Marcus <15 y.o.>
Celý jsem zamrzl. Můj svět se mi jakoby zastavil a já jen dovedl přemýšlet o slovech, co vypustil z úst. Ale něco ve mně jásalo, že karma je má friendka a dala mému bráchovi zabrat.
Zabrat nemocí jménem AIDS?
Přestal jsem přemýšlet až téhdy, co jsem slyšel jeho vzlyky, které mě bodaly přímo do srdce. Jakoby mělo nějakou prasklinu a nedalo se spravit.
Budu muset to zalepit herkulesem.
,,Ty..-Ty pláčeš?" Vydal jsem ze sebe zaraženě. Martinus si oplachoval obličej od slz a jen přikyvoval hlavou.
,,Vidíš? Nechtěl bych tě nějak nakazit a tak si myslím, že můj osud je vyjímečný," Pověděl s pohledem do zrcadla.
,,Ne. Podle knih a příběhů, anime, filmů,... Všechny konce tam vždy skončí šťastně," Ruku jsem mu položil na rameno a zkoušel jsem znít pochopitelně. ,, Podívej se na Matashi ga motete dousunda a lehni si do postele. Zítra bude vše v pohodě. Tohle je jen sen. A to mi věř.. Vše co se děje je jen krutý sen, ale na to anime se laskavě koukneš!" (vy všichni!!)
Ou, Marcusi, ty pravý Otaku! Proč si jen vymýšlíš?
<<<<<<<
Byli jsme ve škole a teď nám začínala jedna hodina, která je pro mě boží. Je to tělocvik, mládenci.
,,Marcusi, to tričko mi zapáchá, já si ho nevemu!" Rozčiloval se Martinus, když vytahoval své oblečení, které bylo očividně propocené.
,,Hah, co jako? Ty si myslíš, že budeš jediný, kdo tak bude vonět?" Mile jsem se na něj usmál, on si něco jen zamumlal.
,,Ale já tak budu vonět na začátku hodiny a ty až na konci! Svět je totálně krutej. Osud mi dopřává kraviny,"
<<<<<<<<<<<
,,Whooowhoo, takový tratě zvládnu," Chlubil jsem se, když učitelka nám řekla, že nám bude měřit čas. ,,2 kolečka jsou pohoda,"
,,Uhm, to jó," Souhlasil i Martinus a chytil mě za ruku. Podíval jsem se na něj po očku a on se díval na nebe s úsměvem. Mé tváře nabraly červeň, když si se mnou propletl i prsty. ,,Forever ever.."
,,Drž hubu," Řekl jsem. Pak jsme se začali smát a začalo to.
<<<<<
,,Ma-Marcusi? Kolikátý už běžíš?" Běžel jsem, když v tom jsem za sebou slyšel udýchaný hlas Martinuse. Trochu jsem zpomalil, abych měl s ním stejné tempo. ,,Proč nám jen musela dát těch 6 koleček navíc..,"
,,Taky si říkám," Odpověděl jsem a stále dýchal. Najednou jsem už ale nebyl s ním. Asi zpomalil. Více jsem zrychlil, abych to měl za sebou, když v tom jsem slyšel pád. Byla to rána..?
Do uší mi udeřil zvuk píšťalky a hlavně hlas učitelky, která se hnala někam dozadu. Všichni přestali běhat a šli tam, kam ona. Samozřejmě jsem neřešil situaci a v pohodě doběhl.
,,Seš ty imbecil?!" Křikl na mě nějaký kluk. Heh, nevím jméno, což není podstatný. ,,Tvůj brácha hned za tebou omdlel a ty ještě dobíháš?!"
Pohledem jsem střelil dozadu, kde byl Martinus, jak leží na zemi. Moje srdce vynechalo několik úderu, rozeběhl jsem se do šatny a vzal úče mobil, kde jsem vytočil číslo 112.
Bolest hlavy?
Bolest svalů?
Projevy...?
....projevy, který mu dopřává osud..???
Ahoj!!!
Hlasím se, že dneska jsem zase u sestřenky a čekám na to, až mi donese bábovku, kterou prej "udělala".
Jen vám oznamuji, že tady to žije a hrajou tu naši slavní BTS.
Hej, ale proč zase?
Dneska má totiž narozeniny sestřenčin bias, což je Rap Monster, či jak se jen jmenuje.
#HappyBirthdayRM
❤️💜
Jinak se opravdu omlouvám, že jsem nic dlouho nevydala. Za to může škola:)
Ale byl to skvělý pocit, když jsem se dneska probudila a vyskočili mi na obrazovku 104 oznámení, který jsou jen z Wattpadu!😭😱💙
Děkuji moc za tak krásný den!!!
Btw. Nahoře je ta písnička od BTS, kde s nima zpívá Marcusova Zara^^
~Locika💙 XDD
ČTEŠ
hug me✔️
Fiksi Penggemar~ ~ ~ ~ Přečtěte si to. Nemám náladu popisovat, stejně by to dopadlo špatně.... ❤❤❤
