Zimní Kotě✓

7.Bitva u Šedých skal

Chytrá zívla a zamířila do doupěte válečníků.
Její lov náhodou dopadl dobře. Nějakou dobu jí to nešlo, jelikož byla zvyklá léčit, a když už musela lovit, tak vždycky zubama.
Kočky kořist chytí tlapami a teprve pak jí zakousnou. Nakonec se to naučila. Nemohla se rovnat s profesionálními lovci, ale rozhodně to stačilo na to, aby jí nevykopli z klanu hned při první příležitosti.
Zajímalo jí, jak se asi má smečka a jak se daří Ledíkovi. Doufala že dobře.
Blížil se večer a Hvězdná záře oznámila novinu, že Ledík se ztratil, nebo ho dostali vlci. Všichni už to věděli, jelikož hodně válečníků poslala, aby ho hledali, ale i tak, to chtěla říct oficiálně.
Skála, jeho matka se smutně odloudala do školky, kde se dnes přesunula, jelikož čekala koťata.
Chytrá si vzpomněla na jedinou matku v jejich smečce. Panovačná byla krásná, černá hlídkařka, a byla z jejich smečky jediná, která teď momentálně měla vlčata.
Chytrá si našla nějaké místečko v doupěti válečníků a schoulila se v něm. Kočky se na ní moc důvěřivě nedívali. Nebyla oficiální válečnicí, ale musela někde spát.
Ignorovala zlověstně pohledy ostatních a schoulila se do klubíčka.

Paprsky ranního světla pronikli dovnitř a ozářili jim srst.
Chytrá zívla a protáhla se. Rozhlédla se po doupěti, ostatní kočky také vstávali, a ona rychle zmizela ven, aby se nemusela setkat s jejich pohledem.
Posadila se před doupě, a začala se umývat, přičemž sledovala dění v táboře.
Ohnice a Vrána, jedny z matek si povídali před školkou, a pozorovali svá koťata, která si časně ráno vyrazila hrát. Chytrá se v kočičích měřítcích let moc nevyznala, ale odhadla, že dvě z těch koťat už jsou dost staré na to, aby se mohli stát učedníky.
Zabloudila pohledem ke kládě, kde bydleli právě učedníci. Vyšla z ní tříbarevná kočička Jehlička a šedá Vlčka. To jméno Chytrou pobavilo.
Tvářili se smutně, a jí došlo, že Vlčka je vlastně Ledíkova sestra a Jehlička jedna z jeho kamarádů.
K Jehličce přišel nějaký hnědobílý válečník, chvíli s ní mluvil, a pak se společně vydali z tábora. Chytrá si domyslela, že je to její učitel.
Podívala se k doupěti starších, ke kterému se právě hnala tři mladší Vránina koťata. Jedno neslo v tlamě myš, jak se slušelo a pak vklouzli dovnitř.
Chytrá se nudila, a tak šla za nimi. Doupě starších nebylo velké, ale útulné. Kývla na starší a posadila se do rohu, aby mohla sledovat co se děje.
Jedno kotě právě položilo před bílošedou Větrnici myšku a jeho dva sourozenci se nacpali k němu.
,,Povíš nám nějaký příběh?" Žadonilo první, zatímco Větrnice se pobaveně usmála.
,,Slyšeli jste někdy o bitvě u Šedých skal?" Zeptala se starší a Chytrá se celá napjala a nastražila uši. Šedé skály byli na jejich území. Koťata zvědavě zavrtěla hlavou, zatímco na ní kulila obrovské oči.
,,Kdysi dávno, kdy kočkám ještě zářila srst a nikdo se nám nemohl vyrovnat" začala Větrnice, zasunula si tlapky pod hrudník a vyprávěla. ,,Existovali Šedé skály. Byli daleko od našeho území, v temném, hrozivém lese" Existují, opravila jí Chytrá v duchu a poslouchala. Popis jejich lesa byl naprosto správný.
,,Šedé skály patřili vlkům, a něco se v nich skrývalo. Něco co jim poskytovalo sílu a magii" pokračovala Větrnice a nasadila tajemný hlas. Chytrá nastražila uši. ,,Patronkou vlků byla Úžasná Vlčice, která na ně dohlížela.
Hvězdnému klanu se ale nelíbilo, že má magii Šedých skal pro sebe a pro své vlky. Sestoupili tedy z noční oblohy a utkali se s Úžasnou Vlčicí v Šedých skalách. Byla to hrozivá bitva, ani jedna strana neměla převahu.
Úžasná Vlčice byla jenom jedna, oproti Hvězdnému klanu, ale zase měla magii Šedých skal. Obě strany se tak vyčerpali, že už nikdy nemohli sestoupit na zem. Léčitelé je mohou vidět ve snech, ale už nikdy se neocitli na zemi. Úžasná Vlčice do sebe pohltila tolik magie z Šedých skal, že už žádná nezůstala a vlci byli zase obyčejní.
Přesto se říká" teď ztišila hlas. ,,Že když odešla na měsíc, nechala po sobě něco, co má v sobě stále magii. Od jejího odchodu les trpěl, kořisti bylo málo a možná kdyby se ta věc našla, les by byl zase zdravý jako dřív"
Chytrá na ní ohromeně civěla. Je to možné? Pomyslela si. Může v Šedých skalách být něco, co by zabránilo válce mezi kočkami a vlky?
Její myšlenky vyrušili koťata, které poděkovali Větrnici za příběh a vystřelili ven.
,,Já budu Úžasná vlčice!" Vykřikla černá kočička.
,,Ne ty neeee!" Ječela její sestra a uháněli si hrát.
Chytrá na Větrnici kývla a pak vyšla z doupěte.
Najednou jí popadl divný pocit, jakoby jí někdo sledoval. Otočila se, a spatřila Duchařku, léčitelku Sovího klanu.
V životě neviděla kočku s fialovýma očima a pochybovala že nějaké existují, ale tady zjevně byla. Cítila jak se jí její pohled zařezává pod kůži a s neovladatelnou jistotou si pomyslela: Ona to ví. Ví že jsem vlk.

