I AM THE PRINCE ~ (Yaoi

•|🗡️🖤🕎✡️🕎🖤🗡️|•

...,, co jsi řekl?!"

,, Že dnes odpoledne přijede dcera hraběte z Indie Aiisha Kashima, také princezna krále Liu-Sana Usui-yoko z Číny a -"
Musel jsem mu skočit do řeči. ,, A co tady jako chtějí dělat?!" Ucuknul jsem a zlobivě na něj koukl. Ciel si povzdechl a otočil mě zase zpátky tak ať mi vidí na záda, a dále se snažil mi upravit sako.. nebolí ho zašít jelikož se mi povedlo ho roztrhnout... Stejně ho nemám   rád. .. ,, S jednou z nich se budete muset zasnoubit .. přece... Nemůžete být sám navždy a-" ,,prosím?! Ani omylem! K čemu by mi-"

,,Musí to tak být! Kdyby ne ani bych je sem nepozval ale na přání vašich zesnulých rodičů, a taky na přání zdejších rodin o kterých jsem říkal jsem nemohl odmítnout, navíc by pak vaše království kleso níž.. i když ani ne tak království jako vaše osobnost že jste odmítl nejbohatší rodiny a vzít si dceru jedné z nich"

Moc jsem ho neposlouchal. Měl jsem vztek. Ani mi o tom neřekl. A já nechci žádnou holku. Vždyť mě zabije! Pokud bude náladová ještě lepší! No musel jsem souhlasit... ,, Kdy dorazí?"

,,Za 15 minut"

,,He?! To je moc brzo!!!"

Ciel se na mě zamračil a koukl na obrovské hodiny v hale které bylo přes otevřené dveře v místnosti s oblečením vidět. ,,Je... Šest hodin večer .. neměl jste tolik vyspávat já vám to říkám pořád"

,,Řešil jsem důležitější věci..."

,,Jaké mohu-li se zeptat...?"

,,Uhm... To není nic co by tě mělo zajímat!'' křikl jsem, a otočil tvář ať mi nevidí moje rudá líčka.
Ciel se jenom zamyslel a pak se usmál. Nebyl to upřímný úsměv. Jsem si jistý že zase ho napadly nějaké kraviny. ,,Nuže..." Zvedl se. ,,oblek je hotový, večeře bude v 18:30 prosím... Chovejte se se Sebastianem víc jako dospělý..."

,, Se Sebastianem?"

,,I on si jde vybrat svou družku"

,,OH ..aha .." no aspoň v tom nejsem sám.

Vyběhl jsem nahoru do svého pokoje. Tam už stál upravený sebastian před oknem a koukal z něj ven ignorujíc, můj křik na něj ať vypadne dolů do haly.

,,Chceš se ženit?"

,,... Nechci... Ty taky ne že?"

,, Musím"

Hm... ,,Hele... Uhm...a těch růží to mi promiň..."

,,Nech to být...vyrostou další" řekl jsem sklesle a postavil se vedle něj k oknu a koukal ven. On se hlavou otočil tak ať mě vidí a čekal až se otočím taky. ,, Utečeme?" Koukl jsem na něj. Tvář jsem měl k té jeho hodně blízko. Nechal jsem to být. ,,Byly by problémy...a navíc... Za pár minut jsou tady... Někdo by nás mohl vidět.. a navíc kam by sme šli..."

,,Na to nezáleží... Hlavně ať ..je klid...", Už se k mé tváři pomalu naklonil, a já k té jeho také. Chybělo pár centimetrů od polibku ale vyrušilo nás Cielovo klepání a jeho i Shinovo náhle vkročení do pokoje. ,, Mladý pane, už jsou tady " řekl Ciel a pořád měl na tváři ten úsměv. Debil.

Sebastian koukl ven z okna a už viděl přicházet přes hlavní bránu 6 rodin.

První byla ta Indka o které Ciel mluvil... Nebyla ošklivá... Naopak byla celkem hezká. Měla hezký úsměv, zelený šátek, se zlatými ozdobami kolem a rudé šaty až po zem, a kolem také zlatá šatka. Měla diamantové náušnice, prsteny a náhrdelník. Modré oči.

