Já se nevzdám!!!

72. Lucy

James

"Ty... co?" nevěřím svým uším.

"Mám kluka," zopakuje Rebecca a rozesměje se při pohledu na výraz, který se mi usadil v obličeji.

"Jako kluka, se kterým chodíš?" ujistím se.

"No, tak, Jamesi," povzdechne si. "Děláš, jako kdyby ty ses nezměnil. Měl jsi snad přes prázdniny někoho?"

Zavrtím hlavou. Celé prázdniny jsem byl s Jenn a Niccolasem, jejím přítelem, ve Francii. A přestože tam bylo spoustu holek, spoustu hezkých holek, nedokázal bych mít něco ani s jednou z nich. Ne když jsem celou dobu měl v hlavě Kate.

Když Kate s Chrisem začali plánovat společnou dovolenou, myslel jsem si, že se zblázním. Sice jsem věděl, že tam jede hlavně kvůli Tině, ale představa, že on je s Katie celé prázdniny, zatímco já jedu do Francie. Nechci aby to vyznělo špatně, jel jsem tam rád a prázdniny u sestry jsem si užil, máme s Jenn výborný vztah, ale Kate mi prostě chyběla. Navíc už před prázdninami byl Chris pořád s ní, takže jsem si jí ani nemohl pořádně užít. Trávil s ní čas po škole a často i do třídy vcházeli společně. Oni dva a Beth spolu před prázdninami byli prakticky pořád. Má cenu říkat, jak moc jsem žárlil? Bylo to snad ještě horší než když se tu objevil Matt, protože tentokrát jde o mého kamaráda. Ale nechápu své pocity, protože vím že spolu nic nemají.

Sakra, nad čím to zas přemýšlím. Teď budu celý den myslet na to, jak si Kate s Mattem výborně rozumí. Jediné, co totiž nějak omezilo ty jejich téměř pravidelné schůzky bylo, když přijela Tina. Jinak si pořád alespoň jednou za dva týdny někam vyrazí.

"Tak vidíš," vrátí mě Becky zpátky do reality.

~~~

"Kam půjdeme?" zeptá se s úsměvem Beth.

Opět jsme se rozhodli, že nový školní rok oslavíme společně.

"Jela bych tam jako minule," pokrčí rameny Becky.

Rychle se podívám na Chrise a ten se ušklíbne. Napadlo nás oba to samé.

Rychle dojdu pro auto a vyrazíme do města. Cukrárnu tentokrát Kate prosadila jinou, ale zmrzlinu zde mají, takže náš plán to zkazit nemůže.

"Sedněte si holky, my vám zajdeme objednat," usměje se na ně Chris. "Nějaký speciální přání?"

"Dáte si zmrzlinu ne? V tomhle horku se stejně nedá jíst nic jinýho.." ozvu se rychle.

"Jasný, vyberte," souhlasí Becky a ostatní jen přisvědčí.

"Super, tak tohle nám vyšlo," zašklebí se Chris, když zmizíme uvnitř cukrárny.

Holky jsme nechali venku u stolků.

Jen tak pro objasnění našeho plánu; loni jsme navrhovali soutěž o to, kdo nejrychleji sní pět kopečků zmrzliny, ale holky si nakonec objednali něco jiného. Proto to letos chceme napravit a těch pět kopečků zmrzliny jim rovnou objednat.

"Dobrý den, co to bude?" usměje se na nás prodavačka za pultem.

"Pětkrát pět kopečků zmrzliny, prosím."

Je poněkud překvapená naší objednávkou, ale přesto přikývne.

"Chcete to udělat jako pohár?"

"Spíš jen do pohárové misky," podotkne Chris.

Je to dobrý nápad. Přeci jen pět kopečků je dost i bez šlehačky a polevy. A pokud nechceme prasknout....

"Jaké zmrzliny do toho chcete?" zeptá se a počká než si vybereme.

"Dobrá, přinesu vám to," prohlásí, když máme vybráno. "Sedíte venku?"

Oba přikývneme a zamíříme ven.

