Zimní Kotě✓

Prolog:

Beta stála nad tělem nějakého vlka, tlamu měla zkrvavenou a těžce oddechovala.
Smečka kolem ní nervózně šeptala a vyjeveně civěla na mrtvolu svého Alfy.
,,Nyní jsem Alfa já!" Zvolala Beta a otočila se čelem k nim, černou srst pokrytou krví. Vlci se opatrně poklonili. ,,Souboje o postavení nemají končit smrtí!" vykřikl jeden starší vlk. Nová Alfa se k němu prudce otočili, ve zlatých očích se jí zlověstně zablesklo. ,,Chceš být další mrtvý?!" Vlk ucouvl a poslušně sklonil hlavu. Znepokojené šeptání přerušil až Alfin hlas. Kývla na Omegu: ,,Řekni Horské a Mořské smečce, že se za soumraku sejdeme u Vlčího jezera. Mám plán, jak se zmocnit území koček" Zlověstně se zašklebila, a malá bílá vlčice přikývla a vyběhla z tábora. Pak určila svého nového Betu a lehla si doprostřed tábora.
Chytrá sledovala jak se vlci rozchází za svými povinnostmi, a probodla novou Alfu pohledem. ,,Chytrá?" ozval se nějaký vlk za ní tak znenadání, až se lekla a málem mu ukousla čenich. ,,Hele" ohradil se její bratr Rychlý. Byl to ten nový Beta, ona byla Epsilon, nebo-li léčitelka. ,,Tohle je špatně" zavrčela s pohledem upřeným na Alfu, která spokojeně, s temným leskem v očích sledovala tábor uprostřed hlubokého lesa. ,,Vlci by s kočkami neměli bojovat" pokračovala a naježila tmavě šedou srst na zátylku.
Beta souhlasně zamručel a dodal: ,,A rozhodně bysme se neměli spojovat s ostatními smečkami"
Chytrá zakoulela očima. ,,Tobě jde jenom o to, aby ses náhodou nedotkl někoho z jiných smeček, že?!" Vyjela na něj a její bratr překvapeně ucouvl.
,,Proč tolik vyvádíš?" Nechápal a tvářil se ublíženě. Byl silný a statečný, ale ona dovedla být hrozivá.
Nemohla mu odpovědět. Bylo to v tlapkách Úžasné Vlčice, a ta jí nařídila, že o tom, co ví, nesmí nikomu říct. Rozhodla se, že si nejdříve odpočine, a zkusí se něco dozvědět od Úžasně Vlčice.
Zalezla do svého doupěte v kořenech stromů, a pomalu se ponořila do říše snů...

Stála v lese. Poznala že patří ke stejnému lesu, v jakém žila její smečka, ale stromy tu byli tenčí, a ne tak blízko sebe.
Zvedl se vítr a rozvířil spadané listí-kterého tu moc nebylo, jelikož tohle byl převážně jehličnatý les.
,,Pojď" řekl jí nějaký melodický, jemný, ale zároveň přísný hlas. Chytrá se zatetelila štěstím. Byla to Úžasná Vlčice.
Neviděla jí, ale doslova cítila její přítomnost. Následovala ducha a přitom se rozhlížela. Ve snech by obyčejně neměli být pachy, ale tady to všechno bylo tak živé... Cítila veverku v korunách stromů, zajíce na nedaleké mýtině... Ale hlavně pach koček. Hodně koček.
Najednou došli na kraj lesa, kde na kameni seděl mladý, bílý kocourek.
Zrak upíral někam do dáli, k horám.
,,Jak už jsem ti říkala" zašeptala jí Úžasná Vlčice do ucha. ,,Je velmi důležitý. On-"

