Dvě královské děti každé z jiné rodiny jsou odmalička nepřátele... jeden den se ale blíží a to den kdy se jeden z nich stane princ ale jim jsou pravidla jedno ..každý chce být princ a později vládnout říši.
Alois nebo Sebastian?
čti a uvidíš
ovšem...
Zabouchl jsem dveře a lehl na postel. Ignoroval jsem Shinovo klepání. Nevnímal jsem nic. Pořád jsem myslel na to co jsem Sebastianovi udělal... Je mi to líto...- ne! Co jsem to pravé řekl?! Já toho idiota lituji?! Agh! Prudce jsem se zvedl a zamířil k oknu. Odtáhnul jsem zavěsí a koukl ven. Slunce už nebylo nejvýše.... Zřejmě bylo něco kolem 15:45... Nějak dlouho jsem jen ležel.... Asi hodinu a půl... Možná...
V dálce jsem přes bránu uviděl přicházet koč. A jeje...to je Sebastian s Cielem...copak to bude tentokrát ..."Aloisi Sebastianovi se mohlo něco stát !" A " Aloisi Sebastian je na tom těžce!" ...jak jinak..
Nakonec jsem vyšel z pokoje a zamířil dolů do haly. U vstupních dveřích už čekal Shine. Koukl na mě a přišel blíže. ,,Pane, jste v pořádku? Není vám něco?" Zeptal se. Nejspíš se o mě bál protože jsem dlouho neotevíral ,,Jsem v pořádku...." Řekl jsem v klidu a otevřel dveře. Už tam byly... Sebastian vyšel jako první- moment on umí chodit?! Ještě před chvílí se mě musel držet a plazit se a teď?! TSS! ... A jak vidím....nic mu není.
Ale jak se říká... blbí mají štěstí!
,, Veličenstvo Aloisi?... Omlouvám se za moje chování před pár hodinami... Jednoduše jsem se zděsil" uklonil se mi. Oooow on mi říká veličenstvo!! Jsem už roky neslyšel ~
Ale na tu jeho omluvu...už jsem i zapomněl že na mě vůbec taky křičel. ,,V pořádku" jednoduše jsem odpověděl a koukl s hněvem na Sebastiana. ,, A naše veličenstvo pan Sebastian je zřejmě v pořádku taky že ?"
Sebastian se koukl jinam. Ten se mnou nepromluví...aspoň bude klid. Konečně
,, Pane..." Ozval se Shine ,, kdyby ste nás hledal...budeme na zahradě v západní části ... " řekl s menším úsměvem a odkráčel spolu s Cielem do zahrady... Kdoví na co že???- moment ne! fuj fuj fuj vždyť jsou to bratři!! ....super já neusnu Vždycky mě napadnou takové kraviny!...
,,Dobře!..." Řekl jsem ale už byly pryč. Hm.... Co teď.... Sebastian mě poklepal po rameni. Trošku jsem se lekl a otočil se.,,hm??"
,, Pojď se taky projít..." Řekl a už odkráčel směrem do hradu.
Co to má být?!... On umí i normálně mluvit?? Bez křiku?!... Páni.. Hmm... Možná se poučil.
Beze slova jsem ho následoval. Zamířil do obýváku...trošku větší...byl tam jeden velký gauč pár židlí..velká okna a všude růže. ,, Pořád jen růže...proč?! Co s nima máš?!" Řekl a každou z nich si prohlédl.
,Nic jen.. ...jsou hezké... Líbí se mi jejich vůně a lupénky..jsou vždy jemné .. snad jemnější než hodváb... " Řekl jsem trošku víc potichu a sledoval ho.
,,A-aha?.....-hm.... Co kdyby najednou zemřeli?" Řekl prostě a postavil se k váze s modrými růžemi.
,,Jak to myslíš ?-" zeptal jsem se ale on už stihl vzít břitvu a jedným sekem ty růže přeřezal na dva kusy.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Tohle byly moje oblíbené...a on je zničí?! ,,Ty! Proč si to udělal?!" Rozběhl jsem se k němu připravení ho zaškrtit. Meč nemám... Zůstal v ložnici.. super!
Namířil proti mě břitvu přímo mezi oči.
,, Proč? Nudím se.."usmívá se u toho jakoby se nic nedělo. ,, Odlož to..víš že tě porazím i tak!"