Za ní šla menší slečna, s bílou tváří jako panenka, měla hodně výrazný rudý lesk na rtech, jemné očné stíny spíš do ružová a černé vlasy dlouhé po pás, z pár pramenů vlasů měla udělání drdol ozdobení růžemi, kytkami a jinými ozdobami, a také dvě zlaté paličky co jí vlasy drželi. Měla rudé šaty, odhalená ramena a v ruce vejář. Chybí úsměv. Zelené oči.

Za ní byly dvě vyšší holky pravděpodobně z Francie, jedna měla fialové šaty a kudrnaté vlasy až po pas a modré oči, a ta druhá zase ty samé šaty s čipkou jenom růžové a měla krátké rovné vlasy a hnědé oči. Taky nevypadali zle. Pak ještě jedna s černými šaty a vlasy hnědé v nichž měla různé sponky, a diamanty. Šaty nimi byli také zdobené. Nevím posoudit odkud je. A pak poslední. Měla úplně bílé vlasy na vrchu spíše do černa nebo siva, měla modro-sivé oči, dětskou tvář s růžovými rty, modré hedvábní šaty, rukáv taky čipka a na spodní straně šat byly růže, některé vyšité jiné udělané z hedvábní černé látky a lístky zdobeny diamanty. Měla holá ramena a kolem pasu velkou mašli. Ta je nejkrásnější z nich.

Koukl jsem na sebatsiana který z ní nedokázal odtrhnout oči. ,, Kam furt koukáš?! " ,,Nikam.. a kam furt koukáš ty?!"

Zamračil jsem se. Rozběhl jsem se dolů.

On běžel za mnou. Služebníci se jenom zásmáli když nás viděli přebíhat se dolů. Už stálý u dveřích a otevírali je, aby mohli slečny vejít.

Já i Sebastian sme se jim uklonili, ony nám také. Zvedl jsem zrak a koukl na holku s bílímy vlasy a milým úsměvem. Usmál jsem se také. Asi poprvé co to myslím upřímně. Zvedl jsem se z úklonu a přistoupil ke krásce.

,, Dobrý den krásná slečno... Mohu se zeptat na vaše jméno?"

Slečna se mile usmála a dala si pramen vlasů za ouško. ,, Minsoo Kim, těší mě hrabě"

,,Prosím minsoo... Říkejte mi Alois" znovu jsem se uklonil. Nenápadně jsem se koukl co ten debil dělá. Právě se seznamoval s holkou ve fialových šatách.

Znovu jsme vzhlédl na holku a usmál se. ,, Odkud přicházíte Minsoo???"

,, Narodila jsem se v severní koreji... Ale taťka odcestoval a usadil se v Rusku na zdejším panství... Jakmile maminka zemřela musela jsem za taťkou a žít s ním.." Minsoo sklopila zrak a smutně se usmála. ,, To mě mrzí, . . . No maminka by mohla být ráda že má tak hezkou dceru..."

,,Jsem si jistá že to ví..."

,,No... Změňme téma-" ani jsem to neřekl a Shine a ciel se už stihli uklonit a zavést ostatní do jídelny. UPS ... Podal jsem Minsoo ruku, ona mě za tu moji chytla a odvedl jsem jí do jídelny. Ten debil tam už seděl na druhém konci a vyprávěl nějaké kraviny. Indka a těmi dvěma se nad ním úplně rozplývali jenom ta z Číny se pořád mračila a bylo vidět že mu nevěří ani Ň. Haha trouba, to bude až mu to zjistí. Posadil jsem Minsoo na židli tak ať je vedle mě. Ovšem že jsem seděl naproti sebastianovi. Služebníci přinesli jídlo a my sme začali jíst. Po jídle se Minsoo víc dala do řeči a říkala mi jaké báječné to v Rusku je. Já se jen usmíval a sledoval a naslouchal jí. Zatím co se na mě Sebastian někdy zamračil když jsem byl tváři dost blízko Minsoo... Vadí mu to... Vím co mi tehdy řekl.  Tehdy jsem se stáhl a zůstal co nejdál.