Povídka vypráví o dívce, které se po smrti matky zkomplikuje život. Musí se nastěhovat do rodiny, kterou ani nezná a ještě ke všemu je v té ridoně někdo, kdo jí tam vůbec nechce!
Jak to ale bude vypadat, když je to k sobě bude táhnout, aniž by si to...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Jsi připravená?", zeptal se mě moderátor. Trošku nepřítomně jsem pokývala hlavou. Od toho oběda jsem byla taková. Moje jediná rodina, a zase mi utíká pryč. "Tak jedeme! Poslední záběr!", řekl režisér. Rychle jsem se probrala a otočila se k moderátorovi čelem. "Vaše písničky jsou hodně o pocitech. Chystáte se v tom pokračovat?", zeptal se mě. "Jistě. Na tom přece stojí úplně celá duše každého člověka.", usmála jsem se doširoka. "Kdy se můžeme těšit na vaše další písničky?", otázal se. "Už teď připravujeme další singl a postupně i CDčko. Můžete se ale těšit i na videoklip, který by měl vyjít už za necelý měsíc.", odpověděla jsem. Tím končil tento záběr. Dnes už jsem tím pádem měla volno. Stejně jsem se ale musela vrátit do YG a začít se připravovat na videoklip. A i když jsem si zjistila, kde otec leží, neměla jsem čas, abych ho mohla navštívit.
Takhle jsem žila další tři měsíce. Úplně odříznutá. Co jsem slyšela, tak teď oppa s někým chodí. S kým, to nemám zdání. Unni má teď moc práce, protože čeká miminko. Což už jsem věděla, protože ani na mých narozeninách nepila žádný alkohol. A samotní BIG BANG teď připravují nějaké turné. Já za tu dobu vydala to video a taky další singl. Tentokrát pro Japonsko. Kde jsem se taky rychle stala ikonou. Otce jsem navštívila jen jednou. A málem jsem z toho měla šok. Takže už jsem tam od té doby nebyla. Byl mi podobný. Jak mi sdělila sestra, tak za ním nikdo nikdy nechodil. Třeba taky nemá nikoho, kromě mě. Akorát jsem odcházela, když mě na chodbě oppa zastihl. "Ahoj.", usmál se zářivě. "Ahoj, dlouho jsme se neviděli. Co je nového?", nadhodila jsem ihned. Narážela jsem tak na jeho nový vztah. "No teď to celkem jde.", usmál se. "Ale chtěl jsem se tě zeptat, jestli jsi neviděla teď někdy Yoon Ju?", zeptal se trošičku posmutněle. "Neviděla. Nebere mi telefon. Stalo se jí snad něco?", řekla jsem s hlavou v oblacích. Byla to pravda. Poslední dobou jsem se soustředila jen na práci, a tak jsem svou druhu půlku zamkla někde v hlavě, aby si mohla oddechnout. "Aha. No tak děkuju. Uvidíme se na YG koncertě.", mávnul na mě a zmizel. Ten nás teď taky čeká. Sejde se tam celá rodinka(pozn. Tady je prosím o hodně pusunutý než bývá normálně jo, berte to s rezervou, je to fikce! ^^).
Doma jsem si uvařila kafe a pustila zprávy. Bylo něco kolem deváté hodiny. Někdo zazvonil na zvonek. Dobelhala jsem unaveně ke dveřím. Oppa se na mě podiveně podíval. "Co potřebuješ?", otočila jsem se zpět do místnosti. "jak je ti?", šel za mnou. "Nic moc.", pokrčila jsem rameny a posadila se na sedačku. Sedl si vedle mě a nic neříkal. "Slyšela jsem, že máš holku. Chudák Yoon Ju.", řekla jsem ploše. "To jsou jen drby.", zamručel. Tázavě jsem se na něj otočila. "Ale nic jí neříkej.", usmál se mile. Proč mi tohle vůbec říkal. A proč se zase ke mně chová takhle. Je to zase ten soucit? Tolik mě to žere. Vždyť jinak by se ke mně nikdy přátelsky nechoval. A co teprve, kdyby zjistil celou tu situaci s Yoon Ju?! "Máš jeho úsměv.", zasmál se a rozcuchal mi vlasy. Jak to myslel? Čí úsměv. "Byl jsem se podívat, jestli tvému otci něco nechybí.", usmál se znova. "Vypadá spokojeně, když takhle spí.", dodal. "Chtěla bych vědět, jaký doopravdy je.", poznamenala jsem smutně. "Jak ráda říkám. Štěstí mi blbuvzdorně utíká mezi prsty.", pousmála jsem se ironicky. "Tak odtud to Yoon Ju má.", zasmál se. Úplně jsem zapomněla, že jsem to použila do jedné své písničky. "Hm. To je možné.", pokrčila jsem rameny.
"Musíš věřit, že se probudí.", položil mi ruku na rameno. "A pak už budeš mít klid, že? Dám tvé rodině konečně pokoj.", řekla jsem ledově. "Tak jsem to nemyslel.", protočil panenky. "Budu ti pro tentokrát věřit.", pousmála jsem se. "No konečně!", šťouchnul do mě. "Hele!", zasmála jsem se. Zasmál se a zase mi začal cuchat vlasy. Šťouchla jsem do něj taky. Tak dlouho jsme se pošťuchovali, až jsem skončila v jeho náruči. "Neboj, bude to dobrý.", hladil mě po vlasech. "Díky.", pípla jsem. Takhle mi bylo dobře. Jeho náruč byla neuvěřitelně příjemná. Tak nějak hřejivá a uklidňující. Kdybych se nebála následků, asi bych mu dala pusu. Jako by mi četl myšlenky. Vzhlédli jsme k sobě. Něco nás k sobě silně táhlo. A nebylo to moje alter ego. Tak dělej něco! Proletělo mi hlavou. Zřejmě si říkal, že je to blbost. Mohla by to zjistit Yoon Ju, nebo někdo jiný. Co pak? Není to jen ze soucitu? Ale i přes to se ke mně začal přibližovat.
