Zimní Kotě✓

12.Bitva

Chytrá nikdy nebyla v bitvě.
Byla Epsilon, a Lesní smečka nikdy s nikým nebojovala.
Ironií bylo, že teď je kočka a bojuje proti své smečce. Musela se nad tím hořce usmát.
Kočky byli rychlejší než by od nich kdo čekal, a bylo jich opravdu hodně.
Jenže vlci byli větší.
Povzdechla si, a najednou jí došlo, že se ocitli v krajině, kde už to poznává.
Byli na území Lesní smečky.
Kočky běželi neslyšně, míhaly se mezi stromy jako stíny. Nebylo slyšet nic, než křupání sněhu pod nohama a šustění srsti. Sotva vyrazili, začalo hustě sněžit a museli chvíli počkat, dokud nepřestalo. Na nebi pluly šedé mraky, všude se vznášel chlad, který byl ještě větší, když už nastalo bezlistí.
Chytrá se celou cestu ježila, nejen proto, aby jí bylo teplo. Bude muset bojovat proti své smečce. Ne, pokud najdu to, co zabrání válce, usmyslela si. Rozhodla se, že se spojí s Ledíkem, nedokázala to napětí vydržet. Za běhu to bude obtížnější, ale doufala že to výjde.
Zklidnila svůj dech a přivřela oči. Začala myslet na Ledíka, na jeho osobnost, na to, co všechno o něm věděla.
Najednou se jí před očima objevila jeho podoba, byl průhledný a Chytré až moc připomínal Úžasnou Vlčici.
,,Musíš to dělat?" Postěžoval si. ,,Začne mě hrozně bolet hlava a pak spadnu na zem"
Chytrá se za běhu ušklíbla a přišlo jí zajímavé, že ačkoli stál Ledík na místě, pohyboval se před ní.
,,Co je?" Zeptal se a rozhlížel se kolem. ,,Vidím že jste na území smečky"
Chytrá přikývla tiše se zeptala: ,,Přesvědčil si Alfu?"
Ledíkova postava zablikala, jak proplula stromem. ,,Ani jsem nemusel" řekl a Chytrá nechápavě naklonila hlavu na stranu.
,,Alfa tam nebyla. Poslala Betu vést útok" vysvětloval a Chytré poskočilo srdce, nejen z možnosti, že se setká z bratrem.
,,Jenže Alfa je v Šedých skalách. Útok na Soví by si nenechala ujít, pokud by se nejednalo o nic vážného" významně se na ní podíval a Chytrá pochopila.
,,Chce najít to, co zastaví válku" poznamenala a Ledík kývl.
Najednou zase zablikal a Chytrá poznala, že se spojení vytrácí. Povzdechla si, když zmizel a zrychlila, aby se dostala vedle Hvězdné záře. Ocitli se na té velké louce, ve které byl tábor. Kočky zamrkaly, jelikož tu bylo mnohem větší světlo.
Chytrá kývla a rozběhla se dál. Minuly Velké kameny a prodírali se sněhem dál, kolem Pohřebiště, které nebylo pod sněhem vidět.
Běželi ještě chvíli, když uviděli nad lesem se tyčit několik vysokých skal.
Kočky úžasem vydechli.
,,Šedé skály" řekla Chytrá zamračeně.

