Escape (FF TMR)

IX.

Kayla znovu stála v labyrintu a byla noc. Rozhlížela se všude kolem sebe a skoro nic neviděla. Byla větší tma, než si pamatovala. Doufala, že to je jen zlý sen. Pomalu udělala krok vpřed a postupovala dál. Zahla za roh, kde narazila přímo na Rmuta. Zaječela a běžela pryč, jenže zakopla a Rmut by v krátkém okomažiku u ní.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------

Kayla se s prudkým nadechnutím vzbudila a po tvářích se jí kutálely slzy.

,,Kaylo, je ti dobře?" Zeptal se hned Newt, který se na ni starostlivě podíval.

,,Jo. Co se stalo?" ,,No, trošku jsi se nám opila." Posmíval se Minho. ,,Sklapni, nebo až se mi udělá lépe, budeš toho velmi litovat. A tady za to nemůžu jít do díry." Zavrčela Kayla a držela se za hlavu.

Rozhlédla se po místnosti a viděla všechny ostatní, ale pohled zastavila na muži, který jim dal to pití.

Vstala, přišla k němu a dala mu pěstí. Sice jí potom bolely klouby, ale zasloužil si to.

Otočila a šla si sednout zpět za Newtem, kterého po dlouhé době políbila.

,,Tak tohle jsem nečekal." Zasmál se Pánvička a všichni se přidali. Ti, co byli s Kaylou v labyrintu, vůbec nečekali, že někdy uvidí Kaylu jak někomu dává pěstí do nosu.

Když se vzbudil Thomas, opatrně vstal a šel blíž ke skupině. Pořád byl trochu zmatený, ale lepšilo se to.

,,Radím ti, aby jsi mluvil ty jeden parchante." Řekl Jorge Marcusovi a znovu ho praštil. ,,Sakra, je mi to líto, ale budeš muset odejít." ,,O zábavu je tu postaráno." Otočil se Newt na Thomase.

,,Poslyš, Nebaví mě ti ubližovat. Takže, kde je pravá ruka, Marcusi?" ,,Počkat, to je Marcus?" Zeptal se Thomas.

Kayla se trochu uchechtla nad jeho otázkou. Čekala, že mu to možná dojde, když to došlo i jí.

,,Hele, ten kluk je fakt bystrej. Ty seš mozek téhle operace?"

Kaylu to přestalo bavit, tak se zvedla a šla prohledat druhou místnost, která byla v podobném stavu.

Ale na to, v jakých podmínkách žili, to vypadalo dobře.

Přišla ke skříňce a postupně otevírala šuplíky. V prvních nebylo nic zajímavého, ale když narazila na pátý, našla tam kapesní nůž a pořádně si ho prohlédla.

Vypadal docela normálně a ostří bylo pořád aspoň trochu ostré, takže se mohl hodit.

,,Kaylo, jdeme." Řekl Newt, když za ní přišel a vyrušil ji. Naposledy se na nůž podívala, než si ho schovala do kapsy a šla za ostatními.

,,Tak tohle je tvůj kluk? Ten blonďák?" Přišla za Kaylou Brenda a usmála se. ,,Jo, to je on. Newt. Prostě mám pro blonďáky slabost."

Jorge je zavedl na místo, kde bylo pár aut a většina z nich vypadala funkčně.

,,Tak mládeži, nasednout a jedeme." Řekl Jorge a šel k největšímu autu.

I když bylo největší, museli se tam trochu namačkat, protože pro tak velkou skupinu nebylo auto stavěné.

,,Mám jednu otázku. Když jsme šli tím městem, slyšeli jsme, že někdo v dálce křičí Thomasi. Která z vás to byla?" Zeptal se Minho a Kayle se rozšířili zorničky.

,,To jsem já rozhodně nebyla, ani Brenda. K Marcusovi jsme se dostali jen s malými potížemi, ale rozhodně jsme nekřičeli." Zalhala. ,,A navíc, proč si myslíš, že to byla jedna z nás?" Dodala šeptem.