,,Vstávat!" Zařval nějaký vlk, a Chytrá se probudila. Neslyšela co řekl Úžasná Vlčice!!!
Měla chuť Naštvaného pokousat, ale nedostal své jméno jen tak pro nic za nic.
Zavrčela a namáhavě vylezla ze svého doupěte.
Byla docela tma, i když pořád ne noc. Vlci pomalu vylézali ze svých doupat, a seřezovali se uprostřed tábora. Omega ještě nebyla zpátky, a Chytrá odhadovala, že se vrátí s jinou smečkou, aby zbytečně neběhala sem a tam.
Alfa kývla hlavou, což byl rozkaz, že mohou vyrazit.
Vlci obyčejně běhali přes území koček, ať už Horská, Mořská, nebo Lesní smečka. Nebo spíše... Pod.
Smečka se rozběhla za Alfou, jejíž tělo se ladně prohýbalo, a jejíž tlapy neškobrtli ani o ten nejmenší kámen.
Řítili se lesem, a za chvíli spatřili jakýsi podchod do země.
Chytrá to tam neměla ráda. Ne že by jí vadila tma, nebo zápach-no, ten jí možná vadil-ale neustálý strach, že se strop zřítí, a pohřbí je zaživa. Při té představě se otřásla.
Takhle se k Vlčímu jezeru dostávali všechny smečky, i když jinými chodbami-které nebyli propojené, takže je jiná smečka nemohla napadnout využitím tunelů. O tunelu jednotlivých smeček, věděli jen její členové.
Vběhli do něj, a Chytrou obklopil příšerný zápach. Nakrčila čenich, na který si sotva viděla. Měla dokonalé vidění, stejně jako všichni vlci, ale tady byla tma temnější než ta nejtemnější tma.
Neustále si vlci šlapali na ocasy, vráželi do sebe, ale jinak se snažili pohybovat jak nejtiššeji to šlo.
Běželi tak dlouho, půda se jim drolila pod nohama, až konečně Chytrá spatřila na konci tunelu světlo.
Když se konečně vynořila, nadechla se čerstvého vzduchu a spokojeně zabručela.
Běželi ještě chvilku, protože tunely nekončili přímo u jezera, aby je další smečky nemohli odhalit.
Za chvíli spatřili hladinu vody, u které byla shromážděná Horská smečka.
Alfa kývla na Alfu Horských, který se na ní překvapeně podíval. ,,Proč si svolala tuto schůzi? A kde je Klidný?" Zeptal se hlubokým hlasem. Alfa Horských nebyl nějaká vyhublina. Byl to mohutný, mladý vlk s hustou, šedočernou srstí, a pronikavýma, modrýma očima.
Alfa se ušklíbla. ,,Na všechny tvé otázky ti odpovím, až tu bude i Mořská smečka"
Uprostřed jezera byli čtyři kameny. Chytrá nechápala proč-smečky byli jenom tři. Možná to bylo tím, že kdysi byli čtyři-Jeskynní smečka, kterou ale ovládli Horští, a tak zanikla.
Oba vůdci se posadili na kámen a sledovali smečky, rozmístěné kolem jezera.
O něco později, dorazili Mořští. Bílá Alfa se na Alfu Lesních tázavě podívala, zatímco se Omega, která šla s její smečkou, připojila zpátky k nim.
Nová Alfa zvedla čenich k obloze, a pronikavě zavyla. Přidali se k ní i ostatní vůdci, a pak všichni členové smečky.
Chytrá, jakoby spatřila Úžasnou vlčici, jak prochází kolem nich, a dává na ně pozor. To jí trochu uklidnilo, ale ne moc.
Když přestali výt, všichni pohlédli na tři Alfy.
Elegantní, bílou vlčici, vůdkyní Mořské smečky, o které byla známa ostražitost a chladný klid. Na mohutného šedočerného vlka, velmi statečného a vnímavého. A nakonec na novou Alfu, černou, zlověstně vypadající vlčici, která svolala tenhle sraz.
,,Tak. Vysvětlíš mi, proč jsi nás svolala?" Zeptal se Alfa Horských a vlci kolem jezera souhlasně zamručeli.
Alfa Lesních odhalila špičaté tesáky a v očích se jí škodolibě zalesklo. ,,Náš bývalý Alfa zemřel" řekla nenuceně. Členové Lesní smečky se po sobě podívali, jakoby čekali, kdo bude tak odhodlaný, aby všem řekl, co je pravda. Nikdo se neozval a Chytrá si povzdechla. Ona by to řekla, ale Alfa by jí zabila, a pak by nebyl nikdo, kdo by se staral o nemocné ve smečce.
,,A tak jsem na jeho místo nastoupila já" pokračovala. ,,A rozhodla jsem se změnit... Pár věcí"
Shromážděnými vlky projeli vzrušení, a nedočkavě se na sebe dívali.
Bílá Alfa se tvářila naoko lhostejně, a druhý Alfa se mračil.
Alfa Lesních svým úlisným hlasem mluvila dál, ale k údivu všech, nezačala o tom, co chtěla změnit, ale o historii vlčích smeček. ,,Kdysi tu nežili žádné kočky. Byli jsme svobodní, nespoutaní a všechno území jsme měli pro sebe. Jenže pak, se objevili kočky. Snadno bychom je porazili, kdyby neměli na své straně Hvězdný klan, který Úžasnou vlčici uvěznil na měsíci. Neměli jsme ochranu, a tak nás kočky vyhnali pryč. Museli jsme obydlet jen zlomky území, které patřili nám. Musíme chodit tunely. Řekněte. Mají se takhle chovat vlci? Vlci, kteří tu byli dřív než kočky, vlci, kteří vládli světu?" Zaburácela a vlci kolem ní souhlasně mručeli. Alfa Mořských stále dělala, že jí to nezajímá, ale uši měla nastražené, stejně jako Alfa Horských.
,,Měli bychom si vzít naše území zpět. Naši zvědi zjistili, že kočky už nemají plnou podporu Hvězdného klanu, jelikož jejich srsti nezáří, jako kdysi. Jsou oslabeni, a mi bychom toho měli využít"
A tehdy se to stalo. Bíla Alfa už souhlasně přikývla a statný šedočerný Alfa jí po chvíli napodobil.
Chytrou se naokamžik zmocnilo zoufalství. Ach ne.
Vlci začali probírat svůj plán.
Plán na vyhlazení klanů.

První kapitola je tuuuu! XD
Co na to říkáte? Nic moc, ale doufám že aspoň trochu dobrý XD

Zatím ahuuj