Roller Coaster Guy (CZ)

Kapča 14

S Piper a Bastienem jsme šli napřed. Řekla bych, že ani jeden z nich nebyl moc odvázaný z toho, že jde s námi i Alex. Ten ještě zůstal na pouti, aby zavřel svoji dráhu, Kara, Cole a Abby tam počkali s ním. Trošku mě bodalo u srdce z toho, jak Abby na Alexe koukala.

„Abby po tom klukovi celkem slintá, co?" promluvil do ticha Bastien, jako by mi četl myšlenky. Piper jen s úsměvem zavrtěla hlavou, jakoby nám tím naznačovala, že to se u naší kamarádky dalo čekat. Hlavně po tom, co se stalo s Walkerem. Abby nebyla nějak přelétavá, ale všichni jsme tušili, že to má co dělat s tím, aby u svého bývalého přítele vyvolala osten žárlivosti.

Což nebylo snadné, když pomyslíme na to, jak na ni Alex nebral skoro žádný ohled.

Šla jsem vedle Bastiena, pomáhal mi překračovat velké balvany, upozorňoval mě na větve, které by mi nejspíš rozbily hlavu, kdybych tudy šla takhle večer sama. Tomuto lesíku nepomáhal ani ten letmý měsíční svit. Už teď jsem litovala opilců, kteří se museli trmácet zpět na parkoviště vzadu.

Doufala jsem, že Bastien zaparkoval někde u kraje, abychom to auto později v noci nemuseli moc dlouho hledat.

Povzdechla jsem, když jsme dorazili na místo. Za velkým keřem se rozprostíralo jezero, jeho hladina odrážela hvězdy, které byly dnes obzvlášť vidět. Pořád bylo teplo, na břehu postávaly skupinky lidí. Někteří drželi v rukou plastové kelímky, jiní cukrové vaty, nejspíš ještě z poutě, pohupovali se do rytmu hudby, která duněla z repráků na molu naproti nám. Hloučky se smály, vzadu u půjčovny člunů stály provizorní stánky s jídlem a alkoholem.

Alkohol byl fajn, něco mi říkalo, že to bez něj dneska nezvládnu.

Piper mě vzala za ruku a ukázala na druhý konec břehu jezera, kde stálo jedno z mol. Přikývla jsem a obě jsme se tím směrem mlčky rozešly, Bastien za námi.

„Najdou nás tam?" zajímal se, když jsme mu odpověděly na otázku, kam máme namířeno.

„A co když ne?" pokrčila Piper rameny.

„Nevypadáš dneska moc nadšeně," oznámila jsem jí a ona na mě pozvedla obočí ve stylu: divíš se mi?

Nechala jsem to být. Pouť pro mě letos stála za nic, tak jsem si přece nemohla nechat zkazit tohle. Přestože jsem většinu lidí odsud vůbec neznala, vzala jsem si od jednoho kluka, který zrovna procházel, plechovku piva, otevřela ji a hned se vděčně napila.

„Jen aby nás nechytli," zamumlal Bastien, „nezletilí s pivem. To zas budou přednášky. Mohl ses utopit, mohl ses pozvracet a umřít."

Když napodobňoval svoji babičku, musela jsem se smát. Piper s širokým úsměvem protočila panenky, popošla pár kroků k velké bedně s dalšími plechovkami a taky si jednu vzala.

„Všude se tu povalují bedny s alkoholem," pohoršovala se naoko, „skandál."

„Těm vysokoškolákům je to všechno jedno. Dokud nebudeme dělat bordel, jsme v klidu."

Sám Bastien pít nemohl, protože dneska řídil, takže se rozhodl nás dvě s Piper hlídat. Já protestovala, protože jsem znala svoji hranici, ale Piper vypadala vděčně. Minule, když se opila z vína, pozvracela celou koupelnu.

Zanedlouho Piper přišla esemeska od Abby. Zbytek party nás hledal. Piper Abby odepsala, že stojíme na molu nejdál od stezky, kterou jsme sem přišli, a že je tu největší klid. Odpověď už nepřišla, ale zato jsme si za dvě minuty později všimli čtyř postav blížících se k nám.

Čtyř. Cole s Karou, Abby a...

A.

On.

Čtyři postavy došly za námi, doprostřed dlouhého dřevěného mola, několik metrů širokého. Bylo tu dost místa pro nás všechny, na úplném kraji stála další menší skupinka, která nám ale nevěnovala pozornost.