Kiss me with your eyes closed [Reddie cz]

σทє

Přítomnost

Je to dlouho, a všichni Eddieho a Billa vztah vzali dobře. Bylo to úplně v pohodě, až po měsíci kdy se začali věnovat jen sobě. Bev a Ben spolu začali chodit a Mike měl teď až moc práce a navíc měl domácí školu, takže jsme se moc nevídali.

Já a Stan jsme jako jediný zůstali sami. Většinou jsme se bavili spolu ale naše úplně normální rozhovory skoro pokaždý vedou k hádce.

Už to nebylo jako dřív když jsme každý den s Eddiem chodili ke mě nebo k němu. Nebo jsme celý loser club chodili přespávat k Billovi. Už to nikdy po tom večeru na plese nebylo stejné.

***

Bylo 12:38 vyučování nám skončilo dřív takže jsme teď se Stanem seděli v hlučné školní jídelně a čekali na ostatní.

Beverly přišla po třech minutách, Ben minutu po ní. A co Bill a Eddie? Ti zase nikde. Asi po deseti minutách ruku v ruce přišli do jídelny a sedli si na proti mě a Stanovi. Docela jsem ztratil chuť k jídlu když jsem viděl jak moc se k sobě maj.

„Nemůžete svoje lásky plné projevy přestat dělat aspoň když jíme?" řekl podrážděně Stanley a dál se vidličkou nípal v jídle.

„Si v pohodě Richie?" řekl Eddie který si ode mě zrovna bral ovoce. U Eda bylo zvykem že to co nesním, může sníst on. A ne že bych ovoce neměl rád, jenomže tohle je školní ovoce. A to není nic dobrýho.

Podíval jsem se na Eddieho, v jeho hnědých očích jsem se dokázal dokonale ztratit. Tahle chvilka mi přišla tak magická, dokud Eddie neuhnul pohledem.
„P-promiň, nějak jsem se zapomněl." řekl jsem nervózně.
„V pohodě." řekl Eddie taky trošku nervózně a dál se věnoval svýmu jídlu.

Podíval jsem se vedle sebe na Stana, nadzvedl jedno obočí a provokativně se usmál. Podíval jsem se na Bev, ta se na mě chvíli dívala ale pak uhla pohledem, to samí udělal Bill.

Cítil jsem se tak trapně, radši jsem hned odešel.

***

Čekal jsem před školou na Stana, kdyby ne měl by zas kecy typu kde jsem byl a že mě musel hledat. I když jsem dneska už nechtěl vidět Eddieho ani Billa ani nikoho jinýho věděl jsem že se tomu nevyhnu.

Celý loser club vyšel ze školy, Stanley ke mě přišel.
„Máš štěstí že si zase někam neodešel." řekl Stan a já se uchechtl.
„Měl jsem to v plánu." řekl jsem.
„Čau kluci." řekl Eddie který zrovna odcházel.
„Čau Ede!" zavolal jsem na něj než odešel.

„R-Richie?" řekl Bill a já se na něj otočil.
„N-nevím c-c-co to na t-tom o-obedě bylo. A-ale už n-nikdy to n-nechci v-vidět. D-dík." řekl Bill, tak beru že má Eddieho rád, ale to se na něj už nemůžu ani dívat?

„Hele Bille klid. Richie je jeho kamarád, nemůžeš jim zakázat se na sebe dívat. To jako Eddie už nemůže mít žádný kamarády když ty si jeho kluk?" řekl Stan trochu hrubějším tónem.

„C-co to d-d-do tebe v-vjelo?" řekl Bill.
„Co to do mě vjelo? Spíš co vjelo do tebe? Už si vůbec nevšímáte ostatních, jen ty a Eddie. A my co? Dřív jsme se spolu bavili pořád, teď si řekneme maximálně ahoj." řekl Stanley, souhlasil jsem s ním ale už to začínalo být moc.

Bál jsem se že by se mohli poprat nebo si začít dost hrubě nadávat. Nechtěl jsem aby byli rozhádaný.

„Nemám chuť se s tebou bavit." řekl Stanley, pak mě chytl za ruku a táhl mě pryč.
„Co to mělo být?" řekl jsem a vytrhl ruku z jeho sevření.
„Stanley?" řekl jsem trochu něžněji.
„Promiň." řekl a pak se rozbrečel. Nechápal jsem to, ale bylo mi ho děsně líto. Objal jsem ho a začal ho utěšovat.

Proč jsem měl pocit že se můj život pomalu rozpadá?