Orel & had (HP FF)

Všechno nejlepší?

To je mnohem víc než fajn, proletí mi hlavou, když se zamyslím v pauze mezi učením. Sedím vedle Seva ve Velké síni, a protože je pátek, sešli jsme se, abychom si společně dodělali domácí úkoly a napsali esej do lektvarů. Dřív jsem toto sice dělávala s Judith, ale má na mě čím dál tím míň času. Naštěstí můj zmijozelský princ vyznává to samé co já, totiž, že víkend je nejlepší mít volný a práci udělat co nejdřív.

„Idioti," procedí náhle Severus. To mě probere z myšlenek, a tak se na něj zmateně podívám. Lehce kývne hlavou ke kolejnímu stolu lvíčat. Nevím, jak je to možné, ale ani jsem si jich nevšimla. Potterova partička. Hrají Řachavého Petra a přitom produkují ohromný hluk.

„Chovají se jak zvířata," odfrknu si, ale zaznamenám, že se je Remus snaží trochu mírnit, bohužel marně.

„Nechápu, že to Lily nevadí," vrtí hlavou kamarád. Zrzka sedí nedaleko těch čtyř a poklidně si čte. Pokrčím rameny a chci se vrátit k učení, jenže černovlásek se k tomu nemá.

„No to snad ne," zavrčí a já zpozorním, co se u nebelvírského stolu děje. Potter přesunul svoji pozornost ze hry na ohnivou nebelvírku, ale ona poprvé vypadá, že jí to tak úplně nevadí. Ač to není až tak očividné, poznám to – holčičí záležitost. Sev se však rozčiluje kvůli tomu, že na ni ten nafoukanec pořád hází papírky.

„Dneska jsme už asi skončili, mám dojem," ozvu se a čaroděj po mém boku se konečně zaměří na mě. Přes tvář mu přeletí omluvný výraz, ale nevyřkne to, na to je příliš hrdý.

„S Lily se teď moc nebavíme," řekne pouze. Chápavě se na něj pousměju a začnu uklízet knihy.

„Stejně už budu muset jít, slíbila jsem holkám, že přijdu za nimi do věže ještě před večeří."

„To není nutné," prohodí zmijozel.

„Proč myslíš? Vždyť..."

„Jsou tady," vysvětlí mi a hodí si tašku přes rameno. „Tak já raději mizím," ušklíbne se, „navíc mám něco domluveného s Malfoyem a Nottem." Při těch jménech mě jemně zamrazí, ty vážně nemám moc ráda, ale nedám na sobě nic znát. Severus mi na rozloučenou letmo stiskne předloktí a pak se vypaří. V pravou chvíli, uchechtnu se a rozpřáhnu ruce.

„Holky, co tu děláte? Přece jsem vám říkala, že dorazím."

„Ses nějak zapomněla, ne?" Usměje se na mě Judi mile. „Za chvíli už bude večeře."

„Merline, ten čas utíká, když se člověk dobře baví," povzdechnu si.

„Dobře baví? Se Snapem a nad domácími úkoly? Tě někdo zaklel, viď," zakroutí očima Annie a rozhlédne se po místnosti. Nejspíš hledá nějaké kluky.

„Jé Judith, máš tady přítele," vyjekne hnědovláska a mandramagorka se podívá směrem, který ukazuje. Vzápětí se k němu vydá, ale nemusí jít daleko, protože Rem si jí už očividně také všiml. Přivítají se krátkým polibkem, s Ann se v ten moment jako na povel odvrátíme, nepotřebuju vidět úplně všechno, a pak se k nám připojí.

„Ahoj holky, jak se máte?" osloví nás nezdravě vypadající nebelvír. Není se čemu divit, za pár dnů má být úplněk, napadne mě, a snažím se nevypadat tak soucitně, to by Judith mohlo připadat divné.

„Dneska dobře, ale zítra se budu mít mnohem líp," zazubím se na něj široce. Oba víme, co to znamená. Oslava plavovlásčiných narozenin. Nemůžu se dočkat a hnědovlásek vypadá, že sdílí stejné nadšení.

*

Remus se dovolil profesorky McGonagallové a tak s jejím požeháním mířím do kuchyně, kde to za chvíli všechno vypukne. Mandramagorce jsem namluvila, že jsem domluvená se Severusem a pospíchala sem. Sotva vejdu do místnosti, nahrne se ke mně minimálně deset skřítků a všichni přes sebe mluví a nabízí mi všelijaké jídlo. S díky odmítnu a připojím se k hloučku ostatních přátel.

