Povídka vypráví o dívce, které se po smrti matky zkomplikuje život. Musí se nastěhovat do rodiny, kterou ani nezná a ještě ke všemu je v té ridoně někdo, kdo jí tam vůbec nechce!
Jak to ale bude vypadat, když je to k sobě bude táhnout, aniž by si to...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Co to děláš?", zašeptala jsem na svého muže, když mě z ničeho nic popadl za ruku a vlekl mě pryč. Svatba se totiž posunula do závěrečné fáze. Což znamenalo obrovský večírek. I já, už se ze svatebních šatů převlékla do stylových letních šatiček od Dami. "Kradu si tě pro sebe.", usmál se šibalsky. Nikdy jsem neplánovala svatební cestu, protože už by to bylo moc nákladné. I tak svatba stála hodně peněz. Jenže můj muž (tak hezky to zní: můj muž!) plánoval něco jiného."A kdo se postará o úklid?", vypískla jsem. Rychle mi přiložil prst na rty. "O to už je postaráno.", usmál se a vtisknul mi jeden lehký polibek, aby tak umlčel mé protesty. Někde za mnou jsem viděla maminku, jak na mě nenápadně mrká. Zase nějaká jejich bouda. Ta rodina je plná nástrah, jen co je pravda. Usadil mě do auta a rychle nastoupil. Připadala jsem si jako zloděj, který utíká z místa činu. "A co mé věci?", zamračila jsem se. "V kufru.", pokrčil rameny a vyrazil. Cestou jsem vzpomínala ještě na některé chvíle ze svatby.
Překvapením pro mě bylo, že kytici chytil Jiyong. Ani jí nechtěl. Hrozně jsme se mu všichni smáli. A on byl chudák rudý až za ušima. Dokonce se mi přišla omluvit Park Bom. "Nechtěla jsem nikomu z vás ublížit. Měla jsi mi to ale říct. Promiň", usmála se smutně. Bylo mi jí trošku líto a tak jsem jí láskyplně objala. Každý jí přeci potřebuje (Lásku!).
Velká sranda byla, když se jedl dort. Seunghyun skončil s dortem snad až za ušima. Já vyvázla jen s umazaným nosem. Málem jsme ho totiž po sobě začali házet. Tatínek Choi měl taky krásný proslov o tom, že si lepšího člena do rodiny nemohl přát. A taky jsme koukali na fotky s dětství z velkého projektoru. A i když jsem viděla Seunghyuna jako školáka při těle, stejně jsem se tomu smála.
"A kam to vlastně jedeme?", zeptala jsem se a opřela si hlavu o jeho rameno. "Uvidíš.", usmál se. Samá tajemství. Asi přestanu mít ráda tajemství. Zastavil u malého domečku, který stál daleko za městem u pobřeží. "Páni.", vykulila jsem překvapeně oči, když mi Seunghyun pomohl vystoupit z auta. Jak galantní. "Líbí?", usmál se a zářil v očekávání na mou odpověď. Pokývala jsem hlavou a nedokázala z domu spustit pohled. "Patří to tu rodičům.", pokrčil rameny a vedl mě ke dveřím. "Věnovali nám ho, jako svatební dar, na pár dní.", usmál se rozverně a lehce si skousl spodní ret. Odemkl a rozsvítil v chodbě. ", Prohlídni si to tu. Já přinesu věci z auta.", usmál se a pustil mou ruku.
Procházela jsem domem a okouzlená procházela jednu místnost za druhou. S chodby se dalo jít do spodního patra, kde byl obývák s velkou plazmovou televizí a sedačkami s pravé kůže. A do kuchyně, kde byla ta největší lednice, kterou jsem kdy viděla a dokonce i bar. Pak tu byla velká koupelna s velkou stěnou ze zrcadel. Schody nahoru mě zavedly do patra plného ložnic. Byly tu malé i velké a snad i každá měla vlastní televizi. Na co takového luxusu? Jelikož byl dům lehce z kopce, měl i suterén. Tam jsem objevila Saunu, vířivku i bazén. Jak to, že mi o tomhle místě nikdo neřekl dříve? Odtud se pak dalo jít ven. Schody tu vedly i zpět nahoru, kde se podél obýváku táhla veranda. Ale když se sešlo dolů, byla tu tráva, pak písek a nakonec moře. Neviděla jsem hezčí místo, než bylo tohle. Vyšla jsem na verandu a koukala se na doznívající západ slunce."Nádhera.", objali mě hřejivé ruce. "Hm.", usmála jsem se a chytila se ho. "Ale znám někoho, kdo je tisíckrát hezčí.", zašeptal mi do ucha. Podezřívavě jsem se na něj podívala. "Jsi to ty, hlupáčku.", políbil mě. A pak znovu a znovu. Popadl mě do náruče a nesl mě nahoru do jedné z ložnic. Položil mě na postel a lehl si vedle mě. "Řekněte mi, slečno. Co jste to semnou udělala?", usmál se láskyplně. Zatvářila jsem se, jak nejvíc nevině to šlo. Pohladil mě po tváři a přitáhl si mě blíže do náruče. "Miluju tě, lásko moje.", vydechl.
.....Probudila jsem se do překrásného slunného dne. Cítila jsem se, jako bych plula na obláčku. Seunghyun ale vedle mě neležel. Pomalu jsem vstala z postele a oblékla si župan, který mi ležel přes křesílko vedle ní. Nenašla jsem ho ale nikde v domě. Už jsem začínala mít strach, že jsem tu sama, když jsem ho zahlédla ležet venku na trávě. S úsměvem na rtech jsem se vydala k němu. Ani si mě nevšiml. Měl zavřené oči a vypadal tak klidně. Nemohla jsem se na něj vynadívat. Opatrně jsem si sedla vedle něj a pozorovala ho. Všimla jsem si, že nemá na nohou boty. "Bos? To myslíš vážně?", usmála jsem se rozverně. "To nevíš, jak je to příjemné?", otevřel oči a podíval se až do mého srdce....
