Escape (FF TMR)

V.

Mohlo být tak devět hodin ráno, když všechny vzbudil Thomas, který se snažil odehnat vránu od jejich zásob.

Kayla se podepřela lokty a rozhlédla se. ,,Zatím jsme v bezpečí." Řekl Thomas. ,,Ale měli by jsme jít dál." Dodal. ,,Spakujeme se a půjdeme dál. Arisi jdeme. Pánvičko, Winstone, jdeme."

Winston se snažil vstát, ale nemohl. ,,Hej. Winstone, kámo, jsi v pohodě?" Zeptal se Pánvička a natáhl k němu ruku, aby mu pomohl vstát.

Kayla taky vstala, vzala si svůj batoh na záda a mohli vyrazit dál.

,,Dobrý?" Zeptal se Newt a Kayla pochopila, že myslí její ruku. ,,Jo, už to vůbec nebolí." Usmála se na něj, i když to nebyla tak úplně pravda.

Byl to hluboký řez a Kayla věděla, že to ještě nějaký ten den bolet bude.

Vyšli na světlo a rozhlédli se, aby se mohli podívat, kde jsou. Byli v centru úplně zničeného města. Všude byl písek, sucho a horko.

,,Musíme dál." Řekl Thomas a trochu zrychlil.

Šli dlouho a Kayle už bylo takové horko, že si musela sundala svou bundu a uvázala okolo pasu.

,,Co se tu k čertu stalo?" Zeptal se Pánvička. ,,Zdá se, že už tu dlouho nikdo nebyl." Řekl Newt, přišel za Kaylou a propletl si s ní prsty.

Najednou Thomas začal zpomalovat. ,,Počkat, stát. Slyšíte to?" Zastavil ostatní Thomas a všichni se zaposlouchali.

,,K zemi. Všichni se schovejte." Řekl a všichni se běželi se schovat. Za nedlouho nad nimi prolétal letoun a dvě helikoptéry patřící zlosinu.

,,Nikdy nás nepřestanou hledat." Řekl Minho. ,,Nehledali by vás, kdybych s vámi nebyla já a Thomas." Řekla si Kayla pro sebe a povzdehla si.

Vylezli z úkrytu a šli dál dokud nevyšli z města na místo plné písku.

,,Ještě kousek lidi." Povzbuzoval Thomas, když lezli na kopec z písku, ale moc to nefungovalo. Až nahoře se zastavili.

,,Tamty hory, to jsou ony." Ukázala Kayla do dálky. ,,Tak jdem." Zavelel Thomas. ,,To je pořádná štreka." Řekl Newt.

Najednou Winston spadl a všichni se k němu přiběhli. ,,Winstone jsi v pořádku?" Zeptala se vystrašeně Kayla. Winston se nemohl nadechnout.

,,Winstone." Řekl Pánvička. ,,Je ošklivě zraněný." Řekl Minho. ,,Co uděláme?" Zeptala se Tereza. Nikdo neodpověděl, akorát Newt se snažil Winstona uklidnit.

Nakonec kluci vyrobili nosítka a šlo se dál. Nemohli ztrácet ani minutu.

Šli chvíli a pak začal foukat vítr, který s sebou bral i písek, který všem padal do očí, takže se snažili si krýt obličeje.

,,Musíme najít úkryt." Řekl Thomas tak, aby ho všichni slyšeli.

Nakonec se schovali u velkých balvanů, kde se i utábořili. Nikdo už nemohl. Bylo velké vedro a voda pomalu docházela, což nebylo vůbec dobré.

Kayla se opřela a vytáhla z kapsy dřevěnou figurku, která naštěstí přetrvala v její kapse.

,,Kolik ještě?" Zavolal na Newt na Thomase, který stál dál od ostatních i s Terezou. ,,Ještě kousek." Zavolal na zpět. ,,To neznělo moc přesvědčivě." Řekl Newt směrem ke zbytku skupiny.

Kayla si povzdechla a zavřela oči. ,,Chybí mi." Řekla z ničeho nic. ,,Všichni." Dodala. ,,Nám taky." Řekl Minho. ,,Doufám, že tohle všechno už za chvíli skončí a my budeme v bezpečí." Řekl Pánvička.

Otevřela oči a podívala se na Winstona. ,,Winstone!" Zakřičela Kayla z plných plic a odklonila hlaveň pistole, kterou si mířil na hlavu.

Naštěstí to stihla tak tak, protože stihl zmáčknout spoušť, ale kulka letěla jinam.

