Escape (FF TMR)

VIII.

Když se všichni dostali do druhé budovy, dívali se na zbylou trojici, která tam zbyla.

Viděli, jak Brenda odběhla a Thomas hned za ní. Také věděli, že se Kayla začala rozhodovat, zda má jít za svým bratrem a Brendou, nebo se má přidat ke zbytku v druhé budově.

Když viděli, jak se na ně podívala, bylo jim jasné, že bude následovat dvojici, takže na ni křičeli, aby tam nechodila.

Neposlouchala a samozřejmě, že tam běžela.

,,Kaylo!" Zakřičel Newt, i když věděl, že ho už neuslyší. Byla příliš daleko, aby ho slyšela.

Nejhorší pro Newta však bylo, že se za ní neměl jak dostat. Nechtěl ji tam nechat, ale nebyla žádná cesta, kterou by se tam dostal co nejrychleji.

,,Musíme dál, jdeme." Řekl Jorge a šel dál. ,,Počkat, to je tam necháme?" Zeptal se Minho. ,,Oni si poradí. Je tam s nimi Brenda."

Vyběhli z budovy a v tu chvíli se ozval výbuch a budova, ve které byla Kayla, Brenda a Thomas, začala padat.

,,Né." Zakřičel Newt a chtěl se tam rozběhnout, ale něčí ruce ho zastavili a táhly dál.

Newt se otočil a musel běžet pryč, i když nechtěl. Nechtěl ji tam nechat.

Doběhli k malé budově, kde se schovali a utábořili.

Newt se posadil a dal hlavu do dlaní. ,,Nebojte, nic se jim nestane." Uklidňoval je Jorge, ale . ,,Nic se jim nestane! Vy jste neviděl ten výbuch!" Vyjel na něj Newt.

,,Ano viděl. Ale byla tam s nimi Brenda a ta je určitě zavedla do bezpečí." ,,A kam, když se celá budova zhroutila?!" ,,Říká ti něco podzemní tunely. Nebojte se. Brenda je určitě vzala tam a teď jsou na cestě za Marcusem." ,,A to je zase kdo?" Zeptal se Minho.

,,Někdo, kdo nám poradí, kde najít Pravou ruku. Uvidíte, až tam dojdeme, zjistíte, že jsem měl pravdu a své přátele znovu uvidíte, ale teď by jste si měly odpočinout." 

Nikdo už nic neřekl a šli spát, teda né všichni. Newt nemohl spát a pořád přemýšlel nad Kaylou a samozřejmě i Thomase. Bál se, že se do těch podzemních tunelů nedostali v čas.

Snad jsou v pořádku. Nemůžu Kaylu ztratit. Pomyslel si Newt.

,,Neboj, určitě jsou v pořádku. Kayla zvládla už hodně věcí, tak proč by neměla zvládnout i tohle. Také tam není sama.

Je tam i Brenda a Thomas a ten by jistě nedovolil, aby se jí cokoliv stalo. Je to jeho sestra, jeho dvojče.

Uvidíš, až dojdeme za nějakým tím Marcusem, budou tam." Řekl Minho jako by Newtovi četl myšlenky.

Také o dvojčata měl strach, tak jako všichni, byli to jejich přátelé a představa, že ztratí další a ještě k tomu tak blízké, byla strašná.

,,I tak o ní mám strach." Zašeptal Newt. ,,Zvládnou to. A teď už by jsme měli jít spát. Zítra nás čeká dlouhý den." ,,Dobře. Dobrou Minho." Newt se otočil na bok a nakonec po dlouhé době usnul.

,,Hej. Vstávejte, všichni. Je před námi dlouhý den a musíme vyrazit." Budil partu teenagerů Jorge.

,,Sakra, kolik je?" Zeptal se ospale Pánvička. ,,Sedm hodin ráno." Odpověď mu Jorge.

Všichni vstali a začali sbírat své věci, kterých nebylo moc.

,,Jak dlouho půjdeme?" Zeptal se Newt. ,,Jen chvíli. Musíme se dostat do středu města. Tam by měl být Marcus a vaši přátelé ." 

