Escape (FF TMR)

X.

Vinc se podíval na její nohu a okamžitě odstoupil dál.

,,Žrouta. Máme tady žrouta." Řekl a začal vytahovat zbraň. Thomas si stoupl před Brendu a snažil se ho zastavit.

I Kayla se chystala, ale raději zůstala dál, nechtěl další kulku ve svém těle. Ale stále se o Brendu bála.

,,Poslouchejte. Jo stalo se to, ale ještě není nebezpečná." ,,Neměl jsi ji sem brát." ,,Já vím, ale-" ,,Jestli si tu necháme žrouty, nepřežijeme ani týden." ,,Já vím, prosím musíme jí pomoct."

,,Musí se dát něco udělat." Dodala Kayla za Thomase a v jejím hlase šli slyšet obavy.

,,Jo dá. Můžu jí zkrátit utrpení." Řekl Vinc a nabil zbraň.

,,Vinci, to stačí. Pusťte ho." Přiběhla starší žena. ,,Je nakažená, doktorko. Nemůžeme jí pomoct." ,,Ne, ale ti dva ano." Řekla a dívala se na Kaylu a na Thomase, což je trochu zmátlo.

,,Ahoj Thomasi, Kaylo." ,,Cože?" Zeptal se Vinc a Kayla byla stejně zmatená jako on.

Ona sourozence znala, ale oni ji ne. Byli z toho zmatení, ale to vlastně už ze všeho, hlavně Kayla.

,,Vy nás znáte?" Zeptala se Kayla.

,,Zajímavé. Dává smysl, že vás daly do labyrintu, i když jsem měla strach, že vás za to, co jste provedly zabijí. Hlavně u tebe Kaylo jsem měla největší strach." ,,A co jsme vůbec udělali?" Zeptal se Thomas.

,,Jednou jsi za mnou přišla, Kaylo a řekla jsi, že dál už to nesneseš, že se nemůžeš dívat na to jak tví přátele umírají. Naposledy, když jsme se viděli jsi mi předala souřadnice všech základen zlosinu a taky si řekla, že další informace nám bude dávat Thomas. A ty Thomasi jsi to tak udělal a vždy jsi nám pomohl." Usmála se.

,,Oni byli náš zdroj." Řekl s úžasem Vinc.

Dvojčata nevěděli o čem mluví. Ale zdálo se, že všichni kromě jejich skupiny ano. Podívali se na sebe a potom zase zpět na ostatní.

Kaylu také trochu potěšilo to, co žena řekla. Byla ráda, že pomohla, i když si to nepamatovala. Oba dva sourozenci pomohli.

,,Bez těch dvou bychom tu už nebyli. Odneste ji do stanu a ostatním dejte teplé oblečení. Tohle pro ně musíme udělat. Thomasi pojď se mnou, budu potřebovat tvou krev a ty Kaylo taky, ošetřím ti tu ránu." ,,Jakou ránu?" Zeptal se Newt.

Kayla odtáhla ruku, ukázala všem ránu a nevině se usmála. Věděla, že si potom bude muset vytrpět výklad od Newta, který byl naštvaný, že mu to neřekla.

Než ale stihl začít hned na místě, Kayla už pospíchala za doktorkou a ostatními do stanu.

Bylo tam spousta chemických lehátek a věcí pro doktory.

Brendu položili na jedno lehátko, Kayla a Thomas si sedli na to vedle a Thomasovi začala dokrorka odebírat krev. 

,,Ze začátku jsme byli bezradní. Věděli jsme, že čím je někdo mladší, tím větší má šanci přežít." ,,Pracovala jste pro ně?" Zeptala se Kayla.

,,Ano, už je to moc dávno. Nejdříve jsme měli ty nejlepší úmysly. Najít lék, zachránit svět. Bylo jasné, že klíčem jste vy, protože jste imunní. Ale proč jste imunní? Nakonec jsme našli odpověď. Enzym vytvářený mozky imunních, když ho oddělíme od krve, může sloužit jako účinná látka ke zpomalení viru."

Celou dobu, co mluvila, tam s něčím pořád pracovala a Kayle k ráně zatím jen přiložila nějaký obvaz, aby aspoň trochu zabránila krvácení.