„Tak už jsme konečně všichni," usměje se Adrian, když si mě všimne.

„Máš pravdu," přikývnu, „Rem s Judi by tady měli být každou chvíli, potkala jsem ho, když pro ni šel." Dveře se v ten moment rozrazí. a tak zmlkneme. Neobjeví se v nich však oslavenkyně, ale...

„Nazdar, lidi," sebejistě se ušklíbne Black a já si přeju, abych byla neviditelná. Co ten tady dělá? S katastrofou však není konec, protože za ním vejde i zbytek, tedy PP a malý Peter.

„Co vy tady?" pozvedne udiveně obočí Annie. Přestože tu není dlouho, už měla tu čest poznat, jaká se z nich vyklubala čísla.

„Jdeme na oslavu, co asi," obrátí oči v sloup Potter a prohrábne si naučeným pohybem vlasy, „byli jsme pozvaní, přece jen, je to Náměsíčníkova holka." V duchu zaúpím. Jak to, že mi nedošlo, že přijdou taky? Vím, jak moc se s nima baví, protože když je s Remusem tak je většinou i ostatníma z partičky. Rezignovaně si povzdechnu a krátce je pozdravím.

„No ne, Srabusko, ty jsi tu taky? Já myslel, že děláš Snapovi ocásek," prohodí Black a Peter se tomu hýkavě zasměje. Naštvaně stisknu rty do tenké linky a předstírám, že jsem ho neslyšela. Reagovat na to naštěstí nemusím. Ze schodů, které vedou do kuchyně, totiž zaslechneme Remusův hlas.

„Ještě kousek, pomaličku, už tam budem, lásko." Přiložím si prst na ústa, aby všichni ztichli, a zanedlouho se ve dveřích objeví plavovláska s páskou přes oči. Hnědovlásek pustí její ruku, s úsměvem nás přejede pohledem a rozváže jí šátek.

„Překvapení!" zvoláme naráz a Judith vykulí oči.

„To jste nemuseli," zrudne a láskyplně se otočí na svého kluka.

„Jsi úžasnej," špitne mu, což slyším jen já, protože stojím nejblíž. A jde se slavit!

*

I přes ta nafoukaná lvíčata oslava pokračuje dobře. Rozhlédnu se, zda se každý baví dobře a pohledem spočinu na Ann. Sedí u stolu s alkoholem, který tady propašoval bradavický Casanova a zdá se, že jí není moc do smíchu. Rozhodnu se za ní zajít, ale přeběhne mě blondýnka a tak to nechám být. Že to byla nejspíš chyba, však zjistím až později.

„Lori?" Přistoupí ke mně hnědovlasý lev a vezme si mě stranou.

„Jak ti je, Reme?" zeptám se ho starostlivě a zadívám se na jeho temné kruhy pod očima.

„To bude dobrý," usměje se mdle, „jen ti chci říct, že až tohle skončí, opravdu jí to řeknu. O tom, co doopravdy jsem." Konejšivě mu položím dlaň na hřbet ruky.

„Děláš správně, věř mi. Neboj se, věřím, že to Judi pochopí."

„Děkuju," pohladí mě po paži a chce něco dodat. K tomu se ale nedostaneme, protože se k nám svižným krokem přiblíží právě jmenovaná. Nadechuju se, abych prohodila něco vtipného, jenže jí z očí lítají blesky.

„Eleanor! Můžeš mi laskavě vysvětlit, co to má znamenat? Ty sis nevšimla, že tenhle kluk," pohodí hlavou ke zmatenému Remusovi, „je už zadaný? Domnívala jsem se, že jsme kamarádky, ale to jsem se asi spletla, viď? A ještě tady spolu flirtujete, na mojí oslavě, přímo přede mnou. Nechápu, že ti není trapně." Šokovaně otevřu pusu a napadne mě, že bych měla něco říct na svou obranu.

„Al-ale, to není tak... to není tak jak si myslíš," vykoktám a snažím se to pobrat. Nechápu, co se stalo a blondýnčin přítel o tom neví o moc víc, vypadá to.

„Nejsem úplně blbá," odfrkne si Juditha a mně se zdá, jakoby na mě někdo seslal Cruciatus. Tak moc to totiž bolí. Rychle se ohlédnu na ostatní, ti na nás se široce rozevřenýma očima zírají, tohle totiž určitě nečekali. Těsně před tím, než z kuchyně uteču, ale zachytím pohled Annie. Tváří se skoro pobaveně.