Já se nevzdám!!!

69. Dva domovy v jednom

Dnes je ten den. Den, kdy Tina přiletí.

Mají přiletět okolo desáté hodiny na letiště, kde na ně budu čekat já s Becky a s pronajatým autobusem, aby jsme je přepravili do Middleburgu. Jedu já s Becs, protože kluci ještě něco připravují a Beth zůstala ve stáji, aby udělala vše potřebné, protože se tam dnes vrátíme jen na zavení koní do boxů. Nabídla se, že mi takhle pomůže, a já jí za to jsem vděčná.

Čekáme před letištěm u autobusu, když mi zazvoní telefon.

"Tini?"

"Nazdárek Kate! Tak už máme všechny kufry a můžeme jít za vámi. Kde jste?"

"Normálně vyjděte hlavním vchodem. Uvidíš nás," poradím jí a usměju se. Už se na ní těším.

A skutečně, o deset minut později už vidím svojí bývalou třídu jak vychází z letiště.

Původně jsem chtěla zachovat alespoň trochu normálního chování, ale když se ke mně Tina rozeběhne, bez váhání se jí vrhnu okolo krku a nepouštím jí minimálně dvě minuty.

Tina se poté přivítá i s Rebeccou a já mezitím pozdravím i své ostatní bývalé spolužáky. Poté se nějak dostaneme do autobusu a naše dvouhodinová "zábavná" cesta může začít. V autobuse je mikrofon, takže můžu mluvit na celý autobus, aniž bych si vyřvala hlasivky, čehož hned využiju.

"Jsem ráda, že jste mohli přijet v takovém počtu, a že vás zase všechny vidím," začnu. "Docela dlouho jsme plánovali program, který vás tu čeká, ale musím vás zklamat. Nepodařilo se mi prosadit, abychom měli ty dva týdny volno ve škole, takže nějaký ten čas tam strávit budeme muset. Ale bude tam i pár takových věcí jako navštěvování památek v okolí Middleburgu. Kdo z vás ví jak nesnáším dějepis, ten ví, jaká to je pro mě oběť, ale tak co bych pro vás neudělala. Celou dobu s vámi bude vaše učitelka, po většinu času i nějaký učitel od nás ze školy. Téměř celou dobu s vámi budu i já, protože vás znám a znám to i tady a ještě nějací další moji spolužáci, kteří se budou střídat. Teď nás čeká asi dvouhodinová cesta, takže si dělejte co chcete, jen nezbořte autobus a já vám pak zase něco řeknu těsně před příjezdem."

Odložím mikrofon a otočím se na Tinu a Becky. Všechny tři teď totiž máme dvě hodiny na povídání si.

~~~

"Za půl hodiny jsme v Middleburgu, asi bych měla říct něco co se organizace týče," poznamenám směrem k holkám a vezmu si mikrofon.

"Za chvíli dorazíme do cíle, takže mě teď prosím poslouchejte, aby pak každý věděl, co má dělat," odmlčím se a počkám až se utiší. "Ze všeho nejdřív vám ukážeme spolu s Rebeccou město, které je opravdu malé, takže nebojte, prakticky pak nebudete mít možnost se ztratit. Poté půjdeme na zahradu ke mně domů, kde pro vás bude připravené jídlo, a pak budete přiděleni ke svým hostitelským rodinám. Tam budete bydlet po celou dobu pobytu a s přiděleným žákem také budete chodit do školy. Tam se buď zúčastníte vyučování, nebo odtamtud společně odejdeme na nějaký jiný program. Jestli máte nějeké dotazy tak se ptejte, ale nějak se shodněte, protože vyvolávat vás jako ve škole nebudu ani náhodou."

Chvíli je ticho, ale nakonec se přece jen otázka dostaví.

"Kam si dáme věci? Zůstanou v buse nebo je budeme brát s sebou?"

"Díky Holly," poznám po hlase svou bývalou spolužačku. "Na to jsem zapoměla. Ještě než vyrazíme do města je necháme u mě doma."

Poté už žádné další dotazy nejsou, takže bez jakýchkoliv komlikací dorazíme ke mně domů.