Poté co se Ledík probudil, byli u Šedých skal. Nějaký starší vlk na ně kývl a oni se vydali za ním. Chvíli šli podél hor, a pak se zastavili v puklině mezi skalami, která vyznačovala jasnou cestu.
,,Pojďte" řekl ten vlk a vydal se dopředu. Museli jít jeden za sebou, a Ledíkovi se ten stísněný prostor vůbec nelíbil. Proto byl rád, když se vynořili v údolí.
Vypadalo to tu přesně, jako ve snu Chytré.
Vyschlé koryto řeky, mrtvá tráva, zlá atmosféra.
Zapátral pohledem po dvou bodech: po Alfě a po té jeskyňce ve skále.
Nestihl se rozkoukat a to už se za nimi ozval rachot.
Vlci se naježeně otočili a uviděli jak se z chodby ze které přišli, hrne hromada koček, s Hvězdnou záři a Chytrou v čele.
Vlci trochu zpanikařili, a nechali kočky projít všechny, než jim došlo, že je mohli dostat po jednom. Ledík za to byl vděčný.
Když viděl klan, hrklo v něm. Ty známé tváře, které se na něj nyní dívají jako na nepřítele.
Kočky měli velkou přesilu, a vypadali mnohem lépe živeni, oproti špinavým, vychrtlým vlkům. Ledík pohledem vyhledal Chytrou, které se v očích zračili stejné obavy, jako v těch jeho.
Ani jeden nechce bojovat proti svým přátelům.
,,CO TU DĚLÁTE?!" Zaburácel hluboký hlas, a všichni ze smečky ho okamžitě poznali. Alfa.
A tehdy propukl boj.

Chytrá se proplétala zápasícími  kočkami a vlky, snažili se nedívat jak na sebe navzájem útočí a honem se rozběhla k Ledíkovi.
Bílý vlk vypadal, že je mu špatně a Chytrá se cítila podobně. Zaškubali jí tlapky, když uviděla jak se Veselý bije s Jestřábem a Jehličkou, ale nic neudělala. Ne, ona tohle utrpení zastaví jinak.
,,Kde je ta jeskyňka?" Křikl Ledík když se dostala až k němu.
Chytrá se rozhlédla a na jedné stěně skály uviděla puklinu, ve které se něco třpytilo. ,,Tam" řekla a nasměrovala jeho pohled přes bojiště správným směrem.
,,Jak se tam dostaneme?" Uvažoval Ledík.
Chytrá přimhouřila oči, a najednou viděla nějakou shrbenou černou vlčici, která se plížila k nějaké chodbě. A Chytrá si byla jistá, že to není chodba, odkud přišli.
,,Sleduj!" Sykla a ukázala na Alfu, jejíž černý ocas právě mizel v chodbě.
Oba dva si vyměnili pohledy, a rozběhli se tam.
Chvíli počkali, aby dali Alfě trochu náskok, protože fakt neměli náladu se s ní potkat.
Pak vklouzli do chodby a obklopila je jednotvárná tma. Jak se vzdalovali od vchodu, zvuky bitvy utichly a oni slyšeli jen šustění srsti a škrábání drápů o zem. Chytré bušilo srdce strachy, rozhlížela se všude kolem, ale kromě neurčitých obrysů stěn, tu nebylo nic zajímavého. Větřila, aby náhodou nepadli Alfě do rány, ale pořád byla dost daleko od nich.
Cítila za sebou Ledíkův dech.
Chodba se začala otáčet, kroutit, a byla nyní větší, takže mohli jít s Ledíkem vedle sebe.
Občas vedla nahorů, nebo dolů a vzápětí narazili na křižovatku.
,,Kudy?" Uvažoval Ledík a rozhlédl se na obě cesty.
Chytrá přimhouřila oči, a pohlédla k nim. Zdálo se jí to, nebo z jedné vál jemný, skoro nehybný vánek? Ale stále tak byl, a Chytrá si byla jistá, že je to správná cesta.
Potěšilo jí, že ucítila Alfin pach v druhé chodbě.
,,Pojď" sykla tiše a vydala se do první chodby. Bylo tu najednou mnohem více světla a příjemnější vzduch.
Najednou se z jedné zatáčky linulo příjemné, zlaté světlo.
Chytrá si vyměnila s Ledíkem pohled, a vydali se tam.
Vynořili se v obrovské, prostorné jeskyni, plné zlata, vzácných drahokamů, jako jsou rubíny, safíry, smaragdy a podobně. To zlato vydávalo tu záři.
A uprostřed jeskyně stála velká socha.

Ha! XD
Další kapitola je tuuuu! XD
Jak se vám líbila? Pomalu a jistě se blížíme ke konci XD

Zatím ahuuj^^