II.

1.2K 56 4
                                    

,,Tak jo, ty musíš být Kayla." Řekla docela sympatická doktorka a Kayla jen přikývla.

,,Dobře, tak se posaď. Teď ti vezmu krev. Nemusím se bát, na začátku to jen trochu štípne, ale potom už nic neucítíš." Mluvila na ni jemně. ,,Dobře." Řekla Kayla a sedla si do křesla. Zavřela oči a čekala až to zkončí.

Kayla si na začátku myslela, že to bude hodně bolet, ale opravdu skoro nic necítila, za což byla ráda.

Ale i tak pořád měla strach z jehel, teda po téhle zkušenosti už jen z těch velkých.

Když už si brala pátou zkumavku, přišel za nimi voják, který Kayle vůbec nepřipadal sympaticky a doufala, že nepřišel za ní.

Ale na druhou stranu, za kým jiným by šel, když tam byla jen ona a doktorka.

,,Kayla?" ,,Ano." ,,Pojď se mnou." Šli ještě vedle, kde seděl Thomas. ,,A ty budeš Thomas." ,,Jo." ,,Dobře. Pojďte oba dva prosím za mnou."

Kayla se trochu bála a přemýšlela, kam je chtějí vzít.

Thomas ji vzal za ruku a trochu ji stiskl. Viděl její strach a popravdě se taky trochu bál a byl hlavně nervózní.

Ani jednomu z dvojčat se to tam nelíbilo.

Voják je zavedl do místnosti celé zbarvené do šeda, kde byl jen stůl a tři židle. ,,Posaďte se a chvíli vydržte." Řekl a odešel. Kayla i Thomas se posadili a vyčkávali.

,,Mám z tohoto místa divný pocit, Thomasi. Děje se tu něco divného. Nezdá se mi, že by byli zrovna na naší straně." Zašeptala Kayla. ,,Taky si myslím." Zašeptal na zpět.

Čekali docela dlouho a přestávalo je to bavit. Nudili se.

Zdálo se to jako hodiny, než do místnosti vstoupil Janson.

,,Thomasi, Kaylo, děkuju že jste přišly a omlouvám se za to nepohodlí. Chci si s vámi jen popovídat v soukromí, bez ostatních." Řekl a sedl si na třetí židli.

,,Nebudu vás okrádat o čas. Mám jen jednu otázku. Co si pamatujete o zlosinu? A nebojte, nejste v průšvihu, jen se to snažím pochopit." ,,Co pochopit?" Zeptal se Thomas. ,,Na čí jste straně."

Kayla se zamračila, protože nevěděla jak se mohl dozvědět, že zrovna ta dvojice pracovala pro zlosin.

,,Zřejmě jsem pro zlosin pracoval a asi mě poslali do labyrintu. Vzpomínám si, jak přede mnou umírají přátelé. Jsem na jejich straně." Začal Thomas a Kayla nemohla uvěřit tomu, co slyšela. ,,A co ty, Kaylo?" 

,,Popravdě nevím. Vím jen to, že jsem pro ně pracovala, a že jsem je zradila, proto mě poslali do labyrintu." ,,Zajímavé. Oba dva tvrdíte, že jste pro zlosin pracovali, ale poslali vás do labyrintu. Ty Kaylo víš, že tě tam poslali za zradu, ale proč by tam posílali tebe Thomasi?" ,,Nevím, měl jste se jich zeptat, než jste je postříleli." ,,No určitě si to vezmu k srdci. Užijte si zbytek pobytu." Usmál se na sourozence.

,,A to je vše?" Zeptala se Kayla. ,,Jo. Řekli jste mi vše, co jsem potřeboval vědět. Vy a vaši přátelé jste očištěni a brzy se přesunete na zelenější pastviny." ,,Počkat." Zastavil ho Thomas. ,,Co ostatní?" Dodala Kayla. ,,Zavedeme vás za nimi." Řekl než odešel.

Po pěti minutách pro dvojici přišel ten stejný voják, který je přivedl, a kterého měli znovu následovat.

Šli dlouho a celé to prostředí na Kaylu působilo zvláštně.

Nakonec je zavedl do velké jídelny, kde bylo spoustu dalších dětí v jejich věku. Sourozenci se a rozhlíželi. 

,,Proč jsi řekl, že jsi na jejich straně!?" Zeptala se Kayla a než mohl odpovědět, přerušil je Minho.

,,Thomasi, Kaylo." Přiběhl k nim. ,,Ahoj Minho. Co se děje?" Zeptal se Thomas. ,,Nebyli jsme jediní. Pojďte." Řekl a vedl sourozence ke stolu, kde seděla celá jejich parta, kromě Terezy a taky další dva kluci.

Kayla se posadila vedle Newta. ,,A pak se ozval hlasitý výbuch, objevili se tam tihle muži a začali tam střílet." Vyprávěl zrovna jeden kluk.