Už byl ode mě jen kousíček. Cítila jsem jeho dech, který se nepatrně zrychlil. Lehce jsem pootevřela rty a snažila se nechat oči otevřené, aby mi neutekla byť jen maličkost. Lehce se na mé rty přitiskl a mě už nezbývalo nic jiného, než oči zavřít. Byly tak měkké a teplé. Možná to bylo tím, že si je mé rty už pamatovaly. Položil mi ruku jemně do vlasů, abych se mu snad nepokusila utéct. Druhou ruku mi položil na záda, kde se mě chytil jako klíště. Zatím co mé ruce se přesunuly na jeho hrudník. Rty se mu lehce pohnuly a já tiše zaskučela blahem. Srdce mi bušilo jako o závod a na kůži se mi objevila husina. Marně jsem doufala, že to nikdy neskončí. Zvonek u dveří zazvonil a my od sebe odletěli neuvěřitelnou rychlostí.
Stáli tam kluci. "Je tu hyung?", zeptal se Maknae. "V obýváku.", řekla jsem nepřítomně a odešla do kuchyně. Co jsem to udělala? Proč znovu? "Idiote!", zařvala jsem na sebe, aniž bych si uvědomila, že tu nejsem sama. "Jak jsi mohla...", chtěla jsem se seřvat, když mi někdo zakryl pusu. "Nikdo se to nesmí dozvědět, jasný?!", zašeptal mi oppa do ucha. Přejel mi rukou lehce po zádech. Ztuhle jsem kývla. Vzal z lednice nějaké pití a zase odešel. To jak se na mě teď nalepil, bylo ochromující. Došlo mi, že jsem do něj asi vážně zamilovala.
Zanedlouho na to přišla katastrofální zpráva. Otec neměl šanci se probudit. Prý mu odchází mozek a srdce. Měla jsem se rozhodnout, jestli ho nechám trpět, nebo ho nechám uspat. Osud je svině, a jen další svině v něm umí zapadnout. Seděla jsem na lavičce před nemocnicí. "Dostala jsem tvou zprávu. Co se děje?", přiletěla unni a za ní i Dami. "Táta...", pípla jsem. Nic jsem neviděla přes uslzené oči. Nedokázala jsem jim nic pořádně vysvětlit. Takže museli zajít dovnitř a nechat si to vysvětlit od lékaře. Hye Yoon hned zavolala Choi Agasshi a Dami Jiyongovi. Já tam seděla a klepala se, jako po ráně elektrickým proudem. Někdo mě chytl za rameno. "Oppa.", pípla jsem a hleděla na něj. Sedl si vedle mě a oči měl smutné, jako snad nikdy. "Slíbil jsi mi, že to bude dobré!", bouchla jsem do jeho hrudi. "Říkal jsi, že mu nic nechybí. Že budu mít šanci na štěstí. Lháři!", bouchala jsem mu do hrudi a z očí mi tekly nové slzy. Přitáhl si mě do náruče a skryl tak můj trpící obličej před zrakem ostatních. Něžně mě hladil po vlasech a snažil se mě utěšit. "Všechno jsi to říkal jen proto, že jsi mě litoval. Vůbec ti na mně nezáleží. Nikdy ti nezáleželo. Lháři, lháři!", pištěla jsem. Pevně jsem se chytila jeho košile. "Tak to není! Nelži sama sobě.", zašeptal. "Jak můžu? Vždyť to ani nejde!", prskla jsem a vzhlédla k němu. "Vždy jsi myslel jen na sebe, a přesto jsi na vlastní rodinu neměl ani trošku času. Stejně i přes tohle všechno jsi mě chtěl odloučit od něčeho, k čemu jsem nikdy nepatřila. Jsi sobec. Divím se, že tě někdo může mít rád.", odstrčila jsem ho od sebe a vstala. Otřela jsem si oči a vykročila k nemocnici.Jiyong mě zarmouceně pozoroval. "kde to mám podepsat?", zeptala jsem se doktora. Podal mi papír a smutně sledoval, jak ho podepisuju. Odkráčela jsem z nemocnice se vztyčenou hlavou a očima plnýma slz. Rozhodla jsem se naplno věnovat hudbě, abych nemusela myslet na nedávné události. Přípravy na YG koncert byly v plném proudu a taktéž moje první album. Jednu novou skladbu jsem tam měla i představit a to včetně další, kterou jsem nahrávala společně s BIG BANG. Všichni mi v jednom kuse říkali, jak jim je to líto, že jsem přišla o otce. Už se mi z toho dělalo pěkně špatně. V mém životě teď byl neuvěřitelný bordel. Nic nešlo podle mých představ. Vše se ještě zhoršilo, když se do celé této pošetile vzniklé situace zamíchala Park Bom. Žárlila jsem na ni, ale nemohla jsem s tím nic dělat. Nevyznala jsem se už ani sama v sobě.