~~~

"Děláte si legraci?"

"To teda ani náhodou!"

"Vy jste se úplně zbláznili!"

"Nesoutěžím! Tohle nemám šanci sníst!"

"Ale notak," hraně si povzdechnu. "Přece nám to nezkazíte!"

"Úplně s klidem," probodne nás Kate pohledem.

"Nezájem! Tři, dva, jedna..." začne Chris odpočítávat a holky si jen vymění zoufalý pohled.

"Stejně to musíte sníst," pokrčím rameny. "A když to sníte rychle, dojíte to dřív než se budete cítit přecpaný."

"Teď!"

Já i Chris se okamžitě pustíme do zmrzliny. Holky sice pár vteřin váhají, ale pak se přidají.

~~~

"Nemůžu uvěřit tomu, že jste nás k tomu donutili," zasměje se po cestě zpátky Kate.

"Byla to sranda," prohodí Chris. "Náš poslední školní rok, takže zahájení muselo stát za to!"

V podobném duchu se nese celá cesta domů. Čím víc si užíváme, tím víc chci, aby tenhle školní rok nikdy neskončil. Kdo ví co bude potom. Jestli se vůbec budeme stýkat. Nedovedu si představit, že bych už potom Kate nikdy neviděl. To se prostě nesmí stát.

~~~

Navzdory mému přání, čas letí neskutečně rychle. Ani jsem si ještě pořádně nezvyknul na to, že už škola opět začala, a už se z letních dnů staly podzimní a chladly víc a víc. Letní oblečení nahradily bundy a v obchodech se začínala objevovat vánoční výzdoba.

Jediné, co se neměnilo, byla škola. A můj vztah s Kate.

Doteď jsem nedokázal pochopit svoje pocity, protože něco takového jsem ještě nikdy nezažil. Dokonce ani u Lucy a to je co říct. Tu jsem měl opravdu hodně rád, byla to má první přítelkyně, ale zároveň to byla ona kdo mě změnil. Už je to dávno, ale stejně si stále pamatuju její výraz, když jsem se dozvěděl, že mě podvádí.

Jdu ke třidě kam chodí Lucy, neboť jí chci překvapit lístkami na koncert její oblíbené kapely. Před dveřmi její třídy mě ale čeká šok. Lucy tam stojí v těsném objetí nějakého jejího spolužáka líbá se s ním.

"Lucy?" zeptám se, nevěříc svým očím.

"Jamesi," zkroutí obličej. "Co ty tu?"

"Chtěl jsem ti dát dva lístky na koncert..." vykoktám zmateně.

"A tos nemohl říct předem že dorazíš? Takhle sem vtrhnout..." nakrčí obočí.

"Chtěl jsem tě překvapit," hlesnu tiše.

Tehdy to bolelo, opravdu moc, ale když své city k ní přirovnám k tomu co teď cítím ke Kate, připadá mi to naprosto nepodstatné. A právě proto mě mrzí, jak se vyvíjí, nebo spíš nevyvíjí, náš vztah.

V posledních měsících mě to užíralo víc a víc. Kdykoliv šla někam s Mattem, vadilo mi to. Přestože už jsem pochopil, že Becs měla pravdu, když říkala že jsou jen kamarádi, přesto jsem to nezvládal zrovna skvěle.

Problém je v tom, že s ní chci být v podstatě pořád. Chci aby se náš vztah změnil. Jen přátelství mi prostě nestačí. Chci abych věděl, že nemusím žárlit, že jsem pro ní já ten jediný. A chci aby ona věděla, že je ta jediná pro mě. Nechci se k ní chovat jako ke kamarádce, když to tak necítím.

Je načase přiznat si, že jsem se do ní zamiloval.

Hlásím se s novou kapitolou ;-)

Konečně je vysvětleno, kdo je Lucy, za což jsem upřímně ráda. Zmiňovala jsem jí vlastně už dvakrát, i když ne vždy padlo její jméno. Konečně je to tedy jasné.

Snad se vám tato kapitola líbí

Janett