Kiss me with your eyes closed [Reddie cz]

sєvєท

Pohled Billa

víkend uběhl, a já měl namířeno do školy. Eddie se mi přes celý víkend neozval, ostatní losery jsem ani nijak nekontaktoval. Neměl jsem proč, ale i tak jsem nemohl přestat myslet na Stana.

Přišel jsem ke škole, všichni tam stáli nejspíš na mě čekali. Jak milé.

Eddie se ke mě jako vždy tak nehnal a Richie byl tentokrát úplně zticha, což u něj není vůbec zvykem. Potřebuji vědět co se mezi nimi stalo.

Přišel jsem k nim, všichni se na mě podívali a pozdravili, pozdrav jsem jim oplatil, ale jediný kdo mě zajímal byl Eddie. Takhle se nikdy nechoval.

„V-v p-pohoďe Eddie?" zeptal jsem se, Eddie se na mě falešně usmál, u Eddieho by snad každý poznal falešný úsměv, něco ho musí trápit.

„Jo." řekl a dal mi malou pusu. Zazvonilo na první hodinu, všichni se hned odebrali do školy. Ale já si stihl odchytit Stana.

„Co děláš? Přijdeme pozdě." řekl Stan ale já to ignoroval.
„C-co je E-eddimu?" zeptal jsem se.
„Jak já to mám vědět? Možná se nějak nepohodl s Richiem." řekl Stanley.
„Ale teď pojď, nebo budeme mít zápis, a to já fakt nechci." ještě doplnil a pak vešel do školy, já hned za ním.

***

pátá hodina, tělocvik, ne že by mi nijak vadil. Ale můj oblíbený předmět to taky zrovna nebyl. A jak jinak než že si zahrajeme basketball.

Bylo mi líto Eddieho, byl menší než nejmenší holka ze třídy. Totiž on byl nejmenší ze třídy. Na míčový hry nebyl zrovna stavěnej.

Začalo se hrát, Eddie se hned mezi žáky skvěle ztratil. Snažil jsem se ho v tom davu najít. Po chvíli jsem ho konečně našel, držel si odstup, šlo vidět že se i toho malého míče bojí.

„Eddie!" zavolal jsem na něj, otočil se. To byla bohužel chyba, zakopl o někoho, Richie který byl v basketballu docela dobrý stál blízko Eda, takže Eddie nespadl na zem ale na Richieho.

Všichni v tu dobu ztichli a podívali se na ně. Stanley se začal smát.
„Zavři hubu Stane." odsekl Richie a vstal, na nohy pomohl i Eddiemu. Při tom ho chytil za ruku.

Ničilo mě to. Jak Eddieho Richie chytil za ruku, jak se na sebe vzájemně dívali i jak nevnímali nikoho jinýho, jen sebe.

Radši jsem hned odešel. Sedl jsem si na lavičku v klučičí šatně a hned začal brečet. Miluju Eddieho, ale on přestává milovat mě.

„Billy? Jsi v pohodě?" řekl nějaký hlas, přesněji Stanův hlas, nechtěl jsem aby mě viděl brečet. Ale nemohl jsem nic dělat.
Přišel ke mě, hned jak mě viděl tak mě obejmul.
„Nebreč, to bude dobrý." začal mě utěšovat.

Nemohl jsem nic říct tak jsem ho jen silně objal a vybrečel se. I když si to nechci přiznat, už jen ve Stanleyho přítomnosti je mi dobře.