,,Byla to síla. Z labyrintu nás převedli rovnou rovnou sem." Dopověděl druhý.

,,A co zbytek?" Zeptala se Kayla. ,,Co se s nimi stalo," Dodal Newt. ,,Nevíme. Asi je má pořád zlosin." Odpověděl první a Kayla naštvaně bouchla rukou do stolu.

,,Klid, Kaylo. Hlavně si nic nedávej za vinu." Pošeptal jí do ucha Newt.

,,Už pro ně nepracuješ a nikomu neubližuješ." Dodal stále šeptem a objal ji okolo ramen.

,,Jak dlouho jste tady?" Zeptala se. ,,Moc dlouho ne. Tak den, dva." Odpověděl první. ,,Támhle ten kluk je tu nejdýl. Už skoro týden." Dodal a ukázal na kluka sedícího daleko od ostatních a s kapucí na hlavě.

,,V jeho labyrintu byli jen holky." ,,Vážně?" Zeptal se Minho. ,,Někteří kluci maj kliku." Pokrčil rameny jeden ze dvou kluků. ,,My jsme dostali dvě holky a obě dvě už jsou zabrané." Stěžoval si Pánvička. 

,,Dobrý večer pánové, dámy." Přišel do jídelny Janson a za ním dvě jeho gorily. Jinak se to opravdu nazvat nedalo.

,,Víte jak to funguje. Až uslyšíte svoje jméno, přijdete sem a mí kolegové vás potom odvedou do východního křídla a tam na vás bude čekat nový život." Řekl a všichni ho napjatě sledovali a poslouchali.

Janson řekl osm jmen a zaklapl své složky. Všichni co byli vybráni se radovali.

,,Hlavy vzhůru, kdybych mohl vzít více, vezmu. Zítra je taky den, jednou dojde i na vás. A teď už jezte." Někteří začali tleskat, jiní vypadali sklesle.

,,Kam je vedou?" Zeptal se Minho. ,,Vedou je na nějakou farmu daleko odtud, bezpečnou. Můžou vzít jen pár lidí." 

Kayla sklopila hlavu ke svému talíři, začala jíst a při tom myslela na to co řekl Thomas. Jsem na jejich straně.

Pořád se jí to přehrávalo v hlavě a říkala si, proč to řekl. Nedávali jí to vůbec smysl. 

Najednou se Thomas zvedl a šel k oknu, přes které šlo vidět do další chodby.

,,Terezo." Zakřičel a šel dál, dokud ho nezastavil jeden voják.

,,Nevím, co na ní vidí." Řekla si Kayla pro sebe, ale ostatní to slyšeli taky. ,,Věř, že mi taky ne." Řekl Minho. 

Po té co dojedli, je zavedli do jejich pokoje. Vešli dovnitř a oni za nimi zavřeli.

,,Beru si horní patro." Vykřikl Pánvička, když si všiml, že jsou v pokoji dvou patrové postele, jenže než tam stihl vylést, vyskočil tam Minho. ,,Máš smůlu."

,,Na to bych si zvykl." Řekl Winston. ,,Jo, není to zlí." Souhlasil Newt a ozvalo se cvaknutí zámku. ,,Oni nás tu vážně zamkli." Řekla si Kayla pro sebe. 

,,Co asi chtějí od Terezy?" Zeptal se Thomas. ,,Hele jestli o ní něco vím, tak to, že se o sebe dokáže postarat." Odpověděl mu Newt. ,,Nelam si s tím hlavu." Dodal a začal lést nahoru.

,,Newt má pravdu. Dobrou, Thomasi." Řekla Kayla a začala lést nahoru za Newtem.

Lehla si vedle něj. Objal ji okolo ramen a Kayla si položila hlavu na jeho hruď. Slyšela jak si lehl už i Thomas a potom se zhasla světla. 

Jakmile se zhaslo a věděli, že ostatní už spí, objevil se Newt nad Kaylou a dal jí ruce nad hlavu.

,,Co takhle tě trochu odreagovat?" Zašeptal blízko jejího obličeje. ,,A jak?" Zeptala se s úsměvem. ,,Co třeba takhle." Řekl a začal ji líbat. Nejdříve to byl jemný polibek, který se stupňovat.

Později se Newt přesunul na její krk, ze kterého pokračoval ke klíční kosti a zase zpátky.

Kayla musela potichu zasténat. ,,Přece jenom to funguje." Usmál se Newt a pokračoval. 

Nakonec jí uděl čtyři cucfleky a lehl si zpátky vedle Kayly.

,,Tak tohle už neschovám." Zašeptala. ,,No právě. Tady si tě musím více hlídat." Pošeptal jí nazpět. ,,Dobrou noc, Newte." ,,Dobrou, lásko." 

Escape (FF TMR)Kde žijí příběhy. Začni objevovat