Já se nevzdám!!!

67. Výměnný pobyt?

Kate

Opravdu nesnáším zdlouhavé cesty autem, ale ta dnešní mezi ně stoprocentně nepatří. Přestože se jedná o zhruba dvouhodinovou cestu na letiště, je to perfektní. Celou dobu mě totiž rozesmívují Chrisovi poznámky, které bezpochyby pramení z toho, že se na Tinu těší.

"Za deset minut jsme tam," usměje se nedočkavě a já si povzdechnu.

Mezi svými vtipnými poznámkami se mu bohužel daří najít si čas na to, aby mě každých pět minut informoval o tom, za jak dlouho tam jsme.

Opřu se do sedadla a vyhlédnu z okna. Venku poletují sněhové vločky, které jen dokazují onen kouzelný fakt, že konečně nastal čas vánočních prázdnin. Pomalu se kolem nás začínají zvedat vyšší a vyšší domy, což jen potvrzuje Chrisova slova.

Podívám se na něj a usměju se. Zjištění že má řidičák bylo víc než příjemné. Věděla jsem, že mamka se mnou pro Tinu dojet nebude moct a nikoho jiného jsem s tím otravovat nechtěla. Když jsem si ale jednou ve škole postěžovala, okamžitě se on i James nabídli. Mamka nám půjčila auto, takže nebyl skoro žádný problém. Skoro.

Kluci se totiž málem pozabíjeli pohledem, když mi nabízeli svou pomoc. Jednoduše řečeno; chtěli jet oba dva, ale jak jsem pochopila, dohromady jet nemohli. Trochu jsem o tom mluvila s Rebeccou, když jsem za ní jedno odpoledne přišla a probíraly jsme všechno možné, ale nijak mi to nepomohlo. Obě dvě jsme na to totiž měly úplně jiný názor. Já nechápala, proč James nenechá jet Chrise nebo proč nejedou oba dva a Becky zas nechápala, proč Chris nenechá jet jenom Jamese. Nakonec si to ale oni sami mezi sebou vyřešili a dopadlo to takhle.

~~~

"...třeba mě jednou uslyšíte, takže to zkusím znova. Jedeme rovnou domů nebo někam nejdřív zajdeme?" pronikne ke mně Chrisův hlas.

"Promiň, co jsi říkal?"

Cestou zpátky jsem si sedla k Tině dozadu. Nejdřív jsem jí chtěla nechat sedět s Chrisem, ale ona sama zamířila rovnou dozadu. Zajímalo by mě, kdy jim dojde, že jenom chodí kolem horké kaše. Je totiž naprosto očividný, jak po sobě pořád koukají.

Každopádně to ale dopadlo tak, že jsme se zakecaly a jestli Chris něco říkal, čímž si bohužel nejsem jistá, vůbec jsme ho nevnímaly.

"No wow, vy reagujete," užasne Chris a mě trochu zaplaví výčitky. "Ptal jsem se, ale nebojte, jen tak sedmnáctkrát, jestli chcete jet rovnou domů nebo nejdřív někam zajít."

"Asi rovnou domů," řekne Tina a já souhlasím.

Nemůžu se dočkat na ty dny, kdy si zase budu moct vychutnávat volno a čas strávený s Tinou. Ranní cesty do stáje, kydání i spolu s Beth, propovídané večery....

~~~

Probudím se brzy ráno a rychle vzbudím Tinu.

Dnes toho totiž musíme stihnout opravdu hodně. Přestože normální lidé mají na štědrý den pohodu a užívají si volný čas, pro mě s Tinou to neplatí. Pravidelně totiž trávíme Vánoce ve stáji, takže máme práce nad hlavu.

Okolo ještě stále panuje tma, ale my se stejně vydáváme ke stáji. Sníh nám hezky křupe pod nohama a odráží světlo pouličnních lamp.