The touch of Iron Man |CZ|

8. Kapitola

O MĚSÍC POZDĚJI . . . .

Poslední dobou mám každý den ranní nevolnosti. Už jsem si za poslední měsíc zvykla. dneska můžu zahodit ortézu a můžu konečně do práce. Udělala jsem svou denní rutinu a oblékla jsem se do světle modrých džín, šedého trička, červenočernou kostkovanou košili a vansky. sešla jsem schody dolů. Tony na mě čekal v obýváku. Chodil nervózně sem a tam. Šla jsem zády k němu a propletla jsem prsty a jeho ruka udělala to samé a šli jsme ven do auta.

Ve Stark Industries jsem uviděla i Obadiahu. Radši jsem se mu vyhýbala.  Tony potom šel řešit něco někam do skladu a já jsem zůstala v kanceláři. Vedle má kancelář Obadiaha. Slyšela jsem, jak řve do telefonu, že ten oblek chce. jaký? A s kým to jakože mluví? Najednou se objevil v naší kanceláři. Máme je totiž propojené. Naštěstí mám reaktor zakrytí umělou kůží. Radši jsem nic neřekla a čekala, co on. ,, Kde je Tony?'' zeptal se mě a já dělala, že nevím. ,, Netuším.'' řekla jsem nervózně. Ta nervozita nebyla přehlédnout. Naštěstí, díky bohu přišel Tony. 

Obadiaha potom odešel a já jsem si oddychla. Já ho nesnáším. Chci zjistit jestli to byl on, ale je to dost jasné. Pak jsme s Tonym odjeli do vily. Koukala jsem se ven z okna a prohlížela jsem si jako vždy ubíhající krajinu venku. Nejkrásnější výhled z okna je poblíž vily, kde jde vidět moře. za chvíli jsme zastavili u vily a vešli do ní.

Já byla v ložnici a Tony v pracovně. Poslední dobou tam je pořád. Ale mě to nevadí. Ho to baví a tak ať to dělá. Stejně, my spolu trávíme vždy strašně moc času. hlavně ráno a večer a o víkendech furt. S ním je ten čas nejhezčí. Poslední víkend jsme byli u bazénu venku za vilou. je tam místo kachliček písek, aby to bylo příjemnější a hezčí atmosféru.Pak Tony někoho pustil do vily. Nechtěla jsem se do toho rozhovoru motat, ale za chvíli jsem uslyšela křik Tonyho. sešla jsem schody dolů do obýváku. Tony seděl před gauče nehybně a ani nic neříkal. Nikdo nikde a všechno bylo zatím v pořádku. ,, Tony! Co se stalo?'' zeptala jsem se ho a pohladila ho po tváři.

On chtěl něco říct, ale jako by mu v tom něco bránilo. ani se nepohnul. pak jsem uslyšela někoho, kdo se ocitl v obýváku a přišel z pracovny. Byl to Obadiaha. ,, Co si mu udělal?'' zeptala jsem ho. ,, Nic zlého'' řekl mi. Stále se ke mě blížil. V ruce měl nějaké nářadí. Bylo mi jasné, co chce dělat. Sundat reaktor Tonymu. Najednou do vily vešli Obadiahovi pracovníci, co dělali jen to, co Obadiaha řekne. Obadiaha se zastavil a oni šli přímo ke mě. Jen mě vzal za ruku, ale já ho kopla do rozkroku. Snažila jsme se, aby mě ani jeden nikam neodvedl, ale potom jsem ucítila silnou ránu do hlavy. Byla jsem mimo a nic jsem nevnímala. Poslední, co jsem uslyšela byl Obadiahův škodolibý smích.

TONYHO POHLED . . . .

Obadiaha šel dolů do pracovny pro nářadí, kdyby mu nešel reaktor vytáhnout. Mezitím, co jsem seděl před gaučem přišla Carol a začala se o mě bát. Snažil jsem ji říct, aby utekla, že je tu Obadiaha, který ji bude chtít zabít, ale nešlo to. Obadiaha mě takovým ovladačem, který vydává takový jemný zvuk, že ho nikdo neuslyší z dálky, a ten zvuk způsobí na 10 minut nehybnost a nejde ani mluvit. Mohl jsem se sebe moc snažit, ale nešlo to. Pak se vrátil Obadiaha a Carol mě chránila. Věděla, co chce udělat. Naštěstí jsem oblek schoval, jinak by ho Obadiaha sebral a nechal. Náš rozhovor probíhal o tom, že mě Obadiaha chce zničit tím, co Carol stvořila. Pak přišli Obadiahovi pracovníci. Carol se bránila do té doby, do doby když ji jeden trefil do hlavy baseballkou. Mě začali téct slzy po tváři. Nemohl jsem dělat vůbec nic. Pak ji někam odtáhli. ,, Tak a teď reaktor'' řekl Obadiaha s radostí, z hrudi mi vytáhl reaktor a odešel. od vily odjela rychle černá dodávka, ve které je zřejmě Carol.

za deset minut jsem rychle vstal a požádal jsem Jarvise, aby mi nachystal další náhradní reaktor, který jsem stihl udělat s oblekem v  tom měsíci, co jsem byl s Carol. Jak jsem došel do pracovny, už tam byl nachystaný. Jak jsem se opřel o stůl, sedl jsem si a začal jsem si dávat do hrudi nový reaktor. Při tom jsem řekl Jarvisovi, aby nachystal oblek. Jarvis tak i udělal. Oblek stál před stolem pro mě nachystaný. Vzpoměl jsem si, že má Carol a kam by asi jel. . . . Stark Industries. Má tam svojí vlastní pracovnu. Dneska tam byl furt. Takže cíl byl jasný. Už jsem si chtěl nasadit oblek, ale přišel mi videohovor od Obadiaha. Přijmul jsem to a nemohl jsem tomu uvěřit. Carol byla připoutaná na židli, celá od krve a v očích slzy. Podle mě nemohla mluvit ani se hýbat. 

,, Být tebou, dělám to co ti řeknu nebo ona a to dítě zemře. carol je šikovná, zvládla udělat oblek i reaktor, jak jsem si mohl všimnout. Oblek co nechala v poušti jsem našel a opravil a i vylepšil. Věděl jsem, že si vyrobíš nějaký reaktor do zásoby. Dáš mi na účet 10 miliard dolarů a vzdáš se svého obleku nebo to tu zničím a jí a to dítě taky.'' řekl a já nic. Nevěděl jsem o jakém dítěti mluví a tak jsem se ho zeptal. ,, Tatínek to sám neví'' řekl Obadiaha a začal se smát. 

V tu chvíli mi to došlo. Carol je těhotná, ale jak na to přišli. Hovor jsem vypnul a začal jsem si nasazovat oblek. V obleku jsem udělal pár kroků a vzlétl jsem. Přes vstup pro auta do garáže jsem vyletěl ven na tmavě černou oblohu plnou blyštivých hvězd. Viděl jsem z hora na celý New York. bylo to nádherné, ale neměl jsem moc času. Okamžitě jsem si to namířil do Stark Industries. já Carol zachráním. nenechám Obadiahu, aby ji zabil.