The touch of Iron Man |CZ|

1. Kapitola

Pondělí - otravné a únavné. Zbudil mě brzo ráno můj budík. Zvonil mi na mobilu. Ten jsem okamžitě vzala a budík vypnula. Podívala jsem se kolik je hodin, abych věděla, jestli stíhám do školy. Bydlím sama v Brooklynu, takže mě maximálně probudí budík a nebo hlasití sousedé nademnou, ale to se mi stalo maximálně dvakrát.

Každý den (kromě víkendu) vstávám v 6:00 ráno. Vstala jsem a namířila jsem si to přímo do koupelny naproti koupelně. Mám byt dva plus dva. Takzvaně: obývací pokoj, kuchyň, koupelnu se záchodem a můj pokoj. Když vyjdu z pokoje, přede mnou jsou dveře do koupelny a já stojím v chodbě která vlevo vede dál do obýváku propojený s kuchyní a pak to na prvém rohu ve předu místnosti byl roh za kterým je malá předsíň. V ní leží tři páry bot - jedny vansky, jedny conversky a jedny nmd Adidas boty. Úplně mi to stačí.

V koupelně si umyju vlasy a vysuším si je. Voněly mi jemně po limetce. Vlasy jsem si i poté přežehlila žehličkou na vlasy. Pak si na řasy nanesu řasenku a na rty si namažu jahodový balzám. Ještě v pyžamu se dobelhá do pokoje. Ještě jsem rozespalá takže se mi furt chce spát. v pokoji si na sebe dám své předpřipravené věci do školy - světlemodré džíny s červeným pruhem na obou stranách džín, bílé volné triko bez potisku s delším rukávem zastrčené v džínách, černá kožená bunda, spodní prádlo a bílé ponožky.

Vzala jsem si svůj batoh a šla přímo do chodby, z chodby do kuchyně, kde jsem si nalila vodu do plastové láhve, kterou jsem následně dala do kapsy v boku batohu, která byla na toto určená. Šla jsem do předsíně a nasadila jsem si na nohy vansky a vzala jsem si klíče z věšáku. Zkontrolovala jsem si, jestli mám v kapse svou kartu na metro a měla.

Vyšla jsem ven z bytu, zamkla jsem a šla jsem rychle dolů po schodech. Mám byt ve třetí paře a u nás na Brooklynu nejsou výtahy, jenom v centru, takže i ti co bydlí v pátém patře musí po schodech. Díky bohu, že já jsem jenom v pátém patře. Jak jsem sešla všechny schody podívala jsem se, kolik je hodin na svém mobilu. Bylo 7:00, takže jsem měla ještě patnáct minut na to, abych si koupila svačinu a došla na metro. Na metro to mám méně jak 7 minut, což znamená, že kdyby šla rychleji, mohla bych tam být cca za 5 minut i dříve.

Tak jsem vyšla z baráku, nasadila jsem si sluchátka, které jsem zapojila do mobilu, pustila jsem si písničky ze Spotifye a šla jsem směrem na metro. nebyla to ani složitá cesta. Zatočila jsem z baráku doleva a šla jenom rovně. Pak jsem se octla na chodníku u hlavní sinice a opodál bylo metro - Eastern Brooklyn. Tak jsem šla po schodech dolů. U vchodu byli zábrany a když jsem k ní přiložila svou kartu na metro, zábrany se otevřely a já mohla projít. Měla jsem namířeno do malého obchodu, ve kterém jsem si koupila dva rohlíky do školy na svačinu.

Metro mi přijelo v 7:15 jako vždy. Metro v životě nemělo zpoždění. Nastoupila jsem si a postavila jsem se opodál východových dveří z metra. Ve sluchátcích mi pořád hrála hudba, která mi vždycky zpříjemní den. Za 5 minut jsem vystoupila na mé metrové zastávce. Od zastávky od které jsem vyjela jsem vystoupila o 3 zastávky - takže jsem na čtvrté vystoupila. Zastávka metra se jmenuje - Rockaway.

Vyšla jsem schody nahoru a zase jsem se ocitla na chodníku u hlavní silnice, na které bylo milion aut. V 7:30 se otvírala škola, ale stejně to mám i tak do školy ještě daleko. Musela jsem jít o 50 metrů dál a zatočit doprava. Pak jsem udělala dva kroky a zastavila jsem se na přechodu a čekala jsem na zelenou. Jak naskočila zelená na semaforu, přešla jsem rychle přechod a šla doleva a dál rovně.

