Escape (FF TMR)

I.

Kayla se pomalu začala probouzet s nepříjemným zvukem vrtulníku.

Už byla tma a všichni byli pořád ve vrtulníku, který za nedlouho začal klesat.

Kayla se rozhlédla všude kolem sebe a zjistila, že všichni kromě Thomase byli vzhůru.

Přesunula se k Thomasovi a začala ho co nejpříjemněji budit, což ale nešlo, takže do něj musela pořádně strčit.

,,Thomasi vstávej musíme pryč." Chvíli s ním třásla, až nakonec se probral.

Přišli a vojáci začali celou skupinku nezletilých táhnout do velké budovy. Museli běžet, aby tam doběhli co nejdříve.

Kayle to přišlo trochu divné. Všichni vojáci, co na ně venku čekali, měli zbraně a mířili někam za ně, jakoby je mělo něco napadnout a Kayla se necítila moc příjemně.

Jako poslední doběhl Thomas a hned za ním se zavřela velká vrata.

Kayla se otočila, aby se mohla rozhlédnout, jako ostatní.

Bylo to tam obrovské a vypadalo to jako skladiště, kde pracovalo spoustu dospělých. Bylo tam spousta beden, přístrojů a podobných věcí.

Přišla k Newtovi a objala jeho ruku, aby se trochu uklidnila. Vůbec se jí to tam nelíbilo a pořád měla nepříjemný pocit, který ji nutil cítit se nepohodlně.

Za chvíli pro ně přišel voják, který skupinu nezletilých vzal do velké místnosti, kde stál stůl plný jídla.

,,Najezte se." Řekl voják a nechal je v místnosti, ve které je i zamkl.

Kayla si sedla trochu dál od ostatních, vytáhla dřevěnou figurku, kterou jí věnoval Chuck před tím než zemřel a jídla se ani nedotkla.

Prohlížela si ji a nezpustila z ní oči. Byla trochu špinavá od krve, ale Kayle to nevadilo.

Po Kayliných tvářích začali téct slzy, když začala vzpomínat na přátelé, které ztratili.

Bylo jich spoustu. Chuck, Alby, Jeff, Clint, Ben. Její slzy jí tekly po tvářích až na její tričko, do kterého se vsákly.

Někdo si přisedl vedle ní o objal ji okolo ramen.

,,Klid. Bude to v pořádku. Jsme v bezpečí a už se nikomu nic nestane. Slibuju." Uklidňoval Kaylu Thomas. ,,Necítím se tu v bezpečí Thomasi. Nelíbí se mi tu, mám z tohoto místa špatný pocit."

,,Já taky. Ale teď by jsi si měla jít promluvit s Newtem, nemluvili jste spolu od chvíle co jsme byli zavření v díře." Řekl.

Podívala se na Newta, který upíral svůj pohled na ni a ignoroval Minha, který mu něco říkal. ,,Máš pravdu."

Zvedla se a vyrazila za ním. ,,Můžeme si promluvit?" Zeptala se Kayla. ,,Jo." Zvedl se a šli stranou.

,,Promiň za to, jak jsem se chovala. Byla to trochu přehnaná reakce." ,,I já se ti omlouvám. Vím, že jsem ti něco slíbil." ,,Nakonec jsi to ale z poloviny dodržel. Takže zase je to mezi námi v pořádku?"

Místo odpovědi ji políbil. Kayla si ho za zátylek přitáhla blíž a on dal ruce na její pas.

,,Hele jsme rádi, že jste se usmířily, ale tohle vidět nemusíme." Ozval se Minho a dvojice se od sebe odtrhla.

Propletli si spolu prsty a přisedli si k ostatním.

V celé místnosti bylo ticho a nikdo neměl co říct. Každý byl zaneprázdněn svými myšlenkami a každý truchlil nad ztrátou svých blízkých.

Zdálo se to jako hodiny, než se otevřeli dveře, ve kterých stál divný muž a za ním voják.

Celá skupina se zvedla a šla blíž.

,,Tak co, jste v pořádku? Promiňte ten zmatek, ale měli jsme trochu napilno." Promluvil. ,,Kdo jste?" Zeptal se Thomas.

,,Důvod proč jste ještě naživu a chci to tak i nechat. A teď pojďte prosím za mnou. Dáme vás do pořádku." Podívali se na sebe a vydali se za ním.

,,Můžete mi říkat pane Jansone. Vedu to tady. Pro vás je to útočiště, bezpečí před hrůzami tam venku. Vy by jste to měli považovat za zastávku, za takoví dočasný domov. Dávejte pozor." Upozornil je a dál mluvil.

,,Takže nás vezmete domů?" Zeptala se Kayla s nadějí. ,,Ano, svým způsobem. Bohužel tam odkud jste přišli moc nezbylo, ale našli jsme pro vás místo. Uprchlický tábor mimo spáleniště, kde vás zlosin už nikdy nenajde. Co na to říkáte?" ,,Proč nám pomáháte." Zeptal se trochu nedůvěřivě Minho.

,,Řekněme, že svět tam venku je dost divoké místo. Životy nás všech visí na vlásku. To, že jste dokázali přežít virus Erupce, je největší naděje pro přetrvání lidstva. Na neštěstí to z váz dělá i cíl, jak už jste si všimly. A za těmito dveřmi začíná váš nový život." Řekl a kartou otevřel dveře, za kterými se táhla dlouhá, bíla chodba.

Kayla se musela trochu zamračit, protože tohle místo jí až moc připomínalo místo z její snu a v tom snu byla ještě pořád ve zlosinu.

,,Hezky popořadě. Teď uděláme něco s tím zápachem." Řekl.

Šli dlouho, až nakonec došli ke dvoum dveřím. Jedny byli označené cedulkou muži a druhé označené cedulkou dámy.

Kayla s Terezou se vydaly do dveří určené pro ně a kluci šli do těch druhých.

Vešli a zjistili, že to jsou sprchy. ,,Tak tohle je přesně to, co teď potřebuju." Řekla Kayla a usmála se.

Vzala si ručník a přešla k jednomu sprchovému koutu. Zatáhla závěs a začala ze sebe svlékat oblečení, po té na sebe pustila teplou vodu, aby ze sebe mohla smýt všechnu špínu.

Po sprše se zabalila do ručníku, vyšla z kouta a chvíli po ní i Tereza.

Vedle umyvadla byli dvě hromádky s čistým prádlem, a tak si Kayla jednu vzala a oblékla.

V hromádce se nacházelo spodní prádlo, šedé tepláky s kapsami, modré tričko s dlouhým rukávem a ještě tenisky.

Kayla ze starého oblečení vzala dřevěnou figurku a vložila ji do kapsy svých nových tepláků.

Už oblečená si stoupla před zrcadlo a začala si sušit vlasy ručníkem, potom si je učesala a udělala drdol.

Když vyšli ze sprch, před dveřmi na ně čekala doktorka a někam je začala odvádět.

Zavedla je do laboratoře, kde byli už i kluci.

Kaylu odvedla k jiné doktorce, která si už připravovala jehly, které se Kayle vůbec nelíbily. Aby se přiznala, měla z nich strach. Bylo to sice dětinské, ale každý se něčeho bojí.

,,Tak jo, ty musíš být Kayla." Řekla docela sympatická doktorka a Kayla jen přikývla.

,,Dobře, tak se posaď. Teď ti vezmu krev. Nemusím se bát, na začátku to jen trochu štípne, ale potom už nic neucítíš." Mluvila na ni jemně. ,,Dobře." Řekla Kayla a sedla si do křesla.

Zavřela oči a čekala až to zkončí.