jako mrtvola." Dokončil Minho. Teresa vzala baterku a zapla jí. Namířila s ní na jednu stranu. Chvíli se nic nedělo. Jako by zde nic nebylo.

Všichni jsme zakřičeli. Před náma se objevil žrout. Byl skoro u nás když se zastavil. Byl přibližný řetězem. A nebyl jeden.

,,Už te se seznámili s domácími hlídači?" Řekl ženský hlas. Otočil jsem se za ním. Nahodili se světla stála tam dívka s vlasy kratšími než mám já.

,,Kdo jsi?" Zeptal jsem se mírně nahlas. Věděl jsem že tohle je buť velikej průšvih nebo pomoc. Jenže jak to poznat.

,,Jsem Brenda. Jorge už na vás čeká. Je na vás zvědavý a já také," Řekla a šla zpátky. ,,To tu budete s nima nebo půjdete se mnou?" Řekla a znovu se rozešla.

,,Uvidíme co nám řeknou." Řekl jsem. Všichni jsme ji teda následovali. Za námi šla banda lidí. Teda namakaných chlapů.

Vůbec jsem netušil kam jdeme. Když jsme tam došli seděl tam u jakého si přístroje z kterého šel slyšet šum.