O takových 100 metrů jsem stála před fyzikální a technickou vysokou školou Thomase Jeffersona. Moderní škola, která ze vnějšku i zevnitř vypadá luxusně. Před samotnou budovou jsou schody a kamenný nápis školy. Bylo 7:40. Tak jsem si po cestě do budovy školy vypnula hudbu a sundala jsem si sluchátka, které jsem si prozatím dala do kapsy od džín. vešla jsem do budovy a vevnitř jsem se ocitla mezi mnoha dalšími studenty. Já jako vždy jsem měla přímo namířeno ke své skříňce číslo 32.

Odemkla jsem ji a dala jsem tam svůj batoh a na úplně vrchní poličku jsem dala jako vždy sluchátka. Na další mám různé listy a dopsané sešity a pak už tam je velký prostor. Mám tam háček, na který vždy pověsím batoh a úplně dole leží pytlík se sportovním oblečením na tělocvik. Batoh jsem teda zavěsila a z něho jsem vytáhla učebnici a sešit na první hodinu a vzala jsem si své malé černé pouzdro (ve kterém je jedna propiska, tužka, guma, 6 různobarevných propisek, ministrouhátko a žlutý zvýrazňovač) a mobil. Poté jsem skříňku pečlivě zamkla a klíč jsem si dala do přední kapsy mých džín a do zadní kapsy jsem si dala mobil.

Otočila jsem se doprava a šla od skříňky do učebny, kde máme první hodinu. Vešla jsem do třídy. Byla to obrovská učebna, která neměla lavice rozdělené ale do sebe.Je tam 7 řad a v jedné řadě bylo deset židlí. Ve třídě nás je vždy kolem 30, ale ne víc. učebna je pro lidí, protože se v této dějí i nějaké programy nebo projektové dny. V této učebně se učí fyzika a fyzikální praktika. tak ve fyzice počítáme a děláme teorii a to co probereme ve fyzice, to děláme prakticky v praktikám. Máme i učebnu pro chemii, ale tu nemáme jako praktika a to je škoda.

Sedla jsem si na své obvyklé místo - 4 řady třetí místo odleva. Vedle mě si nikdo nesedá. Všichni mě nenávidí kvůli tomu, že jsem na ně až moc chytrá a holky na škole mě nesnáší hlavně kvůli tomu, co nosím. Dneska jsme brali elektrické napětí, elektrický proud a elektrický odpor.

Minulý týden jsme měli soutěž nebo tak něco na pomocníka pro Tonyho Starka. Jo, na tuto soutěž se přihlásila celá škola takže je velmi malá šance pro mě se stát pomocníkem. Já jsem snila celou dobu o tom, že bych dělala ve Stark Industries. Tohle je tak málo pravděpodobný. Sice, ty úlohy byly docela jednoduché, alespoň pro mě. Každý na této škole o to usiluje. Já na své mechanice pracuji už víc jako 5 let.

Jak den ubíhaly i hodiny. Čtvrtou hodinu - technické značení v průběhu hodiny naší třídu navštívil slavný Tony Stark - bilionář, playboy a génius.Na tváři měl obrovský úsměv a na sobě měl černý oblek, bílou košili a červenou kravatu. Všichni jsme umlkly úžasem. Bylo mi jasné, že v naší třídě je výherce. Učitel si s ním podal ruku a Stark se nadechl a vydechl.

,, Dobrý den žáci, vyhlásil  jsem vítěze soutěže o práci pomocníka hned vedle mě ve Stark Industries. . . .'' chvíli nás napínal, aby nastolil nedočkavost nás všech. Všichni jsme na sebe vzájemně házeli vražené pohledy. Každý v těchto chvílích doufal, aby ze Starkových rtů vyšlo jejich jméno, a já to neměla jinak. ,, Výhercem se stala - Carol Edwardsová.'' jak to řekl, začal se mi zvyšovat tep. Šla jsem dopředu za ním a on si mě odvedl s sebou do Stark Industries. Vzala jsem si ze skříňky všechny věci, protože teď mám práci a do školy už chodit nebudu. To mě i mrzí, ale - budu pracovat v Stark Industries.

Vyšli jsme ze školy a na konci schodů opodál stála černá Audi A8. Byla krásně čistá a šel v ní perfektně odraz jako v zrcadle. Uvnitř auta to vonělo po Starkově voňavce. Velmi nádherná. Zeptal se mě kde bydlím, ať si věci ze školy nechám doma. Brooklyn - Cleveland Street 991. Jeli jsme ani ne 5 minut a stály jsme před obrovským barákem plný bytů. Já jsem si vzala své věci a běžela jsem je dát domů. Vyběhla jsem všechny tři patra, odemkla jsem a věci jsem nechala v předsíni pohozené na zemi a zase jsem za sebou zavřela a zamkla. Sešla jsem schody ještě rychleji, než jsem je vyšla a vyšla jsem z baráku a nastoupila zpátky do černého auta.