,,Řekl jste, že půjdeme chvíli, ne dvě hodiny." Stěžoval si Minho, když už šli delší dobu. ,,Nebojte, už jsme skoro tam." ,,Jak to, že má tolik energie. Vždyť je starší jak mi." Přišel k Newtovi Minho.

,,To sice jo, ale my už jsme dlouho na cestě. A on než jsme přišli nejspíš jen někde vysedával nebo se procházel po té budově." Odpověděl mu Newt.

,,To je fakt. Hele hlavně se uklidni, bude tam, uvidíš." ,,Vždyť jsem v klidu." ,,Ne nejsi, poznám to na tobě." ,,Fajn nejsem v klidu, ale mám o ní prostě jen strach a o Thomase samozřejmě taky, ale menší jak o Kayli."

Všichni se zastavili, když v dálce uslyšeli křik. Byl to dívčí křik, ale nikde nikoho neviděli.

,,Slyšely jste to?" Zeptal se Pánvička. ,,Jo." Řekli Newt s Minhem a ostatní jen přikývli.

,,Znělo to, jakoby někdo volal Thomasi, ale někde hodně daleko." ,,Teď není čas to řešit, už zbývá maximálně 10 minut a jsme tam." Řekl Jorge.

Opravdu za deset minut dorazili před budovu, ve které se lidi museli pořádně bavit.

,,Jorge." Přistoupil k nim opilý muž a ostatní se zatvářili znechuceně.

,,Marcusi." ,,Co potřebuješ?" ,,Mám dvě otázky. První neviděl si tady náhodou tři děti. Dvě brunety, jedna s krátkými vlasy, druhá s dlouhými a jeden kluk." ,,A ta druhá otázka?" ,,Kde je pravá ruka?"

Marcus se jen zasmál a neodpověděl. Samozřejmě, že to věděl, ale proč by jim odpovídal, že jo.

Jorge se naštval a popadl ho za límec, aby si ho přitáhl blíž.

,,Odpověz." ,,Dobře. Ty děti jsou uvnitř." ,,Běžte pro ně. Já tu počkám a zařídím aby nezdrhl."

Skupina nezletilých vešli dovnitř a začali se rozhlížet. Zajímalo je, jak do něčeho takového mohli vůbec vstoupit.

Páchalo to tam a vůbec nevypadalo dobře. Všude byl bordel a opilí lidé.

,,Raději se nebudeme rozdělovat." Řekl Minho a všichni přikývli, došlo jim, že by to byl velmi blbý plán, rozdělit se.

Chvíli tam bloudili a pak něco Newt zaslechl. ,,Newte." Otočil se a zjistil, že k nim jde Kayla. ,,Kaylo."

Přišla k nim a spadla Newtovi do náruče. Viděl, že nevypadá vůbec dobře a zdálo se, že každou chvíli omdlí.

,,Kde je Thomas a Brenda?" Zeptali se ostatní. ,,Nevím, někde tady. Rozdělili jsme se a já je potom nemohla najít."

Nakonec se jí začali zavírat oči a omdlela. 

Newt ji vzal do náruče a všichni začali hledat i zbylou dvojici.

Jako první našli Bredu, kterou našli v celku rychle na to, že tam bylo spoustu osob a ona nebyla zrovna vysoká.

Brendu pro jistou podepřel Pánvička a začali hledat Thomase. Vypadalo to, jakoby se po něm slehla zem. 

,,Hele, támhle je." Ukázat Pánvička.

Opravdu tam byl. Ležel na zemi a vypadal úplně zmateně a nevypadal úplně při smyslech.

,,Thomasi." Přiběhla za ním Tereza. ,,Dýchá." Oddechla si. ,,Tak jo, podepřeme ho a jdeme odtud pryč." 

Vyšli ven, kde už na ně čekal Jorge s opilým Marcusem. ,,Jdeme."

Šli o tři domy dál a do čtvrtého vešli. Vyšli až do nejvyššího patra a odložili si věci.

Kaylu Newt položil na starou pohovku a přisedl si k ní. Thomase položili na matraci, která ležela na zemi a zůstala u něj jen Tereza.

Ostatní se rozmístili různě po pokoji a buď stáli nebo seděli a Jorge přivázal Marcuse k židli.