I AM THE PRINCE ~ (Yaoi

|•|•|•|•|•

Bál jsem se ale trošku se mi ulevilo se bude aspoň klid.... Snad ..

Řekl jsem si v duchu a koukl na místo na posteli kde spal se Sebastian.

VEČER:
Seděl jsem u stolu na jedném konci a Sebastian na druhém. Oba sme čekali na večeři. Oba sme mlčeli jediné co bylo slyšet bylo tikání obřích hodin postavených hned na konci jídelní haly po celé zdi. Byly ze zlata a stříbra- prostě krása.

Už jsem se začínal nudit a nevydržel jsem dlouho sedět rovně tak jsem se prostě na té židli rozvalil a zavřel oči. Vyrušil mě zvuk příborů jak ním Sebastian začal nervózně klepat po stole. Koukl jsem na něj. ,,Můžeš přestat?" Řekl jsem trošku podrážděně. ,,Já nic nedělám... To ty tady sedíš u královského stolu jako kdyby si byl v baru" řekl Sebastian s úsměvem ale pak mu úsměv z tváře zmizel a jen se koukal. Najednou byl tak chladný...v očích žádné emoce jen chlad a tma.

Rychle jsem se narovnal a odvrátil zrak. Slyšel jsem kroky. Přicházeli z kuchyně. Uviděl jsem Shina a ciela jak nesou jídlo.

,,Omlouvám se pane, že to tak trvalo nastali menší komplikace...." Řekl Shine a položil jídlo přede mně na stůl. Koukal do země. ,,V pořádku" řekl jsem úplně klidně a chystal se jíst.

Také Ciel se omluvil Sebastianovi ale ten místo toho vybouchl od zlosti. ,,Omluva to nepomůže ! Víš jak už mám hlad?! A jak dlouho jsem čekal?!!!"

Zatím co on se rozčiloval tak já ho chvíli sledoval. Už mě naštval. Prudce jsem vstal a opřel se o stůl. ,, Sebastiane! Trošku se kroť! No tak přišli pozdě a co?! Jakoby si ty byl ten dokonalý že?????? "

Sebastian jen překvapeně zamrkal. Zvedl se že něco řekne ale skočil jsem mu do řeči. ,,Tady si u mě v MÉM království,na mém zámku, na mém poschodí, v mé jídelně!!! Tak se klidni!!"

Zařval jsem na něj. On jenom sklopil zrak a naštvaně si sedl zpět. ,,Není to tvůj zámek....ani tvé království...." Zamrmlal a začal si hrát s jídlem.

,,Jak prosím?!" Řekl jsem překvapeně a podrážděně.

,,Že to není tvoje království! Ještě se z tebe nestal princ a už vůbec ne král!!!!" 

Zakřičel přes celou chodbu.

Má pravdu. Nic jsem neřekl a pomalu si sedl zpět na židli. Štve mě ale... Opravdu... Ještě nejsem princ...ani král....ani nic...a taky on ne.

Začal jsem jíst. Moc jsem toho nesnědl. A Sebastian už vůbec nic.

Chvíli jsem jen tak seděl ale pak někdo zaklepal.
Kdo to je?..

Zeptal jsem se v duchu.

Shine šel otevřít. Jakmile to udělal to místnosti vešel Ciel s malou čivavu v rukách. ,,Omlouvám se pane že to tak trvalo." Řekl, poklonil se a dál malého pejska na zem. Byl legrační. Měl hodně huňatou srst a růžový obleček i klobouček. Když jsem ale viděl jak se sem nemotorně snaží dostat bylo mi ho líto.

,,Yontie!" Zakřičel Sebastian a rozběhl se k pejskovi kterého si hned vzal na ruce a pevně obajl.

,,Yontie?.. od kdy máš prosím tě psa?!" Překvapeně jsem se na něj podíval. ,,A co to má na sobě?!" Torksu jsem zvýšil hlas, zvedl se ze židle a kráčel k němu.

,,Pozdrav yeontieho!!!" Prudce se zvedl a dobře že mi toho psa neposadil na hlavu. Couvl jsem.

Zase se v přítomnosti toho psa chová úplně jinak.
Jindy kdyby něco měl ani by mi to neukázal.

Jakoby zapomněl že jsme nepřátele.

,,Ty jsi si sem fakt nechal přivést psa..." Zavřel jsem oči a chytil se za hlavu.

,,No a?" Řekl a zase tu malou chlupatou kouli objal. ,,Je ňuňu .. tak dej pokoj" zřejmě ho to nějak urazilo. Otočil se na patě a odkráčel i s ním ven.

To je pako...

Raději jsem šel do pokoje. Tam jsem si lehl na postel a užíval to ticho. Zase jsem takhle ležel pár hodin a přemýšlel. Honilo se mi hlavou tolik věcí...

Pomalu jsem usínal než v tom věděl Shine.

,, Dobrý večer pane, neruším?" Zeptal se a milé se usmál. V rukách držel nové pyžamo.

Sedl jsem si a promnul si oči. ,,Ani ne..." Zamrmlal jsem a zívl.

Shine ke mně přišel a už se chystal mne převléct. ,,Ne..já sám..." Chytl jsem mu ruce když mi rozepínal košili a dal je dál od sebe.

Překvapeně na mne koukl. ,,Když myslíte pane.." položil pyžamo vedle mne na postel a odkráčel pryč.

Převlékl jsem se a když už jsem si zase chtěl lehnout přišel Sebastian. Už byl také převlečení. Na mé překvapení s ním nebyl ten pes. ,,Kde máš to štěně?" Zeptal jsem se.

,, Ciel ho vzal domů.. nelíbí se mu tady.." řekl se skleslým tónem v hlase a smutně koukal dolů. Sedl si na postel je mně zády.

Bylo mi ho líto. Bylo mi líto toho že tady nemá jedinou věc s kterou tráví celé dny. Stačilo mi těch 5 minut abych pochopil jak ho má rád. ,,Hele... Brzo odjíždíš a budeš s ním... Nech to tak a jdi spát .." řekl jsem a lehl si.

,,....dobře..." Řekl a lehl si také.

Zavřel jsem oči a snažil se usnout.

Sebastian:

Taky jsem se snažil usnout. Ale nešlo to... Byl jsem hrozně smutný ani nevím z čeho. Po tváři se mi pak začali kutálet slzy a rozbrečel jsem se. Jn... Jsem skrátka malé rozmazlené děcko .. nic víc !

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Slyšel jsem zvuky. Otevřel jsem oči a koukl na něj. Když jsem si všiml že brečí hned jsem zpozorněl. Nenávidím když někdo brečí. ,,..co se děje?" Zeptal jsem se.

Cukl se. ,,Ale...n-nic..jsem v pohodě ..", řekl ale brečel dál, snažíc se dát najevo že nebrečí. Přetvařovat se, to mu nejde.

Nedalo mi to. Lehl jsem si blíž k němu a ze zadu ho obejmul kolem břicha. On se na mně hned natlačil a za chvíli se uklidnil a přestal brečet.

Chtěl jsem se od něj odtrhnout ale bylo mi takhle dobře. Už jsem to nechal tak. Hezky voněl a navíc je příjemné když někoho objímáte a on vám dá najevo že můžete.

Doteď jsem objímal maximálně tak Shina..ale to není ono...

Oba jsme usnuli.