~~~

Procházka městem byla fajn. S Becky jsme se dobře doplňovaly a měla jsem pocit, že to mé bývalé spolužáky docela i zajímá. Každopádně s postupujícím časem mi bylo jasné, že už se těší k nám domů na jídlo a na následné ubytování, čemuž se ani moc nedivím, protože už je půl čtvrté, takže co nejrychlejší cestou vyrazíme domů.

Tam na nás čeká James, Chris a Beth, se kterými je seznámím a pak jen s radostí sleduji hezkou atmosféru, která na naší zahradě nastane. Jsem na nás celkem pyšná, jak jsme to celé vymysleli.

"Změnila ses," poznamená Jade, holka, se kterou jsme se s Tinou v Anglii celkem dost bavily.

"Jak to myslíš?"

"Dřív jsi byla hodně uzavřená a nepouštěla sis k sobě nové přátele, ale tady je to jinak. Jsi veselejší, uvolněnější a vypadá to, že sis tu našla dobré přátele."

Její popis mě zarazí, neboť si uvědomím, že má pravdu. Skutečně jsem se tady změnila.

"Asi jsem našla tu správnou partu lidí. Což samozřejmě nemyslím nijak proti vám," dodám, když mi dojde, jak by to mohlo vyznít.

"To je v pohodě," usměje se Jade. "Chápu to."

Okolo sedmé večer už dorazí i ostatní spolužáci, kteří si k sobě berou někoho na ubytování, takže můžeme začít s rozřazováním.

Upřímně jsem dlouho přemýšlela, že bych Tinu přiřadila k Chrisovi. Bylo mi jasné, že by si to přál, přestože nad tím reálně vůbec neuvažuje, ale pak jsem zvážila všechny okolnosti, hlavně stáj a naší povídací náladu, a došla jsem k názoru, že to nejde. Navíc je mi jasné, že Tina by to brala jako nátlak na jejich vztah z mé strany a zatvrdila by se proti tomu.

Naštěstí všichni dávají pozor, takže během půl hodiny už všichni zmizí.

My s Tinou uklidíme co tu zbylo a poté zamíříme do stáje, zavřít Sorgie a Jopa. Taková byla dohoda. Já budu mít u sebe bývalé spolužáky ráno, takže se o koně postará ona, a oproti ní budu mít já veče někoho, kdo do stáje bude chtít, takže tohle je na mně.

~~~

Zbytek školního týdne byl jednotvárný, ale přesto úžasný. Byla jsem se svými novými přáteli, ale přesto jsem u sebe měla svůj původní domov. Jediné, co mi doopravdy chybělo a kazilo mi to myšlenku ať je to tak napořád byla Renáta a celá stáj, která je stále v Anglii.

Chodili jsme normálně do školy a po škole si každý dělal co chtěl, spolu se svým přiděleným hostitelem. My jsme s Tinou samozřejmě zůstávali hlavně u koní.

Na tomto plánu mě mrzela jedna věc. Chris měl u sebe také jednoho z mých bývalých spolužáků, takže nemohl být s Tinou. A viděla jsem na něm, že ho to skutečně mrzí. Přeci jen, tento nápad vymyslel on kvůli ní.

O víkendu plánuje naše učitelka s mou bývalou a studenty z Anglie výlet po okolí. Je dohodnutý pro všechny studenty z Anglie, ale říkali, že pokud by někdo vyloženě nechtěl, může zůstat v Middleburgu s tím, u koho bydlí. Právě na tento víkend jsme uvolnili Tinu a já, ona, Chris, James i Becky hodláme být alespoň nějakou část času spolu. Beth bohužel nemůže, protože i přes naše protesty si její otec prosadil právě na tento víkend výlet za příbuznými, takže ještě máme na starosti Jopa. To nám ale nevadí, protože Beth Tině přímo řekla, ať si Jopa kdykoliv půjčí, takže máme alespoň obě dvě koně na ježdění.

Je tu slíbená kapitola za minulý týden. Doufám, že se vám líbí ;-)

Janett