Den probíhal klidně a mírumilovně. Chytrá byla na odpolední hlídce, jinak většinu dne lovila. Bavilo jí to, i když by mnohem raději sbírala bylinky. Přála si pomoct Duchařce, ale radši se jí vyhýbala.
Když se setmělo, Hvězdná záře oznámila, že dnes je Shromáždění.
Chytrá před hodinou požádala velitelku, aby mohla jít také, že je to důležité, a ona po chvíli přemlouvání povolila.
Chytrá se potřebovala dozvědět, jak jsou na tom ostatní klany, jestli náhodou ostatní smečky nevycouvali a nechali to jen na Lesních.
To by zase tak nevadilo, kdyby se ostatní klany obrátili proti nim, museli by uznat porážku, ale dokud mají tuhle Alfu v čele, tak ta by bojovala do posledního dechu, a Chytrá nemínila připustit, aby někdo z její smečky zemřel.
Hvězdná záře řekla: ,,Na dnešní Shromáždění jdou Šedosrst, Keř, Píska, Vlna, Déšť, Vlčka, Kouřík, Vrána, Flíčka, Žlutook, Stín a Větrnice"
Seskočila ze skály a počkala u vchodu, až se všechny kočky shromáždí u ní.
Padla noc, když vyrazili z tábora a Chytrá si lítostivě vzpomněla na to, jal vlci musí na svoje schůze chodbami.
Letěli lesem jako rozmazané šmouhy, hvězdný svit jim ozařoval kožíšky. Chytrá pohlédla k měsíci a pousmála se. Úžasná Vlčice tam stále je, a dohlíží na ní.
Najednou se ocitli u velkého jezera, uprostřed kterého byli čtyři kameny.
To Chytrou totálně ohromilo. Ze snů, které měla o klanu se nikdy nedozvěděla, kde se koná Shromáždění, jelikož Ledík tam ještě nebyl.
Vždyť tady se konají vlčí schůze! Pomyslela si. U jezera byli shromážděné jiné kočky, a Vrána, která se najednou objevila vedle ní, zašeptala: ,,To je Orlí klan, jejich velitel je Zlatý měsíc"
Když se kočky Sovího klanu shromáždili u jezera, Hvězdná záře kývla na velkého, zlatavého kocoura, který musel být velitel Orlích.
Čekali ještě chvíli, kočky si mezi sebou povídalo, ať už patřili ke stejnému klanu, nebo ne.
Chytrá si odsedla stranou, tak aby viděla na kameny v jezeře ale tak, aby nikdo neviděl na ní.
Po chvíli dorazil Sýkorčí klan, v čele s Temným měsícem, jak jí řekla Vrána. Počet koček se zvětšil a Chytrá se nervózně naježila. Cítila se tu cizí, i když jí nikdo nevěnoval pozornost.
Uslyšeli dusot tlap, a spatřili další klan, Havraní, které vedle velký bílý kocour s hustou srstí. Chytrá musela zamrkat, protože si na chvíli pomyslela, že je to Ledík, jen větší.
Ale pak v kocourových očí uviděla chlad a honem ty pocity zahnala. Ledík by nikdy nevypadal takhle, a navíc byl proměněný ve vlka. Přesto jí nedalo logiku, jak si můžou být tak podobní.
Zavrtěla hlavou a rozhlédla se. Koček bylo ještě víc a Chytrá polkla. A to tu ani nebyli všichni ze všech klanů a už převyšovali počet všech třech smeček dohromady.
Čtyři velitelé na sebe kývli a přeplavili na kameny, každý se usadil na jeden.
Chytré to docvaklo. Ten čtvrtý kámen tak nebyl proto, že kdysi možná existovala nějaká další smečka. Byl tam proto, že vždy byli čtyři klany. Chytrá zaryla drápy do země. Trochu jí naštvalo, že vše se řídí podle koček.
Najednou však její zlost vyprchala, jelikož Temný měsíc hlasitě mňoukl, aby si sjednal ticho.
Shromáždění začalo.

Další kapitola je tuuu, taková nudná ale ten příběh je docela důležitý XD

Co myslíte, stáhli se ostatní smečky a nechali Lesní na holičkách? Dojde někomu podobnost s Ledíkem a Chladným měsícem?

Zatím ahuuj^^