Všichni se ke dvojici seběhli i Thomas s Terezou. ,,Co se stalo?" Zeptal se Thomas okamžitě. ,,Nevím měla jsem zavřené oči a když jsem je otevřela viděla jsem Winstona jak se chce zastřelit."

Thomas si k němu klekl. ,,V pohodě?" Místo odpovědi začal Winston vykašlávat krev. ,,Šíří se to." Řekl nakonec, vyhrnul si tričko a tím odhalil velkou ránu. ,,Nezvládnu to." Mluvil dál.

,,Prosím nenechte mě změnit se v jednu z těch příšer." Dodal a natáhl ke všem ruku.

Newt si povzdechl, vzal Kayle pistoli z ruky a šel k němu. ,,Počkej, Newte." Zastavil ho Thomas. Ignoroval ho, klekl si k němu a zbraň mu položil do ruky.

,,Děkuju." Poděkoval ztěžka Winston. ,,A teď už běžte." Dodal. ,,Sbohem Winstone." Rozloučil se Newt. Potom i Minho s Pánvičkou. Tereza a Aris se neloučili.

Nakonec si k němu klekla Kayls s Thomasem, ostatní začali pomalu odcházet a Kayle po tvářích začali téct slzy. ,,To je dobrý." Řekl Winston.

,,Mrzí mě to. Sbohem." Řekla, vzala svůj batoh, doběhla Newta a vzala ho za ruku. Chvíli šli a pak se ozval výstřel, který oznamoval, že už s nimi Winston není.

Šli až do večera, kdy už začala být zima a Kayla si musela znovu oblect svou bundu.

Na noc se utábořili a zapálili oheň. ,,Myslel jsem, že jsme imunní." Prolomil dlouhé ticho Minho. ,,Všichni asi ne." Řekla Tereza. ,,Jestli se mohl nakazil Winston, tak my taky." Dodal Newt. ,,Nemyslel jsem si, že to někdy řeknu, ale chybí mi plac." Řekl Pánvička.

Při vzpomínce na plac jsem si Kayla položila ruku na břicho, pořád si pomalovala na třetí den.

Musela si taky uchechtnout, protože si vzpomněla na to, jak říkala dezinfekci.

,,Jo. Kvůli Clintovi jsem říkala dezinfekci ďáblova voda. Nikdy nezapomenu na to, co jsem tam prožila. Ať už to bylo to dobré či zlé."

Dál už nikdo nic neřekl a šli spát. Až na Kaylu. Nedalo jí to a musela přemýšlet na Newtovými slovy.

Mohl už být někdo z nich nakažený? Opravdu se to mohlo rozšířit tak rychle?

Nespala celou noc, až ráno se jí povedlo na hodinu usnout.

,,Musíme vstávat, musíme dál." Budil Kaylu někdo.

Vstala a začala balit věci. ,,Ty teda vypadáš." Posmíval se Kayle Minho, ale ona zrovna na nic moc náladu neměla. Chvilku po probuzení vyrazili.

,,Kaylo, potřebuju s tebou mluvit." Řekl Thomas, když si stoupl vedle Kayly.

Pustila Newtovu ruku a šli nakonec celé skupiny.

,,Co se děje?" ,,Tereza." ,,A co s ní?" Zeptal se otráveně. ,,Vrátili jí paměť. Pamatuje si všechno. Proč jsme byli na straně zlosinu, co jsme provedli, proč nás poslali do labyrintu." ,,Řekla ti proč?" ,,Ne. Jen to, že to ví." Odpověděl. ,,Ale to není jedení." ,,Co ještě." ,,Chce se tam vrátit, chce se znovu přidat ke zlosinu, pracovat pro ně."

,,Už od začátku jsem věděla, že s ní něco v pořádku. Už od začátku jsem věděla, že je to mrcha. I ostatní si to myslí a jestli mi nevěříš zeptej se jich." ,,Kaylo." ,,Žádný Kaylo. Ty výš že mám pravdu, ale nechceš si to připustit, protože ji miluješ. Ale až nás zradí a něco se někomu z nás něco stane kvůli ní, tak za mnou nechoď s tím, že jsem měla pravdu." Řekla a šla zpět za Newtem.

Možná jsem to trochu přehnala. Pomyslela si, ale v tu chvíli jí to bylo i docela jedno. Divila se, že to neřekl ostatním. Nejspíše věděl, že by jí nejspíše někde nechali a to on nechtěl.

Miloval ji. A to byla druhá věc, která jí na tom nejvíce štvala. Ano, chtěla aby si Thomas někoho našel. Někoho, s kým by byl šťastný, ale představa, že by to byla zrovna Tereza, se jí nelíbila.

Šli až do večera. Potom se utábořili a šli spát.