Já se nevzdám!!!

6. Zoufalství

Naprosto zoufalá běžím. Je mi jedno kam, ale doma zůstat nemůžu. Podvědomě mířím ke stáji.

Teprve když vběhnu do dvora, tak se zastavím. Kam jít? Tinu ani Renátu budit nechci, už je tma a já nevím co mám dělat. Stále brečím, do vlasů mi fouká vítr a začíná mi být zima.

Zamířím do stáje. Vím, kde necháváme klíč, takže dostat se dovnitř pro mě není problém.

Po tmě dojdu k Sorgiinu boxu a vejdu dovnitř. Tiše zařehtá a jemně se o mě otře.

Neváhám ani chvilku. Sorgie věřím a ona mě zná. Nic mi neudělá. Proto si lehnu na slámu vedle ní a zavřu oči. Slzy mi vytékají z pod zavřených víček a takhle zbědovaná usnu.

~~~

Tina

Hned co se probudím vyběhnu na dvůr. Právě tudy prochází Renáta.

"Ahoj Tini," volá na mě. "Jdeš se mnou nakrmit koně?"

"Jo, jasně!" křiknu nazpátek a doběhnu k ní.

Vejdeme do stáje a zamíříme ke staji. Právě jdeme kolem Sorgiina boxu, když zaslechneme tiché mumlání. Nakoukneme do boxu a zalapáme po dechu. Leží tu Kate, ale jak vypadá! Napuchlý obličej, zarudlé oči a na tvářích zaschlé slzy, které jsou v prachu slámy dost vidět.

"Co se jí proboha stalo?" řeknu vyděšeně.

"Měly by jsme jí vzbudit," podotkne Renáta.

Přistoupím k ní a jemně jí zatřesu ramenem. Něco zamrmlá a otočí se ke mě zády. Zopakuji svůj pohyb a ona se probere. Udiveně se rozhlíží a poté, jako kdyby jí něco došlo, jí opět začnou z očí kapat slzy.

"Co se stalo Kate?" zeptám se.

Tak moc bych jí chtěla pomoct, ale nevím jak. V takovéhle náladě ji neznám. Vždycky je silná a nic bolestného si nepouští k tělu. I když jí umřel táta tak to nesla statečně. Sice se s nikým moc nebavila a žila si po svém jen s koňmi, ale teď...

"Stěhuju se."

Kate

"Stěhuju se," řeknu a pozoruju jejich reakce.

"Ne!" křikne Tina. "Řekni, že si děláš legraci!"

"Ráda bych."

"Kam?" řekne Renáta rozechvělým hlasem a Tina na mě upře zoufalý pohled.

"Do Ameriky."

Tím končí všechny naděje. Holky se tváří opravdu zoufale a mě to pomalu dochází.

Musím od nich odjet. Možná už je nikdy neuvidím.

A co Sorgie? proběhne mi hlavou.

Vyskočím na nohy, rychle k ní dojdu, obejmu ji okolo krku a schovám si obličej do její srsti.

Tahle představa u mě totiž vyvolala nový příval slz.

S mokrý obličejem se znovu otočím na holky. Renáta má slzy v očích, ale je vidět, že se je snaží skrýt. Tině volně stékají po tvářích a zděšeně se na mě dívá.

"Jak to?"

"Holky, pojďte dovnitř, dáme si čaj a Kate nám všechno poví, ano?" navrhne Renáta. Tina kývne, ale já protestuji.